Jeskynní komplex se řadí k nejdůležitějším podzemním úkazům na Slovinsku a také patří mezi nejdůležitější jeskyně na světě. Věřte, že to co uvidíte v těchto jeskyních, jste určitě ještě nikde jinde neviděli a nejde jen o krásné krápníkové útvary. Skrývá se tu mnohem větší tajemství, které vám vyrazí dech.

To jak jeskyně vypadají, je důsledkem řeky Reky. Reka vyvěrá na úpatí Sněžníku a teče po povrchu země asi 55 kilometrů. Jakmile dosáhne Krasu, tedy vápencového terénu, už se dál neprohlubuje. Náhle se ztratí v jeskynním komplexu a na dně Veliké doliny Reka definitivně mizí do podzemí a na povrch vystoupí opět až za 35 kilometrů nedaleko Jaderského moře.

Návštěvník může absolvovat několik prohlídkových tras. Uvnitř jeskyně má teplota stálých 12 stupňů, avšak kolem úseku řeky se může měnit dle ročního období. Naše prohlídka začala na povrchu. Od moderně zařízené základny, kde si koupíte lístek a nebo si později po návratu naplníte břicho, se musíte přesunout pár set metrů, abyste se dostali na začátek vaší cesty. Zde vede 116 metrů dlouhý uměle vybudovaný tunel. Pozor by si měli dávat převážně lidé, kteří mají 175 cm a více. Je dobré tedy nespěchat a koukat se na strop, ať předejdete nepříjemnému úrazu.

Z chodby se dostanete do Tiché jeskyně, cesta pokračuje suchou chodbou, zvláště zde si můžete prohlédnout mnoho krápníkových útvarů. Během své cesty se dostanete až do Velké síně, která je známá především pro své četné obří stalagmity. Jistě vás hned napadne, jak příroda dokázala vytvořit něco tak obrovského – ne-li gigantického, jako by tady kdysi žili opravdu dinosauři.

Dále se dostanete do Šumící jeskyně. Proč se ji tak říká? No věřte, že kdybyste tam stáli jako já, poznáte to hned. Tekoucí řeku budete slyšet tak blízko, že dostanete strach, aby tisíce let staré kamenné zdi nepovolily a řeka vás navždy nepohltila. Je to zvláštní pocit. Vaše kroky vedou po galerii vytesané do skály, a to až k 47 metrů vysokému Cerkvenikovu mostu, ze kterého je impozantní výhled na kaňon pod vámi, kterým proudí Reka. Bohužel při naší návštěvě jsme toho moc neviděli, protože se jeskyní vznášel ještě opar mlhy. Asi dva měsíce zpět byly jeskyně celé zatopené, ostatně to jde vidět i nánosu dřevin a rostlin, které po cestě ještě míjíme.

I tak se dá říct, že je to jeden z těch zážitků, který si budu pamatovat věčně. Je to prostě wau! Často se se skupinou zastavujeme, abychom si vychutnali výhled, který se nám naskytuje. Věřte, že tentokrát, když kráčíte po mostě, máte z toho respekt. Obzvlášť pokud se na něj dostane celá 80 členná skupina, máte trochu strach a snažíte se dostat rychle zase na skálu. Jakmile opustíte kaňon, čekají vás ještě tři síně. V té poslední si můžete povšimnout zvláštních vykotlaných krápníkových útvarů ve tvaru pánviček. Odborně se jedná o sintrové hrázky.

Denní světlo spatříte až ve Schmidlově síni. V tento okamžik si budete připadat jako pračlověk, který nalezl konečně odvahu vylézt ven ze své jeskyně. Určitě se jako já budete ohlížet stále dozadu a ptát se sám sebe, jestli to co jste viděli, bylo opravdu skutečné. Když se podíváte nahoru nad sebe, zmocní se vás pocit, že je na čase místo opustit, protože co když zrovna vy budete mít to štěstí, že vám na hlavu spadne krápník.

Na tomto místě končí prohlídka. Ale vás ještě čeká dlouhá cesta, než se dostanete zpět do hlavního zázemí. Po cestě můžete zkoumat zdejší flóru a naposledy ještě zahlédnou Reku, než zmizí v jeskynním bludišti. Naštěstí velký kus cesty vám ušetří lanovka. Pak už je to jenom pár kroků k vytouženému obědu. Až se najíte, můžete se vydat dle směru šipek na vyhlídku, ze které uvidíte celou Velkou dolinu.

Zdroj informací: Škocjanské jeskyně, zkušenosti autorky textu
Zdroj foto: se svolením vedení Škocjanské jeskyně