Island, Alpy nebo Antarktida? Nejen v těchto částech světa můžete nalézt ohromné množství ledovců, které ale vlivem globálního oteplování tají. Člověk by tak řekl, že nic horšího kromě zvedání hladiny vody ve světovém oceánu nemůže přijít, opak je ale pravdou. Navíc za 40 let se hladina oceánu zvedla o téměř 30 milimetrů – za tu dobu tak roztálo více jak 90 tisíc gigatun ledu. Tým vědců vyrazil zkoumat právě tyto ledovce a mimo to narazil na šokující fakt. V ledovcích se skrývá radioaktivní odpad.

Pokud se ptáte, kde se v ledovcích mohl vzít radioaktivní odpad, tak otázka má celkem jasnou odpověď. Ne, vážně ho tam nikdo neodvezl a nezakopal. Stačí si vzpomenout na katastrofu, která se stala v Černobylu nebo Fukušimě. Zajímavé tak je, že radioaktivní částice, které se dostanou do vyšších sfér atmosféry a jsou tedy velmi lehké, mohou klidně urazit větší vzdálenost a následně spadnout z atmosféry na zem v podobě kyselého deště. Když se takový déšť dostane na sníh, stává se těžším. V místech zvaných jako kryokonit (meteorický prach na ledovcích) pak vytváří velkou koncentraci jaderného odpadu.

Za vyšší koncentrace takového odpadu může samozřejmě i člověk, a to zejména vlády, které mezi léty 1950 až 1960 testovaly nukleární zbraně. Následky těchto testů jsou pozorovatelné nejvíce na severní polokouli Země. V testovaných vzorcích se našly zejména radioaktivní prvky americia a cesia 137. Největší množství cesia se nalezlo v Evropě, a to na ledovci ve Švýcarsku. Mimochodem a věděli jste, že prvek americium se rozkládá až 400 let? Tak dlouho tu možná ledovce s námi ani nebudou. Nikdo ale přesně neví, co se stane, až se rozpuštěný radioaktivní odpad dostane do flóry a fauny. Jak se tedy zdá, naše další generace budou mít co dělat, aby zabránily další světové katastrofě.

Foto: pixabay