Nastal čas se podívat do místa, o kterém často slýchávám, a přesto mi jeho existence dosud unikala. Místo, kde si budete připadat jako před sto lety, ale do reality vás vrátí hned několik věcí – jako jsou například auta. Zejména v místech, kde být neměla, zřejmě je zde zákon krátký a dopravní značky taky. Další věc, která vás přiměje zůstat realisty, jsou ceny občerstvení. Inu, jako lákadlo a následný výdělek nad turisty dobrý, ne?

Do Nového světa se dostanete snadno. Je v Praze. To je první výhoda, protože celou oblast projdete za pár desítek minut, naštěstí vaše kroky mohou vést dále a můžete poznávat další zajímavá místa. Když vyrazíte autem, nechejte jej zaparkované někde na odstavném parkovišti. Na Pohořelci by nikdo dobrovolně parkovat nechtěl. Je tam modrá zóna a nezaparkujete tam, zbytečně byste bloudili několik desítek minut po okolí a hledali jedno volné místo.

Na Pohořelec jede tramvaj 22 a 23. Od zastávky je to už jen kousíček. Nejdříve projdete Loretánské náměstí. Zde se také nachvíli můžete zastavit a pokochat architekturou Lorety. Ve věži se nachází zvonkohra a váže se k ní i pověst. Pražskému pláteníkovi zemřela manželka na mor, když onemocněla i jeho dcera, prosil Pannu Marii, aby ji vyléčila. Slíbil, že za její zdraví dá cokoliv. Když se dcera vyléčila, vyprávěla otci, koho potkala. Anděle nesoucí zvonky, a tak pláteník šel a nechal vyrobit do Lorety zvonkohru.

Zdroj foto: Michaela Rubešová

Hned naproti Loretě se nachází Černíský palác. To zajímavější se skrývá v Černínské zahradě, která je bohužel pro veřejnost zavřená. Přesto lze dovnitř nahlédnout skrz mříže. Poté už pokračujete po cestě z kopce. V postranní ulici můžete narazit na dům č. 2. Tento dům obýval režisér Karel Kachyňa. Jeho dílem jsou filmy jako Smrt krásných srnců, Král Šumavy a nebo Láska mezi kapkami deště. Po pár dalších krocích na pravé straně narazíte na dům malíře Jana Zrzavého. Po levé straně je dům dalšího významného člověka. Snadno ho poznáte podle dřevěného balkonu s bystami na obou rozích. Dům je ateliérem, ale i domovovem výtvarníka a filmaře Jana Švankmajera.

Netrvá to dlouho a dostanete se na první malé náměstíčko a vlastně na místo, odkud Nový Svět začíná. Vlevo se tyčí majestátně barokní hradby, pod kterými už tak nemajestátně stojí množství aut. Stojí zde také dům číslo 10, tolik odlišný od všech ostatních staveb. Je to roubenka se šindelovou střechou. Jedná se o jediný zachovaný roubený domek v historickém jádru Prahy. K domu neodmyslitelně patří dva nejrozluční přátelé, kteří si jej v minulém století koupili. Byli to Ota Pavel a Arnošt Lustig. Dnes je z domu U Raka malý romantický hotel s kavárnou. Své jméno dostal po živočiších, kteří hojně žili v řece Brusnice.

Zdroj foto: Michaela Rubešová

To druhé, co vás rozhodně upoutá na druhé stráně, je malý růžový domeček na rohu náměstí. Má jen jedno okno a žádné dveře. Tajně se do něj vchází z domu č. 27, ve kterém dlouhá léta žil grafik Jiří Andrle. Odtud se vydáme dál, dokud nedorazíme ke Kavárně Nový Svět, nebo také známé jako dům U Zlaté hvězdy. Domeček vypadá jako z pohádky má schody, které vedou na pavlač. Dům má přistavěno jedno patro, které nechal postavit guvernant Charles Thierry de Rembau.

Vedle Zlaté hvězdy se nachází dům U Zlatého beránka, snadno jej poznáte dle emblému nad dveřmi. V 70. letech se do jeho útrob přistěhoval malíř Miloš Kurovský. V domě U Zlatého stromu bydlel stvořitel pana Tau Jindřich Polák. Jak můžete vidět, není dům, aniž by v něm nebydlel slavný Čech. Při procházce dál se dostáváme k dominantě, která se vymyká zaběhnuté šedi ostatních domů. Je to tří patrový jasně červený dům – Dům u Zlatého hroznu. Měšťanský palác nechal v roce 1694 postavit Abraham Unkoffer. Stavba je zdobena freskami a malovanými stropy s benátskými zrcadly. V útrobách domu kdysi žil klavírista Rudolf Friml. Později do domu docházel za jeho sestrou i Karel Hašler.

Pomalu se ve své vycházce dostáváme na konec. Než se tak stane zastavíme se ještě u domu č. 3, který je také poněkud zvláštní. Dům u Zlaté hrušky tu stojí už od středověku. O dnešní vzhled se zasloužilo baroko s příměsí secese 19. století. V budově se nachází luxusní restaurace a podle toho vypadají i ceny. Těžko věřit, že se tu dřív scházela pochybná část obyvatelstva. Naproti domu za zdí se nachází letní zahrada restaurace, avšak teplý nápoj si můžete koupit i v zimních měsících.

Zdroj foto: Michaela Rubešová

Putování po historii a známých jménech končí u domu č. 1 – Dům U Zlatého noha. V 16. století zde přebýval hvězdář Tycho de Brahe, který přijel do Prahy na pozvání Rudolfa II. Ke smrti astronoma se váže několik pověstí. Prý při jedné z císařových oslav mu při hostině praskl močový měchýř, avšak on ze zdvořilosti k císaři nechtěl z hostiny odejít. Pravda je však taková, že se mu stala osudným hostina u Petra Voka. Dnes bychom mohli tvrdit, že mu prostě selhaly ledviny a následkem toho dva týdny po hostině zemřel.

Tím putování končí. Bydleli tu slavní lidé, ale nebylo tomu tak vždy. Na úplném počátku místo patřilo chudině. V malých místnostech domů se tísnili obyvatelé, kteří pracovali na Hradě nebo v jeho blízkosti. Bída byla vidět na každém rohu. Za první republiky byla čtvrť vyhledávaná filmaři, jinak tomu není ani dnes. To, co se v pozdějších letech změnilo, je životní úroveň obyvatel.

Zdroj informací: Autorský text, zkušenost autorky textu
Zdroj foto: Michaela Rubešová