Tady je konec Evropy. I kdyby slunce svítilo jasněji, nedohlédli byste na začátek Ameriky. Je totiž odsud vzdálená vzdušnou čarou přes 5 tisíc kilometrů.

Až budete někdy v Lisabonu, udělejte si výlet k mysu Cabo da Roca. Autem to sem trvá necelou hodinku. Za volantem si užijete příjemné silnice vedoucí pohořím Serra de Sintra. Přitom si můžete vybrat hned několik cest, kudy se na mys vydáte. Ať už vaše cesta začne po pobřeží, kde vám budou dělat společnost surfaři nebo se vydáte raději hornatou částí regionu, vždy skončíte na jednom místě – na nejzápadnějším místě Evropy.

Za návštěvu získáte certifikát

Že jste na správné adrese poznáte podle stoupání a také přítomnosti starého majáku, který svou velikostí a barvou je vidět už z dálky. Přestože je cesta klidná, dodržuje se tady rychlost jako u nás a dávejte si pozor na motorkáře. Během roku jich tu na cestách potkáte nespočet, a stejně jako oni respektují vás, respektujte v autě i vy je.

Pro přesun z hlavního města k mysu nebudete potřebovat offroad, takže si můžete v půjčovně vybrat klidně i malé vozidlo. Silnice jsou totiž hladké a u mysu jsou tři menší asfaltová parkoviště. Vzhledem k tomu, že je místo poměrně turisticky známé, budete muset chvíli počkat, než zaparkujete. Za stání se nic neplatí, stejně tak je přístup na vyhlídku zadarmo.

K památníku a vlastně i ke konci pevninské Evropy je to už jen zhruba 200 metrů. Zvládnete to i v letních sandálcích, avšak pokud se budete chtít vydat dál na procházku nebo sestoupit k jedné z mnoha pláží v okolí, pak to jistí pevná obuv, protože se budete pohybovat po kamenných cestách. Potěším také všechny milovníky geocachingu, protože oblast je plná skrýší. Kromě památníku a výhledu na oceán, se můžete také vydat na průzkum místního majáku, který tu stojí od roku 1772, dnes je ale zcela automatizován, nepotřebuje tedy k obsluze člověka. Před návratem domů můžete koupit ještě suvenýry, občerstvit se, a především získat certifikát, který potvrzuje návštěvu nejzápadnějšího místa Evropy.

Zážitek na celý život

Portugalský básník Luís de Camões o mysu napsal: „Onde a terra acaba e o mar comeca“ (kde končí země a začíná moře). Přesně tato slova, včetně souřadnic jsou vytesána na pamětní desce, ke které se konečně po 10 minutách ve frontě dostávám. Poprosit někoho, aby mě vyfotil, postavit se na správné místo a nakonec se usmívat. Hezky dvě fotky, abych je mohla poslat domů, že jsem tu skutečně byla. Pak rychle uvolnit místo pro další dychtivé turisty. Ti se mezitím řadí v jednoho několika metrového lidského hada a netrpělivě čekají na svou chvilku slávy.

A pak se už vydám jen pár kroků dál ke kamenné zídce. Tady končí Evropa. Vlasy mi čechrá vítr prohánějící se nad hladinou Atlantského oceánu a já se choulím do tenké bundy, není tu totiž zrovna teplo. V dáli se po delším koukání formuje fata morgana. Výhled je skutečně dokonalý. Tady člověk může v klidu přemýšlet, brečet, smát se nebo se prostě jen dojímat nad krásou naší planety a nad „nekonečným“ oceánem. Z myšlenek o nesmrtelnosti brouka mě vytrhne jen zpěv ptáků a zvuk divokých vln narážejících do útesu.

Zdroj: Autorský text, zkušenost autorky textu
Foto: Michaela Rubešová