V hloubi šumavských lesů se nachází místo, které inspirovalo Karla Jaromíra Erbena k napsání jedné z jeho balad – Svatební košile. Posloužily mu k tomu pověsti, které se na hřbitově a v kostele sv. Máří Magdalény údajně staly. Hřbitov je také místem, kam neradi chodí místní lidé, přestože zde mají pohřbené své blízké. Ostatně před návštěvou varují i psychotronici. Už na první pohled se vám bude zdát místo ponuré.

To, že hřbitov nemá zrovna pozitivní energii, potvrzují lidé, kteří zde často pociťují zvláštní pocity, svírá se jim žaludek a ženy dokonce omdlévají. Traduje se také, že po návštěvě hřbitova brzy onemocníte a ze spánku vás budou budit zlé sny.

Údajně zde také probíhaly satanistické rituály a mše, při kterých se uctívači ďábla snažili oživit mrtvého člověka. Avšak pohrávali si s černou magií a kvůli tomu unikla negativní energie, která se pak vtiskla do každého centimetru hřbitova.

Původně tu také stál dřevěný kostel namísto toho kamenného. Do něj se ukryly děti a ženy před loupežníky. Naneštěstí loupežníci následně kostel zapálili a všichni uvnitř uhořeli zaživa. Také se říká, že satanisté, kteří zde prováděli své rituály, jednoho večera obětovali při rituálu mladou dívku a její tvář se dodnes zjevuje na omítce zděného štítu kostela. Nutno podotknou, že se tam zjevuje stále, a to i přes to, že zeď byla několikrát přemalována.

Hrůzné příběhy se za několik desítek let nasbíraly, ačkoli je těžké určit, zda-li se opravdu staly. Jedno je jisté. Tohle místo je plné zla.

Foto: wiki Harold