Cesta na letiště Ben Gurion v Tel Avivu přímou linkou z Prahy trvá přibližně 4 hodiny. Jakmile opustíme budovu letiště, kde proběhlo veškeré odbavení bez problémů, dýchne na nás horký vzduch. Při čekání na autobus se pomalu rozplývají naše obavy o bezpečnost v tomto městě. Lidé okolo jsou příjemní a vstřícní. Kdybychom na letištní ploše nezahlédli vystavený Boeing 747 Jumbo rozstřílený od samopalu, ponechaný zde jako vzpomínku na válečná období, vůbec bychom si neuvědomili, že jsme v tolik, co se týče bezpečnosti, diskutovaném Izraeli.

Tel Aviv neboli Pahorek jara je obchodním, finančním i kulturním centrem a ideálním výchozím místem pro výlety do ostatních částí země. A začít můžete třeba návštěvou prastaré Jaffy.

Několik kilometrů dlouhou pláž na pobřeží Středozemního moře lemují luxusní hotely. Po pláži je možné dojít až do Jaffy, která k Tel Avivu patří od roku 1950. Podle bible byla Jaffa založena hned po potopě Noemovým synem Jafetem. Patří k nejstarším přístavům na světě – lodě sem připlouvaly již před 4 000 lety – a dodnes si uchovává svoji působivou atmosféru. Z Jaffy pocházel také biblický Jonáš, který měl jít kázat do Ninive, ale jelikož se mu moc nechtělo, Bůh poslal velerybu, která ho snědla. V jejích útrobách pak zůstal tři dny, kdy měl čas litovat svojí lenost. Kostel sv. Petra na náměstí Kedummim zase připomíná tohoto apoštola, který ve městě jistou dobu pobýval.

Na vrcholku kopce se rozkládá příjemný park s výhledem na moře, pláže a nový Tel Aviv. V úzkých uličkách mezi domy ze světlého kamene najdete galerie, obchůdky s uměleckými a řemeslnými výrobky, kavárničky, restaurace anebo třeba Muzeum etnického a užitého umění Ilany Goorové. Promenáda podél pobřeží nám připadá, jakoby byla stavěna přímo pro vozíčkáře. Nájezdy, téměř žádné kopečky a široké chodníky jsou zde naprostou samozřejmostí. Obava o bezpečnost v této zemi, která nás doprovázela během letu, se rozpráší ve večerních hodinách, kdy se společně s ostatními turisty a převážně s místními Izraelci nerušeně procházíme po krásně osvětleném pobřeží.

Zrekonstruovaná část města je v kontrastu s ulicemi s původními arabskými neudržovanými domy a bezpočtem krámků, přetékajících nejrůznějšími věcmi. Uvidíte zde pravý bleší trh s neuvěřitelným množstvím bazarového zboží, starožitností i velmi kvalitních replik.

Pokud byste se chtěli v Tel Avivu usadit na delší dobu, stačí projít 2 ulice a vybavíte stylově celý svůj byt. Také večer tady bývá rušno – na chodnících před četnými malými restauracemi jsou umístěny stolky, u kterých můžete posedět nad nějakou dobrou specialitou a třeba pozorovat hudební nebo artistickou produkci nezávislých umělců.

Protikladem k tomuto místu je největší nákupní centrum v nové části Tel Avivu, komplex tří výškových budov Merkaz Azrieli. Já ale dávám přednost trhům na Karmel Market na ulici Hakhalat Binyamin, kde vedle trhu s ovocem, zeleninou a zbožím různého druhu bývá každý pátek trh s uměleckými předměty a řemeslnými výrobky. Pokud se sem vypravíte, vezměte si s sebou dost peněz, protože je opravdu z čeho vybírat.

Město hříchu

Jaké je hlavní město Izraele? Ozývají se dva návrhy, Jeruzalém a Tel Aviv. Oba jsou správné, i když každý trochu jinak. Oficiálně (podle Izraele) je hlavním městem Jeruzalém, zbytek světa se kloní spíše k Tel Avivu. Toto zmatení má co dočinění s okupací východního Jeruzaléma a dalšími nejasnostmi ohledně statusu svatého města. Proto převážná většina zahraničních ambasád sídlí v Tel Avivu.

Zatímco Jeruzalém je centrem náboženství, tradic a lidí konzervativního smýšlení, Tel Aviv je místem „hříchu“, centrem otevřenosti, spontánnosti a veselosti, je multietnickým mixem, kde se každoročně pořádá jedna z největších „gay pride“ party na světě. Přesvědčil jsem se o tomto „dualismu“ hned během svých prvních dní v Izraeli.

V Tel Avivu do nebe zvedají mrakodrapy, moderní autobusy křižují ulice a restaurace míchající chutě z celého světa, se staly pro místní společnost naprostou samozřejmostí. Tel Aviv je „městem hříchu“, jak ho nazývají obyvatelé z jiných částí Izraele. Během své stoleté existence si vysloužil pověst místa zábavy, otevřenosti a nevázanosti. Byl založen prakticky na „holé pláni“ v roce 1909 a s příchodem stále větších počtů židovských osadníků, se začal pomalu rozvíjet. Zvláště pak po založení státu Izrael v roce 1948. Už o dva rok později, pohltil arabskou Jaffu, jeden z nejstarších přístavů ve Středozemí. Od té doby se díky své evoluci vyvinul v kulturní centrum celé země.

Přes svoje relativní mládí toho má mnoho k ukázání. Například jeho část zvaná „Bílé město“, obsahuje zřejmě největší soubor modernistických budov na světě a od roku 2003 je zapsána na seznamu Světového dědictví UNESCO. Jeho pláže jsou vyhlášené a to nejenom kvůli své kráse, ale i díky jednomu dalšímu specifiku. Dají se zde totiž vidět v jednu chvíli „kvéry i bikiny“. Mnohé mladé dívky mají přes své titěrné plavky přehozeny palné zbraně, většinou se jedné o některou z verzí americké útočné pušky M-16.

Mladíci nezůstávají pozadu a na pláži se tak vytváří velice netradiční obraz. Nejsou to však žádní teroristé či náboženští fanatici, ale členové a členky izraelské armády. Vojenské služba je v zemi povinná pro muže na tři a pro dívky na dva roky. Zbraně vojáci nesmí odložit ani na vteřinu a to ani na pláži. Tedy jen další z řady mnoha telavivských specifik. Je jich dost, které stojí za prozkoumání.
Tel Aviv může působit jako balzám na duši pro cestovatele znaveného náboženským a kulturním konzervatismem zbytku Svaté země

Foto: shutterstock.com