Není tak vysoký jako býval nejznámější maják na ostrově Faru, plní však stejně důležitou roli. Na výběžku Libeňského ostrova varuje lodě před nebezpečím.

Před 12 lety tu bylo běžné, že lodě bez tohoto orientačního bodu snadno narazily na dno Libeňského výběžku a poškodily si tím dno. „Když se plavíte v noci po proudu směrem k Podbabě a chcete zakotvit v přístavu na ostrově, nevidíte jeho špici. Dříve se kapitáni orientovali třeba podle lamp na silnici na protějším břehu. Jenže stačilo, aby jedna z lamp nesvítila, kapitán zatočil kormidlem dřív, než měl a na špici ostrova narazil. Pod vodou se tam ukrývají velké kameny,“ řekl v rozhovoru Roman Kelbich, předseda Klubu vodních motoristů. Kromě navádění kapitánů, má maják ještě jednu funkci. Jedná se o takzvaný „náměrník“. „Když poplujete z Podbaby proti proudu skrz dva mosty, povede vás maják plavební dráhou. Stále je ovšem třeba dávat pozor na vítr a na spodní proudy,“ uvedl Kelbich.

Vzhledem k povodním v roce 2002 má libeňský maják železobetonovou konstrukci, která je schopna odolat případné další povodni nebo jiným přírodním katastrofám. V současné době by mělo být světlo majáku vidět až na vzdálenost pěti kilometrů, je to díky LED diodové žárovce, která je skutečně silná.

U majáků, které běžně stojí na útesech nebo vyvýšené pevnině, dokáže být světlo vidět klidně i na desítky kilometrů, ale to už se jedná skutečně o vysoké věže. V dřívějších dobách obsluhovala maják stálá posádka, která měla jediný úkol – starat se o světelnou jednotku. Doba a technologie však dávno už pokročily, a tak je většina majáků na světě automatizována, tedy není potřeba lidí, kteří by na světlo majáku dohlíželi.