Zahrady pod Pražským hradem lákají svým tajemstvím a majestátností

Autor:

Byl poměrně mlhavý a deštivý dušičkový týden, přesto mě to neodradilo od návštěvy pro mne dosud neznámého místa. A to v Praze žiji už několik let. Asi to znáte, jakmile máte něco před nosem ani tam nepáchnete a když se odstěhujete, tak tam najednou chcete. Je to asi jako s Petřínskou věží. Žila jsem od ní pár set metrů, přesto jsem nikdy na jejím vrcholku nebyla. Hanba mi. Dnes ale navštívíme jiné místo.

Tím místem jsou Zahrady pod Pražským hradem. Otevírají své brány v dubnu a poslední návštěvníky vítají 31.listopadu. Do zahrad můžete každý všední den od desíti ráno do šesté večer. Avšak také lze zahradu výjimečně navštívit na Dušičky. Ostatně i to mne přilákalo. K Zahradám se lze snadno dostat z Malostranského náměstí. Cesta k bráně zahrad trvá ani né pět minut. Na Dušičky to zde bylo tématicky vyzdobeno. Na malém prostranství se rozprostíralo několik stánků, prodávající dobové předměty a také svařák nebo teplý čaj. Hned na začátku u brány vás upoutají hořící pochodně podél cesty vedoucí k prvním schodům, tyto louče vás doprovázejí po celé procházce Palácových zahrad. Schody vyjdete a v okénku nalevo si musíte koupit lístek. Ten vás vyjde na 100 korun. Zanedbatelná částka pro tak krásné místo. Jakmile si lístek zakoupíte, můžete se vydat prozkoumávat taje místních zahrad.

Přestože byl podzim a všechno kvítí bylo už odrostlé, zaujala mě zahrada hned několikrát. Připravte se na to, že budete stoupat po hodně schodech a občas vás pěkně zabolí nohy. Na druhou stranu dostanete velkou kompenzaci v podobě přenádherného výhledu na Prahu. Město se vám z nejvyššího bodu zahrady – věže, která tvoří dominantu zahrad – rozevře jako dlaň. Tisíce červených stříšek na dosah. Dohlédnete od Petřínské věže až po památník na Vítkově. Pokud se vydáte do zahrad na jaře, možná dohlédnete ještě dál.

Já jsem se vydala po klasické trase, ze které jsem občas uhnula a dostala jsem se do neznámých končin. Zahrada je postavena kaskádovitě s mnoha terasami a v každé rovině se nachází jiný styl zahrad a soch. Každý kus je těžkou architektonickou prací se symetrickou koncepcí. Najdete tu mnoho dekorativních prvků včetně vyhlídkových teras s ozdobnými zábradlími.

Na první úrovni, do které se dostane, je altán antického stylu, kterým se dá projít na všechny strany. Vyjdete pět schodů a jste na malé terase, která má z obou stran menší dřevěné altánky, které jsou porostlé růžemi. V létě to tu musí vypadat opravdu kouzelně. V každém altánku je dřevěná lavička. Když se pokochám tady, vyjdu další desítku schodů a najednou jsem u zahradních skleníků, tedy oranžérů, které schovávají ve svých útrobách vzácnější rostliny, které by nepřežili venkovní chlad. Trasa dále pokračuje schody, které vás po pár minutách zavedou do nejvyšší úrovně. Vydat se můžete, jak doleva, tak doprava. Vpravo projdete kolem půvabné sochy ve zdi a dostanete se až do malé věži. Abyste se dostali na druhou stranu, musíte se z věže vrátit. Po pár krocích se ocitnete v dalších terasách. Všude jsou lavičky, takže si můžete v klidu vypít svařák, který jste si koupili dole na trhu. Upoutat vás mohou i staleté kmeny vín, které se plazí po zdi obklopující zahradu.

Je to nádhera. Občas ztrácím slova při pohledu na všechnu tu krásu. Občas mám ale pocit, že bych se tu snadno ztratila, obzvlášť když se snažím dostat z jedné terasy na druhou, tak při ohlédnutí se zpátky zapomínám, kde to vlastně jsem. U sebe máte naštěstí plánek zahrad, který vám snadno pomůže nalézt cestu ven. Strávila jsem zde bezmála hodinu a půl, přestože se v průvodci dočtete, že časová náročnost je zhola půl hodiny. Avšak pokud budete zkoumat každý centimetr jako já, vydržíte zde mnohem déle.

Komplex těchto palácových zahrad tvoří celkem pět zahrad. Jedná se o Ledeburskou zahradu, která je architektonicky nejzajímavější a nejvýznamnější. Zahrada je na svém konci uzavřena salla terrenou, která je uvnitř bohatě vyzdobena. Proti ní stojí fontána se sochou Herkula a mohutné symetrické schodiště. Zahrada velmi dlouho chátrala a s její rekonstrukcí se začalo až v roce 1990, přesto i teď na zdivu můžete zahlédnout stopy degradace omítek a zdiva. Dobrou zprávou je, že se Národní památkový ústav rozhodl o komplexní rekonstrukci, která celé zahradě jen a jen pomůže.

Další zahradou, která se v tomto komplexu nachází je Pálffyovská zahrada. Zahrada byla založena v roce 1751. Funkčně se dělí na Malou a Velkou. Velká je spíše dekorativního charakteru, za to ta Malá má funkci ovocného sadu. Třetí částí je Kolovratská zahrada. Tato zahrada je podstatně starší než ostatní barokní zahrady. Na každém rohu tu uvidíte prvky románské architektury. Při rekonstrukci byly opraveny značně poškozené zdi a schodiště na východní straně zahrady. Přestože je prostor této zahrady spíše strohý, nástupní plocha z Valdštejnské ulice je více než majestátní.

Poslední zahradou je ta Fürstenberská zahrada, která se rozděluje také na dvě zahrady. Malou a Velkou. Ta Malá se pyšní největším architektonickým členěním a nejbohatšími dekoracemi. Typické jsou pro ni balustrády, tedy zábradlí a hrazení. Ve spodní části Malé zahrady lze vidět gloriet ve tvaru nebes, odborně nazývaný baldachýn. Prostory Velké Fürstenberské zahrady se řadí v komplexu mezi ty největší. Množství teras včetně schodů jsou situovány symetricky kolem střední osy.

Jak vidíte Zahrady jsou opravdu rozmanitého charakteru a určitě zde pořídíte mnoho fotografií, ke kterým se budete rádi vracet. Nízké vstupné vám poskytne ojedinělý výhled na Prahu a zážitek na celý život. Pokud budete v Praze, určitě se zde zastavte. Stojí to za to!

Photo by Mr. Kjetil Ree.


Místo pro vaše názory