Země tisíce jezer a to doslova

Začalo vám v hlavě šrotovat, o které zemi se dnes budeme bavit? Chvíli vás budu ještě napínat, přesto vám poskytnu nápovědy, které vás jistě dovedou do cíle. Místní obyvatele nemusí jezdit ani k moři, neboť samotná jezera splňují tento fakt do jedničky. Kolem jezer se rozprostírají nádherné kopce do výšin až k mrakům. Lidé jsou zde zdvořilí a milí, mluví na vás germánským jazykem a od nás je to k nim, co by kamenem dohodil. Ano. Je to nádherné Rakousko. Naším dnešním cílem bylo ne příliš známé jezero Traunsee. Co vám budu povídat, stěhovala bych se hned. Ale vezmeme to pěkně popořadě.

Z Prahy vyjíždíme ráno, něco kolem osmé. První chyba. Příště bychom měli vyjet určitě dřív. Ptáte se proč? Odpověď je jednoduchá. První problém nastává před Českými Budějovicemi, které jsou zacpané, až to bolí, ztratili jsme zde bezmála půl hodiny a půl balíčku nervů. Dřívějším příjezdem bychom se jistě této nepříjemnosti vyhnuli, avšak nenecháme se vyhodit z míry a pokračujeme dál. Za nedlouho se ocitneme na hranicích. Jakmile opustíme hranice České republiky, všechno se začne zdát takové upravenější, hezčí. Na první pohled poznáte, že jste někde jinde. Zelené pláně, na kterých se pasou stáda steaků, tedy krav. Vegetariáni snad odpustí. Cesta ubíhá rychle a mně se z tváře neztrácí úsměv a radost. Tohle místo naplní snad i to nejledovější srdce člověka. Čím blíž se blížíme k jezeru, začínají na nás vykukovat špičky hor, nejdříve v mlžném oparu, teprve blíž dokážeme rozeznat dominantu a respekt samotných hor, které v nás budí. Cesta nám trvala něco pod 5 hodin.
Konečně jsme zaparkovali a to v městečku Gmunden. Zaplatili parkovné a vydali se na průzkum.

Jezero vás téměř okamžitě magneticky přitáhne k sobě, máte chuť se ho dotknout, jestli je opravdu skutečné. V dáli se tyčí obrovské hory a tak nějak zapadají do celého konceptu přírody. Voda je křišťálově čistá, tak že vidíte na nejmenší ryby plovoucí u dna. Tady by chtěl člověk zestárnout. Vítr mi čechrá vlasy a vzduch se zdá čistější. Velkým pozitivem je i to, že zde není hromada turistů, je to, jako byste přijeli do malého města na jihu Čech. Více místních než cizinců. Všichni se usmívají a mají dobrou náladu. V zátoce kotví pár menších lodí, přesto lze v dálce zahlédnout parník, kterým můžete obeplout jezero a vidět městečko z jiné perspektivy. Vyžití u tohoto jezera naleznete víc než dost. Dominantou, kterou nesmíte opomenout při návštěvě je ostrovní zámeček Ort, ke kterému si povíme něco, ale až za chvíli. Teď nás čeká procházka kolem jezera.Samotné jezero se táhne daleko za náš obzor, aby taky ne, jeho rozloha činí 25 km. Procházíme se podél vody, sem tam se objeví soukromé dřevěné molo, u kterého kotví malá lodička. Je krásný den, slunce se na nás dívá z výšin a jeho záře se odráží od vody. Na nebi ani mráček. Třpyt vody by pohltil oko nejednoho z nás. Tu krásu doplňují plovoucí labutě a kachny, které místní s oblibou krmí. Čím jdeme dál, dostáváme se do centra dění, před námi se začínají objevovat restaurace a drobné obchůdky. Můžete zde potkat spoustu lidí v tradičních krojích, ostatně kolem obchodu s prodejem krojů také procházíme. Je až neuvěřitelné, že se tady tradice ještě zachovávají a místním přijde úplně normální si v tom vykračovat po ulici, to by se asi v Praze nestalo.

Pokud vás bolí nohy, můžete se v klidu usadit na lavičky anebo vyzkoušet něco lepšího a to proutěné houpačky. Není nic lepšího než si užívat takovou pohodu. Horší na tom je fakt, že se vám pak nebude chtít ani vstát. Přes most jsme se dostali do trochu klidnější části města. Podívali jsme se ke gotickému kostelu, ale naše kroky nás začaly pomalu směřovat zpět přes most na druhou stranu, přeci jen čas oběda se ohlásil o slovo a naše hladové žaludky taky. Sedli jsme si do tradiční restaurace a dali si ještě tradičnější rakouské jídlo. Že neuhodnete, co to bylo? Ano, byl to Schnitzl – řízek. Mňam mňam. Přestože bych se měla soustředit na oběd, mé oči stále utíkají k jezeru. Je to prostě nádhera. Jako byste si ten moment a ten výhled chtěli vepsat do duše.

Po obědě jsme vyrazili směrem k zámečku Ort. Cestou jsme míjeli park. Nebyl to obyčejný park. Uprostřed byla fontánka a na trávě leželi lidé. Chytali na svou kůži teplé paprsky slunce. Když jsme popošli dál, zjistili jsme, že se tu lidé můžou koupat, a to zadarmo. Voda byla příjemně vlažná. Takže až pojede v létě k tomuto jezeru, nezapomeňte si vzít sebou plavky a lehátko. Místo bylo velmi příjemné, přesto jsme se vydali dál. Lákal nás ostrovní zámeček. Asi patnáct minut od místa, kde jsme parkovali, jsme se konečně dostali do komplexu. Ještě než dojdete k zámečku, musíte projít kolem brány, z prostého důvodu. Vedle zámečku stojí hotel, který ale skvěle zapadá do konceptu okolní krajiny. Zatímco se kocháte hotelem, dojdete k dřevěnému mostu, ten je jedinou spojnicí mezi zámečkem a pevninou. Zámek tu stojí už od roku 1080 a je ve výborném stavu. Zámek vystřídal mnoho majitelů, mezi ty známější můžeme jmenovat například císaře Rudolfa II., anebo císaře Leopalda I., nyní je ale v držení samotného města Gmundum. Zámek si můžete prohlédnout celý, my jsme ho ale celý jen obešli dokola. Je zvláštní, jak z každé strany město i samotné jezero vypadá úplně jinak. Zámeček krásně završil náš výlet. Po odpočinku na lavičce, jsme se vydali už k autu a vyrazili směr Praha. V nohou jsme měli krásných 7 km. Cesta zpět byla o něco málo časově kratší a to i přes fakt, že jsme chytli v Linzu odpolední zácpu. Máme na to holt štěstí. Avšak už teď se těším, až navštívíme další rakouské jezero. Je to neopakovatelný zážitek na celý život. Neváhejte a vyjde se tam taky!