Zatímco by někoho ani nenapadlo vyrazit na túru k sobce, která chrlí žhavou lávu, Islanďané to berou poněkud jinak. Zřejmě jako spetření všedních a stereotypních dnů jindy běžného lockdownu.

Zvědavost už tak nějak patří k lidské nátuře, a tak lidé vyrážejí na pozorování zázraků přírody do blízkosti sopky, samozřejmě s ohledem na přísná bezpečnostní a hygienická pravidla – ostatně, jak jinak. Podle údajů geologů se ze sopky vylilo zhruba 300 tisíc kubiků lávy. Její činnost by dle všeho měla ustoupit do několika týdnů.

Každý, kdo se k sopce vydal, měl přesné instrukce o tom, do jaké vzálenosti se může přiblížit a na co si dát přesně pozor. Z nejbližší silnice se k hlavní atrakci dá dostat za hruba 90 minut chůze, oblast se nachází jen 40 kilometrů od Reykjaviku. Lidé se tak nesmí dostat do těsné blízkosti se žhavou lávou. Naštěstí ale v okolí nehrozí další velké výbuchy a ani nic nenasvědčuje tomu, že by se nad zemí vytvořil oblak popela s jedovatým plynem.

I tak by si turisté měli dávat pozor, kam šlapou, kdyby se náhodou otevřela nová trhlina v zemi. Geologové se také každý den vracejí na místo a měří výpary ve vzduchu, aby případně mohli zakročit a oblast uzavřít na nezbytně dlouhou dobu.