Fotoreportáž: Saharský festival v Douz

V dnešním článku se vydáme trochu do minulosti, na návštěvu jednoho velice zajímavého festivalu, který nemá konkurenci. Snad oceníte trochu vypravěčského stylu psaní, než pouhé strohé informace.

Zápisky z cesty:

Dnes je Štědrý den. Většině lidí od rána poctivě připravuje nejrůznější dobroty na štědrovečerní stůl. Bytem je cítit smažený olej z řízků a děti se u televize hádají o tom, na kterou pohádku budou koukat dřív. Můj Štědrý den začíná probuzením se daleko od domova na africkém kontinentu. Je to celkem zvláštní pocit, nebýt po všech těch letech doma. Na druhou stranu je to svým způsobem poučené, neboť si člověk najednou uvědomí, co vše má a jak je za to vděčný.

Zaženu chmury, pošlu přání rodině a raději svou mysl obracím k programu, který mě dnes a další den čeká. Jedná se o Saharský festival. Pokud někdy nebudete lpět na tom být na Vánoce doma, musíte určitě přijet do Tuniska a přijít se podívat na vlastní oči! Je to něco, co v Evropě nikdy nezažijete. První ročník se konal v roce 1967 a navazuje na původní Slavnosti velbloudů, které se konaly od roku 1910. Za ty roky se z festivalu stala renomovaná mezinárodní událost, na které vystupují účastníci z afrických a arabských zemí (například Alžířané, Egypťané, Súdáni či Libyjci). Dnes jsou si tu všichni rovni, aby předvedli svá umění.

Obecné informace:

Organizátorem akce je Festivalový výbor města Douz a na slavnostním zahájení nechyběl ani ministr cestovního ruchu pan Moez Mohamed Belhassine. Akce se koná každoročně, s výjimkou roku 2020, kdy festival nebyl možný kvůli pandemii. Poslední ročník, tedy ten, který jsem navštívila i já v roce 2021, navštívilo spolu se mnou dalších zhruba 80 tisíc diváku. Dodám jen, že na akci se neplatí vstupné. Navíc to byla jedna z prvních velkých akcích po koronaviru, kdy se podmínky začaly v zemi uvolňovat.

A co všechno je možné na festivalu vidět?

Měla jsem možnost zavítat i do zákulisí, kde se odehrávala ta největší zábava. Jen jako mladá bílá žena jsem to měla trochu složitější, neb si mě neustále někdo chtěl brát za manželku. Naštěstí jsem se zpět do Česka vrátila svobodná. Ale přijala jsem alespoň nabídku se svézt na ušlechtilých arabských koních. Upřímně, ani nevím, jak bych dojem z dvoudenního festivalu popsala správnými slovy. Byl to opravdu nezapomenutelný zážitek, být součástí něčeho tak velkého a pro Evropana zcela jiného, mi bylo velkou ctí.

Ostatně Saharská slavnost by se dala popsat jako oslava zvyků a tradic zejména nomádského kmene Mrazigů, který je doprovázený hudbou, tancem, závodem velbloudů i koní a také lovem chrtů (Sloughi). Mimo hlavní dějiště probíhá festival i přímo ve městě Douz, kde byla k vidění výstava koní, představení (zaříkávačka hadů i jeden muž, který jedl živé jedovaté škorpiony a kousky skloa), různé wokrshopy i recitační soutěž. Vystoupení měli nachystané i místní skauti. Kromě Mrazigů se festivalu účastní i další berberské kmeny (Tuaregové, Adharové, Kabylové,…) a národnosti. Poznámka na závěr, všichni účastníci festivalu museli být povinně naočkováni.

A teď už vás v klidu nechám, ať rozkliknete galerii a vydáte se alespoň očima na saharskou cestu plnou nevšedních zážitků a mých vzpomínek!