Drážďany: Centrum architektury, pouličního umění i mezinárodní gastronomie

Drážďany jsou vzdálené od českých hranic necelých 50 kilometrů. Z Prahy se do nich dostanete po dálnici za zhruba hodinu a půl.

Tentokrát se vydáváme na výlet k našim západním sousedům, přesněji do města, které v druhé světové válce bylo téměř celé vybombardováno, a přesto Němci dokázali budovy opravit k nepoznání – jakoby tady žádná válka vlastně nebyla, ačkoli pozornější turisté mohou na některých budovách pozorovat ještě zásahy od bomb, či pamětní desky, které mají za úkol připomínat tuto bolestnou historii. Prakticky ale bylo město postavené znovu od základu.

Foto: Michaela Rubešová

Výhodou je, že si pro cestu nemusíte kupovat dálniční známku, neboť německé dálnice jsou od nich osvobozeny. Nejvýhodněji vyjde, když zaparkujete v Altmarkt Galerii – tedy v obchodním centrum, tedy pokud jako já nezapomenete odbočit. Podařilo se mi najít jinou podzemní garáž, která mi nakonec vyhovovala mnohem lépe, neboť v ní téměř nikdo nebyl, a tak jsem se nemusela ani bát, že mi někdo jiný opře dveře do auta. Pravda ale, že tohle parkoviště bylo o něco dražší. Za 3 a půl hodiny jsme zaplatili 9 euro.

Nejdůležitější památky na jednom místě

Prohlídka starého města zabere asi kolem hodinky a projdete vše od Zwingeru, jehož zahrady jsou momentálně v rekonstrukci, až po operní dům Saské státní opery či Frauenkirche. Samozřejmě nesmíme zapomenout udělat zastávku v ulici Auguststrasse, kde se nachází na zdi vyobrazená důležitá německé vyobrazení, tzv. Fürstenzug.

Foto: Michaela Rubešová

Jde o malby jednotlivých saských králů chronologicky po sobě. Začíná to hrabětem Konrádem, tedy 12. století a končí až Jiřím I. Saským, tedy 20. stoletím. Kostel Panny Marie je také monumentální památka, kterou nelze minout při toulání se Drážďanami. V podstatě ke všem významným památkám dojdete pěšky. Pokud se budete chtít přepravovat městskou hromadnou dopravou, určitě nejezděte na černo. Pokuta je totiž vysoká. Co mě ale překvapilo nejvíc, bylo minimum turistů a to i přes fakt, že červenec patří mezi hlavní sezonu a vyrazili jsme sem v pátek.

Jakmile nás popadl hlad, vyrazili jsem do ulice Weisse Gasse, kde se nachází mezinárodní restaurace. Vybere si zde opravdu každý. My jsme nakonec zvolili gastro podnik Förster´s, kde jsme si dali hovězí burger s domácími hranolky a haloumi bowl. Oba pokrmy byly vynikající, ačkoli nutno podotknout, že ceny už tak skvělé nejsou. Neplatí to jen v gastronomii, ale celkově není Německo tak levné jako kdysi.

Foto: Michaela Rubešová

Po dobrém obídku jsme zamířili ještě do renesančního parku Brühlschen Garten poblíž řeky, který jsme celý prošli a skončili zase u Schlossplatzu, kde byl výhled na katedrálu Nejvyšší trojice. Cestou po nábřeží z parku jsme také mohli pozorovat pouliční umění (auto na nohou nebo třeba obrovský lustr), které se nacházelo na Brühlsche Terrase. Poté jsme se vydali koupit ještě nějaké ty německé dobroty, které u nás nemáme a vyrazili zase zpátky do Prahy. Hezky strávený páteční den!