V údolí Zbirožského potoka, téměř na pomezí Plzeňského a Středočeského kraje se nachází pozoruhodná přírodní krása. Snadno tak po procházce na hradě Křivoklát můžete zamířit do přírody. K jezírkům se dá dostat ze dvou směrů. Jeden je kratší a jeden delší. My jsme si na své cestě zvolili ten kratší směr, avšak nutno podotknout, že cesta ke zkratce je více než zajímavá. Na druhou stranu jistě oceníte serpentiny, kterými budete muset projíždět a leckdy je to hod korunou, když díky vyklenuté skále nevidíte do druhého směru. Doporučujeme šlápnout na brzdu, jinak budete mít oběd svých dětí všude po autě.

Avšak jakmile absolvujete cestu, dostanete se až k malé odbočce před mostem, kde můžete zaparkovat auto. Na mapě to nenajdete, ale říká se tomu „podmokelská hájovna“. Na turistické značce se dozvíte, že za necelý půl kilometr dojdete k jezírkům. Není to tak úplně pravda, ale k začátku cesty skutečně dojdete. Cesta je jednoduchá. Projdete kolem chalupy až na louku, kde už je vyšlapaná cestička, která vede do lesa. Pokud si budete chtít udělat výlet delší, pak by vaše cesta měla začít až v obci Skryje.

Upozornění pro všechny závisláky na internetu. Není tu signál. Těžko říct, jak by si člověk zavolal o pomoc, kdyby se něco stalo, ale proč myslet hned na nejhorší. Ba ne, samozřejmě, že nouzové volání SOS na telefonu vám půjde vždy. Stejně tak procházka není určená pro maminky s kočárky. Pro kočárek je terén prostě příliš náročný.

Jakmile vejdete do lesa, oči vám budou přecházet. Uvidíte tu mnoho věžiček postavených z kamenů a také křišťálově čistou vodu, která se zrcadlí pod paprsky sluníčka, které horko těžko pronikají do hloubi lesa. Není kam se ztratit, pokračujete po vyšlapané lesní cestě. Přejdete dřevěné mosty. Z dáli je slyšet už šumění malého vodopádu. Ne, že si budete představovat Niagary.

Samozřejmě je lepší se sem vydat po dešti, než jako my v období sucha. Na druhou stranu místo je velmi osvobozující a vaše mysl si tu odpočine. Můžete si sednout na dřevěný most a pozorovat přírodu kolem. Dívat se, jak ptáčci zobají brouky z kamenů a jak voda hučí v dáli. Už stačí jen, aby začala hrát instrumentální hudba. Relax zaručen.

Na cestě si dávejte pozor, kam šlapete. Ještě teď se tam nacházely polomy stromů po bouřce, a to i na hlavní cestě, kterou půjdete. Strom tak musíte podlézt. K vodopádu se dostanete přes skálu, a tak zvažte obuv. V žabkách by vám to zřejmě pěkně klouzalo a určitě se nechcete pláhočit se zlomenou nohou lesem.

Až dorazíte k malému Skryjskému vodopádu, můžete pokračovat dál a nebo se vrátit, to už je na vás. My jsme to zakempili tady a zůstali tu dobrou hodinku, protože pobyt v přírodě je vždycky uzdravujícím balzámem na duši. Nutno podotknout, že v týdnu tu moc lidí nepotkáte. My jsme vyrazili odpoledne a kromě dvou skupinek jsme byli v lese úplně sami.

Zdroj foto: Michaela Rubešová
Zdroj info: autorský text, zkušenost autorky textu