Tunisko není známé jen pro své hlavní město, kam většinou míří turisté do hotelů na dovolenou. Při naší cestě po celé zemi jsme mohli objevit mnoho krásných míst, o kterých turisté nemají ani tušení, a to je velká škoda. Mezi ně také patří modrobílé městečko, které se nápadně podobá řeckému ostrovu Santorini. Čtvrť se nachází v hlavní městě Tunis hned vedle Kartága, a tak je i dobře přístupná.
Již od příjezdu do čtvrti, vám některé uličky budou připadat známé. Je to proto, že filmaři mají tohle místo rádi. Natáčela se tu například slavná Angelika a sultán. Pro zajímavost, točil se tu i jeden díl Místo zločinu Ostrava, který nedávno běžel v televizi. Předměstí bylo také dlouhá léta vyhledáváno nejrůznějšími umělci a intelektuály. Dnes tu najdete spíše bohaté Tunisany a především turisty.
Spleť uliček, ve kterých se snadno můžete ztratit, vás provede čtvrtí až ke kavárně Café Sidi Chebaane. Počítejte s tím, že tu zaplatíte za čaj a jiné drobnosti mnohem více peněz než například v kavárně Café des Nattes v centru čtvrti. Avšak když už se tu budete nacházet nezapomeňte si vyfotit ikonický výhled na přístav a Tuniský záliv spolu s jedinou palmou, která ozvláštňuje všechny fotografie. Kavárna je uspořádána terasovitě, a tak zajišťuje hezký výhled odkudkoli. V kavárně si dávejte také pozor na to, čeho se na svém stole dotýkáte. Často se stává, že vám obsluha přinese sladkosti, které jste si neobjednali, avšak stačí se jich jen dotknout a už je musíte zaplatit. Obrňte se také trpělivostí, místní obsluha je často pomalá a nevrlá.
Při bloudění uličkami nezapomeňte obdivovat svět kolem vás. Ve čtvrti platí zákon, že každá budova musí mít bílou zeď a ikonicky modré dveře, okna a jiné doplňky budov. Bílá barva zobrazuje jasmín, který je národní květinou Tuniska a modrá barva je pak vyobrazována jako nebe a moře. K tomuto zákonu se zasloužil baron d´Erlanger, který rozhodl, že unikátnost Sidi Bou Said se musí zachovat pro budoucí generace. Pro předměstí také platí pravidlo, že nové budovy musí být ve stejném duchu jako zbytek čtvrti a také nesmí být vyšší než nejvyšší palma ve čtvrti.
Pokud se rozhodnete nakoupit suvenýry, pak zamiřte raději do postranních uliček, kde často naleznete obchůdky s pevnými cenami. Není tak problém zakoupit ručně dělané a malované misky za pouhé tři dináry (24 korun). Pokud jste ale už zkušení ve smlouvání, pak jistě dosáhnete své požadované ceny i u jiných prodejců. Nám se to moc nepodařilo. Musíme se v umění smlouvání ještě trochu učit.
Uděláte lépe, když do Sidi Bou Said vyrazíte mimo sezónu. Nebudete se alespoň muset potýkat s davy turistů a procházku čtvrtí si užijete mnohem více. Stejně tak lépe seženete místo na sezení v kavárně, kde si můžete dát legendární mátový čaj s piniovými oříšky a nebo si objednat vodní dýmku, kterou tu dělají výbornou.
Zdroj informací: zkušenost autorky textu, autorský text, Tuniský národní úřad pro cestovní ruch
Zdroj foto: Michaela Rubešová