Pěstní klíny z období první migrace člověka z Afriky, skořápky vyhynulých pštrosů nebo jedinečná kolekce skalních rytin.

Mezinárodní tým vedený Archeologickým ústavem AV ČR úspěšně zakončil třetí výkopovou sezonu v Ománu. Díky unikátním nálezům vědci mimo jiné přispějí k rekonstrukci klimatu a historie největší písečné pouště světa.

Na výkopových pracích ve dvou oblastech Sultanátu Omán se podílelo 21 archeologů a geologů z 10 zemí. První expediční tým působil v provincii Zufár na jihu země. Výzkum prováděl uprostřed dun pouště ar-Rubʿal-Chálí v nově objevených lokalitách bohatých na kamenné nástroje. Vědcům se podařilo najít například pěstní klíny, které pocházejí z období první migrace člověka z Afriky před zhruba 300 tisíci až 1,3 milionu let.

„Výzkum kamenných nástrojů z období starší doby kamenné v jižním Ománu umožní mapovat postupné šíření osídlení z Afriky do Eurasie, kdy Arábie sloužila jako přirozený migrační koridor,“ říká vedoucí terénních prací v Zufáru Jeffrey Rose z Ronin Institute v USA.

Expedice také datovala sled sedimentálních vrstev s kamennými nástroji tzv. „núbijské kultury“ z období před 100–70 tisíci lety. Týmu významně pomohl Anthony Marks z USA, který kulturu v Súdánu popsal. Časové údaje archeologům poskytnou cenné informace ohledně rozšíření anatomicky moderního člověka (Homo sapiens) z Afriky. Součástí týmu byli také dva odborníci na kamenné nástroje z Archeologického ústavu AV ČR.

Během expedice se podařilo objevit mezi až 300 m vysokými dunami skořápky vyhynulých pštrosů, fosilní dunu a staré koryto řeky z období, kdy bylo v Arábii výrazně vlhčí podnebí. „Naše nálezy, za podpory čtyř různých datovacích metod, poskytnou cenná data pro rekonstrukci klimatu a historie největší písečné pouště světa. Přírodní podmínky formovaly i pravěké osídlení a my se snažíme studovat lidskou adaptabilitu na změny klimatu,“ říká vedoucí expedice Roman Garba z Archeologického ústavu AV ČR.

Archeologové při práci využívali speciální datovací metody. „Radiouhlíkové datování a datování pomocí kosmogenních radionuklidů provádíme ve spolupráci s Ústavem jaderné fyziky AV ČR, který nově zprovoznil první hmotnostní urychlovačový spektrometr (AMS) v ČR, jenž umožňuje špičkový výzkum v oblasti těchto datovacích metod,“ doplňuje vědec.

Archeologové v regionu zkoumali i 2000 let staré rituální kamenné monumenty – tzv. trility, které se vyskytují v jižní Arábii. Pomocí radiouhlíkového datování a časoprostorové analýzy tým zjišťuje možné migrace starověkých komunit, které monumenty využívaly.

Druhá expedice

Druhý expediční tým operoval v oblasti Duqm ve středním Ománu. V lokalitě Nafūn pokračoval ve výkopových pracích na neolitické hrobce datované do období 5000–4600 let př. n. l. „To, co zde nacházíme, je unikátní v kontextu celé jižní Arábie. Megalitická struktura ukrývající dvě kruhové pohřební komory odhalila kosterní pozůstatky minimálně několika desítek jedinců. Izotopové analýzy kostí, zubů a mušlí nám pomohou zjistit více o stravě, přírodním prostředí a migracích pohřbené populace,“ vysvětlila další vedoucí expedice Alžběta Danielisová z Archeologického ústavu AV ČR.

Nedaleko od hrobky dokumentoval italsko-francouzský tým jedinečné kolekce skalních rytin rozprostírající se na 49 skalních blocích, jejichž odlišné styly s různým stupněm zvětrávání zobrazují dobu osídlení od 5 tis. let př. n. l. do 1 tis. n. l. Vědci také zkoumali lokalitu výroby kamenných nástrojů z období pozdní doby kamenné.

Oceněný projekt

Výzkum v Ománu je součástí širšího antropologického projektu Viktora Černého z Archeologického ústavu AV ČR, Praha. Zabývá se biokulturními interakcemi populací a jejich adaptací na klimatické změny. „Zjištěné kontakty afrických a arabských archeologických kultur charakterizují mobilitu populací anatomicky moderního člověka. Bude zajímavé tyto poznatky konfrontovat také s genetickou diverzitou obou uvedených regionů a vytvořit ucelenější pohled na utváření soudobé jihoarabské společnosti,“ dodává Viktor Černý

Zdroj informací: Akademie věd ČR
Foto: R. Garba, ARÚ Praha