Životní prostředí v ČR zůstává jedno z nejhorších v EU. Ročně tak zemře až 3 200 lidí

Autor:

V pilíři životního prostředí Indexu prosperity a finančního zdraví se Česká republika umístila na 22. místě ze 27 unijních států.

Meziročně jsme si tak polepšili o jednu příčku. Česko ale stále pokulhává v omezování emisí skleníkových plynů, kde nedosahuje ani na unijní průměr. Například emise z průmyslu meziročně stouply o 11 % a jsou nyní deváté nejvyšší v EU. Oproti minulému roku jsme se zhoršili i v produkci odpadu, ročně ho u nás na jednoho obyvatele připadá 570 kg. Na druhou stranu ale můžeme pozorovat zlepšení v podílu odpadu, který se nám daří recyklovat.

V Česku se meziročně mírně zlepšila úroveň životního prostředí. Zatímco v loňském ročníku Indexu prosperity a finančního zdraví odpovídala 23. příčce v rámci evropské sedmadvacítky, letos jí náleží 22. místo. „Navzdory malé změně v celkovém pořadí došlo k zajímavému vývoji na úrovni jednotlivých indikátorů. Česku se například daří mírně zvyšovat podíl recyklovaného odpadu. Naopak ale čím dál více zaostává v omezování emisí,“ říká Milan Mařík, analytik datového portálu Evropa v datech.

Premiantem v životním prostředí zůstává Švédsko. Situace se naopak podstatně zhoršila v Dánsku, které se propadlo o 8 příček. Za touto změnou stojí přibližně 50% nárůst vyprodukovaných emisí skleníkových plynů na obyvatele či snížení podílu recyklovaného odpadu.

České ovzduší zhoršují průmyslové emise. Řadí nás na 19. místo mezi zeměmi EU

S vysokými emisemi skleníkových plynů se potýká i Česko. Jen tuzemský průmysl jich ročně vyprodukuje 1 932 kg na obyvatele – meziročně se jedná o nárůstu o zhruba 11 %. Vloni Česku v tomto indikátoru náleželo 17. místo, letos se řadíme na 19. příčku. Jednou z příčin nadprůměrných emisí je skutečnost, že česká ekonomika patří mezi energeticky nejnáročnější ekonomiky v EU. „Na jednotku HDP spotřebujeme o 50 % více energie než Německo, které je také průmyslové jako my. Strategií ČR by proto měla být kombinace zvyšování přidané hodnoty, energetické účinnosti a energetické soběstačnosti – respektive diverzifikace dovozů zdrojů energie. V případě domácností data ukazují, že spotřebováváme o 16 % více energie, především na vytápění a ohřev vody, než Švédsko. Nejen firmy, ale i domácnosti mohou výrazně snížit náklady na energie investicemi do energetické soběstačnosti. Například v roce 2021 jen 10 % domácností mělo tepelné čerpadlo, 5 % solární termický systém a 2 % fotovoltaiku. V loňském roce se výrazně zvýšil instalovaný výkon fotovoltaiky, ale třeba v Polsku byl nárůst na obyvatele několikanásobný,“ vysvětluje David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny.

I přesto, že emise meziročně vzrostly, nejedná se o dlouhodobý trend, ale o vyrovnání výkyvu. „Hlavní příčinou zvýšení emisí v průmyslu je návrat na úroveň průmyslové výroby před covidovou pandemií. K největšímu meziročnímu nárůstu došlo v odvětvích chemického průmyslu a zpracování kovů. Za přibližně 40 % emisí skleníkových plynů v ČR ale stojí spalování uhlí. Rychlá dekarbonizace sektoru energetiky v souladu s cílem ukončení využívání uhlí do roku 2033 představuje největší příležitost pro snižování emisí v ČR. Odstavením uhelných elektráren a modernizací teplárenství lze ušetřit více než 20 milionů tun CO2ekv. ročně do roku 2030,” říká Lucie Ješátková, tisková mluvčí Ministerstva životního prostředí.

Jako pozitivní signál lze vnímat rostoucí zájem firem o společenskou odpovědnost. Trend v Česku potvrzují i další výzkumy. „V rámci výzkumu Carbon Tracker 2022 pro Climate and Sustainable Leaders se ukázalo, že téměř polovina ze 150 největších českých firem se již nyní velmi intenzivně zabývá tématy jako jsou snižování vlastní uhlíkové stopy nebo dekarbonizace. Ta totiž od roku 2024 budou součástí nefinančního reportování podle evropské směrnice,” říká Matúš Púll, manažer pro udržitelnost v České spořitelně.

I když se firmy čím dál více zajímají o odpovědnost a udržitelnost, právě energetická náročnost české ekonomiky jim toto úsilí stěžuje. Z unijního srovnání vyplynulo, že mají v současnosti horší výchozí pozici než zahraniční konkurence, což rovněž podtrhuje nutnost transformace české ekonomiky.

Ročně v ČR zemře 3 200 lidí kvůli znečištěnému ovzduší

Vysoké emise se odráží i ve statistice úmrtí, za kterými stojí špatné ovzduší. V Česku kvůli němu ročně zemře 3 200 lidí, vyplývá to z dat mezinárodního Institutu pro zdravotní metriky a evaluaci (Institute for Health Metrics and Evaluation). V přepočtu na obyvatele se jedná o 21. nejvyšší hodnotu ze 27 unijních zemí. I když se jedná o vysoké číslo, situace v některých evropských zemích je podstatně horší. Například v Bulharsku v přepočtu na obyvatele zemře více než dvakrát více lidí.

Špatné ovzduší v současnosti trápí takřka celý svět. Upozornila na to letošní rozsáhlá australská studie, podle které pouze na 0,18 % rozlohy zemské pevniny lze celoročně dýchat vzduch, který můžeme označit za zcela bezpečný. Studie poukazuje i na to, že ačkoliv situace v Evropě není optimální, došlo v ní během posledních dvou dekád ke zlepšení.

Klíčem ke zlepšení situace by mohla být energetická transformace

Jednou z možností, jak snížit emise, a zlepšit i kvalitu ovzduší, by mohla být energetická transformace. Podle dat operátora trhu s elektřinou a plynem OTE se fosilní paliva v roce 2021 podílela na výrobě energie v Česku z 54 %. Vhodnou náhradou by mohla být kombinace obnovitelných zdrojů a jaderné energetiky. Takové řešení by totiž nejen podstatně snížilo znečištění vzduchu, ale současně zvýšilo i energetickou bezpečnost a soběstačnost Česka.

Evropská unie si v plánu REPowerEU stanovila cíl dosáhnout podílu 45 % elektřiny z obnovitelných zdrojů do roku 2030. „Podle souhrnné zprávy Eurostatu tento podíl v roce 2021 činil 21,8 %. Česko s podílem 17,7 % zaostává a varující je zejména historický nedostatek ambicí tento podíl navýšit. Doufám, že využijeme příležitosti při letošní aktualizaci klimatické a energetické politiky a představíme vizi, jak zdvojnásobit podíl obnovitelných zdrojů v energetickém mixu Česka. Podle dopadové studie pro předchozí balíček Fit for 55, kterou pro MŽP připravila SEEPIA, by to mělo být možné. Banky jsou připraveny obnovitelné zdroje financovat,” vysvětluje Matúš Púll.

Průměrný Čech vyprodukuje meziročně o 63 kg více odpadu

Kde se naopak daří situaci v Česku zlepšovat, jsou odpady. Meziročně u nás vzrostl podíl odpadů, které se povede znovu využít o 3 procentní body (na 43 %). ČR si tak v tomto indikátoru polepšila o 6 příček a v současnosti se u nás recykluje 13. nejvyšší podíl odpadu v EU.

Za tímto posunem stojí pravděpodobně efektivnější vybírání bioodpadu, které je ale stále ještě na začátku svého rozmachu. Jak uvádí Petr Novotný, vedoucí oddělení konzultací v Institutu cirkulární ekonomiky: „Ve skutečnosti jsme zaznamenali jen mírné zlepšování, města a obce zavádí třídění biologicky rozložitelných odpadů, u ostatních komodit neregistrujeme žádné výrazné změny.“ I když se situace stran bioodpadu nepatrně zlepšuje, stále jeho velká část společně s dalším recyklovatelným materiálem končí ve směsném odpadu. Podle analýz INCIEN by dokonce 70 až 80 % směsného odpadu mohlo být vytříděno k recyklaci.

Samotná recyklace nicméně není řešením. Ne všechen odpad lze totiž znovu využít a samotný proces, kdy se z odpadu vyrábí „nový“ materiál, může být náročný na zdroje a energii. Efektivnější je tak snižovat množství produkovaného odpadu než se spoléhat na recyklaci. Z tohoto hlediska si ale Česko pohoršilo. Na obyvatele u nás připadá 570 kg odpadu ročně, což odpovídá meziročnímu růstu o 12 %. Například v produkci elektroodpadu jsme na tom ale podle analýzy portálu Evropa v datech lépe než mnohé evropské země, které se v pilíři stavu životního prostředí umístily lépe.

Česko trápí sucho. Situaci nepomůže ani růst srážek

Problémem je i skutečnost, že 16 % české půdy trpí suchem, což je nejvyšší výsledek z celé EU. „I když neexistuje jeden ukazatel, kterým bychom sucho dokázali změřit a porovnat, můžeme říci, že od roku 2015 stále přetrvává, a to zejména na podzemních vodách ve všech hlubokých zvodních České křídové pánve,“ vysvětluje Jan Daňhelka, ředitel pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu.

V budoucnu srážek sice přibude, ale voda z české krajiny bude i tak spíše mizet. „Budeme-li vycházet ze scénářů tak, jak je poskytují současné generace klimatických modelů, lze očekávat, že se celkové srážky především v zimě zvýší. Současně je ale předpoklad dalšího oteplování, a tedy i rostoucí výpar. V celkové bilanci by to vedlo k častějšímu výskytu sucha v podobě malých průtoků a nízkých stavů v tocích a na podzemních vodách,“ dodává Daňhelka.

Celkově se dlouhodobě zhoršuje i zdravotní stav stromů a jejich schopnost zachytávat oxid uhličitý, vyplynulo to z analýzy datového portálu Česko v datech. Zatímco podle loňského Indexu prosperity dokázaly české lesy ročně zachytit 13 564 tisíc CO2, podle aktuálních dat tato hodnota klesla na 12 771 tisíc tun CO2. Což stejně jako vloni, odpovídá nejhoršímu výsledku v EU.

Zdroj informací: Index prosperity
Foto: Pixabay