Divocí makakové, přechod přes ranvej a výhled až do Afriky. Gibraltar je evropským unikátem

Gibraltar je britské zámořské teritorium na samém cípu Pyrenejského poloostrova. Pokud se chystáte procestovat španělskou Andalusii, tohle místo určitě nevynechejte. Nabízí totiž hned několik evropských unikátů.

Dominantou území je Gibraltarská skála, přezdívaná jednoduše „The Rock“ (Skála). A právě ona stojí za návštěvu. Za dobrého počasí je z ní krásně vidět do Afriky. Její největší atrakcí jsou ale opice – makakové bezocasí. Gibraltar je totiž jediným místem v Evropě, kde je uvidíte ve volné přírodě.

Foto: Lenka Gréková

Pozor na letadla

Při návštěvě Gibraltaru máte dvě možnosti, jak se sem dostat. Pokud máte půjčené auto, můžete s ním jet až na Gibraltar. Obzvlášť v sezoně ale počítejte s nedostatkem parkovacích míst. Silnice jsou tu navíc úzké a krkolomné, tuhle variantu proto nedoporučujeme. Druhou možností je auto nechat na španělské straně a hranice přejít pěšky. Celodenní parkování vás vyjde na 16,80€ a parkovacích míst je tu dostatek.

Kontrola na hranicích probíhá rychle, jen nezapomeňte, že s sebou musíte mít pas. Pro pohyb po Gibraltaru doporučujeme využít místní autobusy, zastávka je hned na hranicích a v centru jste za 10 minut. Jedna jízda vás vyjde na 1,80£ a pokud máte v plánu navštívit kromě Skály a přírodní rezervace ještě další místa, vyplatí se vám předem koupit on-line celodenní lístek za 6,60£. Autobusy z letiště vás dovezou přímo k dolní stanici lanovky, s přestupem se dostanete na východní část k plážím nebo na jih k Europa pointu.

Foto: Lenka Gréková

Alespoň jednu cestu přes hranice doporučujeme absolvovat pěšky. Málokdy se vám poštěstí projít se přes plně funkční ranvej. Letiště Gibraltar je totiž klasickým civilním letištěm, odkud denně létají komerční lety do Británie. Může se vám proto stát, že si na přechod budete muset pár minut počkat – provoz tu řídí semafor, a asi vás moc nepřekvapí, že letadla mají přednost.

Výhledy až do Afriky

Majestátní gibraltarskou skálu nemůžete během své návštěvy vynechat. Celá oblast je momentálně přírodní rezervací a není možné se na její vrchol dostat bez placení. Pokud máte dobrou fyzičku, obuv a dostatek vody, můžete zaplatit 19£ za vstup do rezervace a na vrchol vystoupat po svých. Pohodlnější, ale o poznání dražší variantou, je vyjet nahoru lanovkou. Zpáteční jízdenka včetně vstupu do rezervace stojí 37£ (cca 1100 kč), pár korun ještě ušetříte, pokud si koupíte jen cestu nahoru. V nabídce je i samotná zpáteční jízdenka, která stojí 19£. Přírodní rezervace začíná hned vedle horní stanice lanovky, takže se kromě vyhlídky nedostanete v podstatě nikam. Tuhle variantu tedy rozhodně nedoporučujeme.

Foto: Lenka Gréková

Uvnitř rezervace najdete spoustu atrakcí a krásných výhledů – tedy pokud vám zrovna přeje počasí. To je tu celkem proměnlivé, a tak se musíte smířit s tím, že se může poloostrov během pár minut zahalit do husté mlhy. My jsme měli tentokrát štěstí, mlha nás zastihla až odpoledne při odjezdu. Přímo na horní stanici lanovky se můžete pokochat krásným výhledem rovnou z několika vyhlídek. Za hezkého počasí dohlédnete až do Afriky. Maroko je odtud vzdušnou čarou vzdálené jen nějakých 14 kilometrů.

Určitě nevynechejte také skleněnou vyhlídku Skywalk, Windsorský visutý most, krasovou jeskyni St. Michael nebo pozůstatky maurského hradu z 12. století. Vojenskou historii místa připomínají všudypřítomné dělostřelecké baterie. Gibraltar má jasnou strategickou polohu a celá skála byla posetá děly, která zasáhla kohokoliv, kdo by se rozhodl neoprávněně proplout gibraltarským průlivem.

Skála v obležení opic

Největší atrakcí, kterou při sestupu nemáte šanci minout, jsou místní makakové. Gibraltar je jediným místem v Evropě, kde na volně žijící opice můžete narazit. Jak se tady makakové vzali, dodnes není jasné, s největší pravděpodobností je sem dovezli Arabové nebo později Britové. Každopádně se tu dobře zabydleli a dnes jsou nedílnou součástí Gibraltaru. Podle legendy bude Gibraltar britský tak dlouho, dokud budou skálu makakové obývat. Možná proto sem nechal Winston Churchill dovézt z Afriky další kusy, když se jejich počet během druhé světové války výrazně snížil.

Foto: Lenka Gréková

Opice jsou na návštěvníky zvyklé a některé vám na fotku vyloženě zapózují. Rozhodně je ale nepodceňujte, v případě ohrožení na vás klidně zaútočí. Přísně zakázáno je opice krmit nebo na ně sahat, a to pod hrozbou vysokých pokut. Ačkoliv vás na každém kroku upozorňují cedule, že si máte dávat pozor na své věci a pečlivě schovat jídlo, stejně jsme byli svědky toho, jak se opice vrhla na kočárek, ze kterého po vyházení většiny věcí vítězoslavně vydolovala banán.

Nejen počasí je tu typicky britské

Na prohlídku rezervace si vyčleňte minimálně dvě hodiny, ty vám budou stačit na to nejdůležitější, my osobně jsme tu strávili přes tři hodiny a ani zdaleka jsme nenavštívili všechno. Procházet se tu můžete klidně půl dne. Naší poslední zastávkou byl maurský hrad na severu skály. Načasování jsme měli tak akorát – chvíli po tom, co jsme se ocitli v uličkách města se odnikud přihrnula hustá mlha a celou skálu pohltila. Během pár minut se tak citelně ochladilo a ve vzduchu visela nepříjemná vlhkost. Nejvyšší čas prozkoumat místní restaurace.

V centru města narazíte na typicky britské červené poštovní schránky a telefonní budky, jinak Gibraltar Británii zas tak moc nepřipomíná. Dokonce se tu ani nejezdí vlevo. Z naší zkušenosti není ani potřeba mít u sebe libry. Všude jsme zaplatili kartou, autobusy braly kromě liber také eura. Na jídlo jsme zamířili do přístavu, kde najdete různorodé restaurace od vietnamské, italské až po indickou. Asi vás nepřekvapí, že nejčastější položkou na menu je fish&chips, tedy smažená ryba v těstíčku a hranolky.

Foto: Lenka Gréková

Europa point a pláže

Naším dalším cílem byl samotný jih poloostrova – Europa point s majákem Trinity. Tohle místo je skvělé pro odpočinek, a na rozdíl od centra tu není tolik lidí. Za slunečného počasí máte Maroko přímo před sebou a majestátní Skálu (jak se hoře přezdívá) za sebou. My jsme přes mlhu neviděli ani jedno, jen pohádkový maják a nedalekou mešitu, kterou tu nechal v roce 1997 postavit saudský král. Po krátké procházce po pobřeží nasedáme do autobusu číslo 2 a vracíme se do centra, odkud vyrážíme přes letiště zpět na hranice. Jeden den na Gibraltar určitě stačí, ačkoliv k návštěvě je tady toho ještě dost. Na své si přijdou hlavně milovníci vojenské historie, pro ty je tu k návštěvě kromě dělostřeleckých baterií také spousta pomníků nebo podzemní tunely uvnitř přírodní rezervace (jejich návštěva je již zahrnutá ve vstupném do rezervace).

Gibraltar má samozřejmě také pláže. Ty se nacházejí většinou na východní části ostrova a počítejte s tím, že na nich v létě nebude k hnutí. Nejlepší a největší je asi Eastern Beach, v těsné blízkosti letiště a přímo pod vrcholem Gibraltarské skály. Dost možná se vám poštěstí během plavání v moři pozorovat zrovna přistávající nebo odlétající letadlo. A mimochodem, gibraltarské letiště patří mezi nejnebezpečnější na světě, a to nejen kvůli své krátké ranveji (ta měří pouhých 1,6 km), ale hlavně kvůli silnému bočnímu větru, který dokáže piloty pěkně potrápit.

Foto: Lenka Gréková

Dál na jih najdete pláže Catalan Bay a Sandy Bay. Záliv Sandy Bay je uměle vytvořený, ten původní zničila přirozená eroze a hlavně silná bouře. Svou nynější podobu získala pláž v roce 2014 a většina písku na ni byla dovezena ze Západní Sahary. Na západní straně ostrova najdete jen menší pláže. První z nich je dvojice Camp & Little Bay, jejichž součástí jsou i venkovní bazény, a druhou je pláž pojmenovaná výstižně jen Western Beach (Západní pláž).

Španělská Andalusie rozhodně nemá o zajímavá místa nouzi, ale zkuste na svůj itinerář vměstnat i britský Gibraltar. Přestože jde o maličké území na samém konci Evropy, má turistům co nabídnout. Ať už jde o Gibraltarskou skálu s makaky bezocasými a výhledy na Afriku, historické památky a vojenské artefakty nebo písečné pláže.