Honda Jazz Crosstar je králem městských zákoutí

Autor:

Ve spolupráci s automobilovým webem Auto Days, jsme v naší redakci mohli otestovat hybridní skvost moderní doby, který oplývá zajímavými a technologicky vyspělými prvky. Jak se nám s touto kosmickou lodí žilo?

Když se řekne hybrid, představíme si téměř okamžitě úsporné vozítko, se kterým můžeme trajdat po městě jen za pár litrů spotřeby a zároveň z křižovatky vystřelit jak drak a nandat to těm ostatním se spalovacími motory. V případě Crosstaru jsme zas tak daleko nebyli od pravdy. Původním plánem bylo, že jej vyzkoušíme i v drsnějších podmínkách, ale jako na potvoru nám počasí zrovna nepřálo a celý týden propršelo, a tak to na žádný velký výlet bohužel nebylo. Za to jsme si vyzkoušeli město pořádně do syta.

Vykulené oči skauta

Že se jedná o celkem zvláštní a nevšední auto lze poznat hned z počátku, kdy se k vozu postavíte čelem. Najednou se na vás dívají dvě vykulené oči, které nám připomínaly zvědavého a trošku nejistého skauta poprvé ve velkoměstě. Nicméně ani to nám nepřišlo vlastně nijak zvláštní. Auto se tak moc odlišuje od těch ostatních, která můžete po cestách potkávat, že si jej snadno a hned zaškatulkuje a nebude muset pátrat složitě v hlavě o jakou značku se to vlastně jedná. Velkou výhodou také je, že je auto poměrně velké – docela nám připomínalo velikostí a postavení, staré dobré MPV, kterých byste dnes hledali v nabídkách automobilek jako šafránu. Díky jeho zvýšené konstrukci se tak do auta dobře nastupuje.

Honda Jazz Crosstar

Foto: autorský archiv redakce

Mimochodem při bližším zkoumání přední masky si můžete všimnout modrého lemu kolem emblému H, který se klasicky vyskytuje například u hybridních Toyot a znamená to jediné, že je auto prostě hybridní. Příď je po vzoru minulých modelů krátká a spolu s tím se posunula i kabina dopředu. Pěkným, ale i praktickým detailem, jsou velmi útlé sloupky, které pokračují přes celou kapotu až do zádi vozu. Navíc automobilka se s tím zúžením ráda vytahuje. Přední sloupky se tak rozdělily na dvě části, a díky tomu je při řízení lepší výhled ven – rozšiřuje se zorné pole posádky.

Jako poslední si lze všimnout kol, které jsou z lité slitiny. Najdete je pouze u tohoto modelu Crosstar. Nicméně za nás musíme uznat, že k autu skvěle pasují a podtrhávají jeho elegantní, ale zároveň robustní vzhled. To samozřejmě doplňuje ještě černé oplastování hlavně kolem blatníků. Ještě bychom rádi napsali pár slov o zadní části auta. Protože ta je pro nás také velmi zajímavá. Kromě názvu vozu se zde nachází také označení e:HEV, které označuje hybridní technologii pohánějící tento stroj.

V červené to autu velmi sluší, ale pokud byste chtěli sáhnout po jiné barvě, ani to není problém. Na konfigurátoru na webu Hondy jsme ozkoušeli všechny odstíny modré, bílé a červené. Co nás ale překvapilo, byla černá barva, ve které auto vypadá trošku jako člen Yakuzi.

Vzhůru do kokpitu!

Přijde vám to jako moc nadnesené? Ale kdepak, po usednutí za volant si musíme dát pár desítek minut, než se vším pořádně seznámíme. Přeci jen v tomto případě máme s Hondou první setkání a některé – čti většina – funkcí je někde jinde, než to má například koncern. Z hlediska technologie se tak jedná o velmi vyspělé auto, které by mohlo apelovat na krále techniky. Některé bezpečnostní asistenti se vypínají složitěji, a tak vám možná ujde ze rtů pár sprostých slov jako nám, za to ale nemůže Honda, spíše naše nešikovnost a trochu blonďatost testujících. Nicméně, fungovat se systémem jsme se naučili poměrně rychle. Později už tak nebyl problém po čemkoliv v Crosstaru sáhnout, aniž bychom nevěděli, co daná funkce znamená.

Zůstaneme-li ještě u té technologie, tak systém multimediálního systému, který má devítipalcový displej, je velmi rychlý, reaguje dobře na pokyny a navíc se dá ovládat nejen pomocí doteků na obrazovce, ale po levé straně zůstala i klasická tlačítka, včetně toho otočného na zesilování hlasitosti. Stejně tak ovládání vnitřní teploty zůstalo na bedrech otočných tlačítek, zcela ideální i pro starší generace uživatelů, kteří zrovna nefandí moderním výmyslům. Dvou ramenný volant není úplný standard, ale nám se držel dobře, i když by věnec mohl být trochu silnější.

Honda Jazz Crosstar

Foto: autorský archiv redakce (Ondřej Hrubis)

Pro ty, kteří se neradi ztrácejí ve městě, mohou využít navigaci, která je součástí infotainmentu. Protože Honda nepatří do žádného většího koncernu, zřejmě by se jí ani nevyplatilo, aby si tuto aplikaci vyvinula sama, a tak zde najdete navigaci Garmin. Ta je velmi pohotová, dobře a správně navádí na zadaná místa a navíc si ji můžete přepnout i do přístrojového štítu. Pokud ale dáváte přednost aplikaci Waze, pak se můžete připojit k vozu i bezdrátově přes Apple Car Play nebo Android Auto.

Přístrojový štít má pravda svou grafikou jednodušší, a tak nečekejte rozmary jiných aut, kde se vám ve štítu zobrazí pomalu všechny obrysy budov. Ostatně při delším žití s autem, jsme si celkem na jednoduchost přístrojové desky zvykly. Občasná přeplácanost nedělá dobře nikomu. Zde prostě vidíte jen ukazatele aktuálního stavu baterie a nádrže. V graficky znázorněném středu se pak nachází rychlost, kterou jedete, jestli jede ekologicky – všemi oblíbené listy, a dále můžete po přepnutí tlačítky sledovat, odkud kam proudí zrovna energie. Pokud tlačítkem přepnete na jinou stranu, pak se dozvíte například informace o trase – tedy jaká je průměrná spotřeba a kolik kilometrů zbývá na dojezd. Vše si tak personifikujete podle svých potřeb.

Abychom nepsali jen o technologii, podíváme se i na rozvržení samotného interiéru. Najdete zde jeden prvek, který jsme hned při naší delší cestě využili jako odkládací prostor pro hranolky – je to tedy prohlubeň v rohu – tedy v prostoru hned vedle volantu, tentýž se nachází i na druhé straně a vy co jezdíte dodávkami, tak jej velmi dobře znáte právě z těchto vozů. Co se týká odkládacích prostor, tak těch je v Crosstaru mraky. Například hned před spolujezdcem se nachází velká odklápějící schránka, ze shora i zespodu. Do dveří velkou PET lahev nedáte, ale upřímně i nám se při cestách často tato lahev válí volně u nohou spolujezdce. Zajímavé je, že palubní deska je potažená netradičně látkou, ale nemusíte se bát, je omyvatelná a navíc v takovém odstínu šedé, na které není skoro nic vidět.

Prostor pro život cestujících je dostačující, i když ti vzadu nemohou být moc vysokých rozměrů, jinak budou drncat hlavou o strop. Pokud se ale bude jednat o průměrnou výšku, tak nehrozí omačkaná kolena nebo sardinkový pocit stísnění. Méně pohyblivým jedincům pomáhá při výstupu madlo u stropu. Sedadla jsou ale jinak pohodlná a vhodná i na delší ježdění – nebolí z nich záda, jen se nastavují po staru páčkami.

Auto má ještě jednu zvláštnost, se kterou jsme si původně nevěděli vůbec rady, protože jsme se s ní nikdy nesetkali. Jedná se o tzv. Magic seats, která jsou již tradičním poznávacím znamení Jazzu. Se zadními sedadly se tak dá kouzlit všemi možnými směry, jak po zvednutí sedáků úplně nahoru, čímž vznikne obrovský prostor, ve kterém můžete převést třeba objemnou rostlinu i s květináčem, nebo je naopak složit na rovnou plochu, abyste mohli prostrčit skrze kufr třeba zabalenou skříň. Praktičnost a prostornost u Jazzu vyhrává na plné čáře!

Honda Jazz Crosstar

Foto: autorský archiv redakce

Poslední slova o interiéru povedou k zavazadlovému prostoru, kterému někdo bude asi vyčítat jeho velikost. Ale Crosstar je v tom svým způsobem nevinně, protože velkou část zabírá hybridní systém, který by jinak nebylo, kam dát. Objem kufru je tak pouze 298 litrů. Ale, nutno si položit otázku, jestli skutečně budete potřebovat víc místa, když s tímto autem budete stejně 90 % času trávit ve městě, kde opravdu nepotřebujete vozit dva velké cestovní kufry a ještě tašky s jídlem. Nebo, že byste se tak často stěhovali od svých partnerů? Pak by to mohl být problém. Nicméně prostor se přeci dá zvětšit tím, že si pohrajete s “hondími magic seats”.

Hurá do města a jen za pár korun!

Co se týká motorizace, tady nebudete mít velký výběr, protože je jen jedna – a to ta hybridní. Z toho samozřejmě plyne to, že vlastnictví takového vozu je jen pro určitou sortu lidí. Zřejmě jej nebudete nutit zarytým majitelům spalováků, pro které je hybrid stále ještě sprosté slovo. Pod kapotou vozu se nachází zážehový čtyřválec o objemu 1.5 litru, ten má výkon 72 kW a točivý moment 131 Nm. Zároveň se v autě nachází elektromotor o výkonu 80 kW a točivém momentu 253 Nm. Druhým elektromotorem je startérgenerátor. To celé propojuje bezestupňová převodovka, kterou mnozí znají pod názvem e-CVT.

Tohle symbiotické uskupení motorů dovoluje, aby auto jezdilo dohromady na tři režimy. Elektrický, hybridní a samozřejmě pro dálniční trasy i spalovací. Většinu času ale stejně budete jezdit jen na elektřinu, případně na hybridní režim. Aby se akumulátor co nejvíce nabíjel, je v hodné zvolit pákou režim B – tedy rekuperaci. Tím se baterie bude nabíjet při každém zpomalení vozu.

Samozřejmě hybridní Hondu můžete trochu nakopnout pro vyšší eko jízdu a to tím, že zmáčknete kouzelné tlačítko kousek od řadicí páky – EV, které je zobrazeno v podobě zelených listů, pak se auto snaží maximálně využívat elektrickou energii. Jazz prostě moc dobře ví, jak si kvalitně vyrobit svou vlastní zásobu energie a samozřejmě, kdy ji nejlépe použít. Milé a vítané je, že jakmile se do jízdy zapojí i spalovací motor, není to slyšitelné, co je ale slyšitelné, je jízda na dálnici, kdy se z auta stává sekačka na trávu – tedy nevítaný hlasitý projev, který začne posádku mírně znervózňovat. Lze to vysvětlit snadno tím, že je to prostě hybrid. A hybridy odjakživa patří do města, kde jim je nejlépe a kde mohou poskytnout na 100 % své kvality. Co se týká dálkových letů – tedy jízd, pak bychom asi volili jiné vozidlo, pokud tedy takto cestujete často.

Foto: autorská archiv redakce

A co tedy spotřeba? Byla opravdu tak nízká, jak udává výrobce? Ano, je to tak. Když propadnete kouzlu hybridního systému a budete nad svou jízdou přemýšlet, pak se spotřeba ustálí u krásné hodnoty 3,5 litru na sto kilometrů. Samozřejmě, dálnice tuto hodnotu nakopne průměrně tak o 1,5 litru nahoru. Do nádrže se vejde 40 litrů, a tak si lze snadno spočítat, že město budete jezdit téměř zadarmo a za ušetřené peníze můžete vzít drahou polovičku třeba na dobrou večeři – až to půjde.

Uf, napsali jsme toho dost a stejně se nám zdá jako bychom na pár věcí zapomněli, ale už vás nebudeme trápit ještě delším textem, než jakým už je. Doporučujeme, abyste si zarezervovali zkušební jízdu a vyzkoušeli tak sami, jestli vám Crosstar přiroste k srdci na první nebo až na druhou dobu. Cena se odvíjí od hybridní technologie, a tak je potřeba počítat s částkou od 600 tisíc korun, kterou ale vyvažuje parádní spotřeba a nevídaný svět technologií uvnitř vozu. A vůbec, už nejde o žádné důchodovské auto, jak mu bylo kdysi přezdíváno. Za roztomilou skořápkou se skrývá zcela jiný svět, jste připraveni jej poznat?

Foto: autorský archiv redakce


Místo pro vaše názory