Navštívili jsme památník Ploština. Nové návštěvnické centrum připomíná nacistický zločin z druhé světové války

Autor:

Nebyly to jen Lidice a Ležáky. Nacisté v průběhu druhé světové války vypálili další obce, mezi nimi i osadu Ploština.

Tentokrát to nebude příliš veselý tip na výlet, je to spíše tip za historií a za připomínkou toho, co se dělo a na co by se nemělo zapomínat. Ploština nás lákala už dlouho, protože památník prošel v posledních dvou letech velkou rekonstrukcí, zejména pak návštěvnické centrum, které tu nově stojí místo amfiteátru.

Oceňujeme, že se nejedná o žádnou kýčovitou budovu, ale jde spíše o moderní objekt, který dokonale zapadá do zdejší krajiny, ostatně část budovy je do terénu zapuštěna. Uvnitř je to strohé a chladné, až expozici navštívíte, budete vědět proč. Údržbou prošel také zdejší památník, který je věnován obětem války. A nakonec rekonstrukci si zasloužilo i stavení s číslem popisným 23, kde se nachází expozice Nová Ploština.

Rozhodnutí, která dokázala ovlivnit životy jiných

Osada Ploština. Možná vám to něco říká, možná ne. Jedno je ale jisté, dne 19. dubna 1945 tu německá SS a protipartyzánská jednotka ukončili životy mnoha rodin. Místní byli potrestáni za to, že podporovali a skrývali partyzány. Nacisté neušetřili nikoho, obec za trest vypálili a v plamenech nebo s kulkou v těle skončilo 28 osob nejen z Ploštiny ale i okolních vesnic. A přesně tuto událost připomíná expozice Tragédie na Ploštině od historika Ondřeje Machálka.

Interaktivní audiovizuální expozice návštěvnického centra vás hluboce zasáhne, tak jako se dotkla naší duše. Nebudeme přesně říkat, co vše uvidíte a co se dozvíte, protože některé věci si prostě musíte prožít sami. Je tu ale hodně vyprávění o obětech, o vinících a o samotné válce. Především pak o pasekářské osadě, do které na konci války přišli partyzáni a také o tom, co předcházelo tragické události i to, jaký byl život obyvatel po válce.

Expozice je opravdu dobře a kvalitně zpracovaná. V některých částech uslyšíte svědectví pamětníků. Na zemi pak naleznete piktogramy sluchu, když si do nich stoupnete, spustí se nahrávka. Místy je to až mrazivé, má to působit, jako by vám ta slova někdo šeptal přímo do ucha – jen vám, nikomu jinému. Dále to podtrhují bílé osvětlené panely, které vypadají jako by levitovaly a mají být připomínkou života i smrti. Dodávají zdejšímu místu na atmosféře. Na každém panelu je totiž jméno, fotografie a text, co se s tím člověkem stalo. Pro koho by to bylo už moc, může odejít rozjímat do místnosti ticha.

My jsme tu strávili asi 40 minut. Četli jsem všechny tabule, poslouchali nahrávky, dívali se na videa a také minutou ticha uctili všechny, kterým válka vzala to nejcennější – život. Když jsme pak vylezli ven, byl svět tak trochu jiný. Šli jsme se proto podívat ještě k památníku, který stojí o kus dál na kopci. Nepovídali jsme si, byli jsme ticho. A zatímco my jsme se pak už vydali dál v naší cestě, vy se můžete ještě zastavit u kapličky Panny Marie Bolestné a dále dojít až ke stavení s číslem popisným 23, zde najdete pokračování příběhu – expozici Nová Ploština.

Z návštěvy Ploštiny si odnášíme jediné: „A přesto nemá smysl se trápit minulostí, je ale důležité se postarat o to, aby se nikdy už neopakovala.

Pár důležitých informací k návštěvě

Kdo by se chtěl o Ploštině dozvědět víc, tomu doporučujeme, aby si na pokladně návštěvnického centra zakoupil katalog Ploštinamísto s pamětí. Stojí jen 50 korun a najdete v něm vše, co potřebujete o zdejším místě vědět, včetně mnoha doložených fotografií. A co se týká samotné návštěvy, tu vřele doporučujeme. Je to sice jiné, ale vryje se to do paměti. Do října má návštěvnické centrum otevřeno pouze o víkendu, a pak zase až na jaře. Vstupné je pro dospělé 150 korun, důchodci a děti to mají za 70 korun. Památník však můžete navštívit celoročně. Parkovat se dá pod kapličkou a míst je tu opravdu dostatek.

Další tipy na výlety najdete na webových stránkách destinace Zlínsko a Luhačovicko.

Zdroj informací: autorský text, zkušenost autorky textu, Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, destinace Zlínsko a Luhačovicko
Foto: Michaela Rubešová