Co se vám vybaví, když se řekne Neapol? Je to slavná sopka Vesuv, neapolská pizza nebo spíš mafie a kriminalita?

Pokud si tohle italské město zadáte do vyhledávače, vyjede vám velké množství článků o tom, jak je Neapol špinavá, nebezpečná a vůbec nejlepší bude, když se jí úplně vyhnete. Články to rozhodně nejsou lživé, ale vlastně mi prokázaly celkem dobrou službu. Realita byla totiž mnohem lepší, než očekávání.

V létě je Neapol oblíbeným výchozím bodem pro cestování po jednom z nejkrásnějších italských pobřeží. Amalfi, Sorrento, Ischia nebo Capri – to všechno jsou místa vzdálená jen pár desítek minut jízdy (nebo plavby). Samotnou Neapol ale můžete navštívit celoročně. Náš únorový prodloužený víkend byl naprosto spontánní akcí. Dvě zpáteční letenky z Prahy vyšly díky akci Ryanair na necelých 1200 korun a navíc byly oba lety v příjemné časy. Skvěle se nám vydařilo i počasí – zatímco v Česku to bylo na zimní kabát, v Neapoli jsme přes den chodily jen v tričku a vystavovaly se jarnímu sluníčku.

Výhodou cesty mimo sezónu je samozřejmě i menší množství turistů. To oceníte zejména pokud se chystáte do Pompejí nebo na Vesuv, kde je v létě spousta lidí.

Foto: Lenka Gréková

Cesta z letiště

Cesta z letiště do centra je jednoduchá. Kousek od letištní haly odjíždí každou půlhodinu autobusy společnosti Alibus, které vás dovezou do centra Neapole za zhruba 20 minut. Autobusy staví na hlavním vlakovém nádraží nebo v přístavu. Druhou možnost zvolí hlavně ti, kteří z Neapole pokračují na populární ostrovy Ischia, Procida nebo Capri. Jedna cesta stojí 5 € a lístek můžete koupit přímo u řidiče (jen hotově) nebo předem na internetu. Lístek zakoupený on-line není vázaný na konkrétní spoj takže se nemusíte bát, že svůj spoj nestihnete a navíc si ušetříte čekání ve frontě.

Fenomén jménem Neapolská pizza

Vzhledem k tomu, že jsme přiletěly kolem poledne a ubytování bylo až od druhé hodiny, plán byl jasný. Najít to, čím je Neapol nejvíc známá – pizzu. A tak nás naše první kroky zavedly do L’Antica Pizzeria da Michele. Tomu, že se jedná o restauraci s michelinskou hvězdou na první pohled vůbec nic nenasvědčuje. Vlastně ani na ten druhý. Interiér vypadá spíš jako laciná jídelna, k pití dostanete plastové kelímky a k jídlu příbory zabalené v dalším plastu. Nenechte se tím ale odradit. Jejich pizza je bezkonkurenční a vyjde vás levněji než v mnoha pizzeriích u nás. Nečekejte menu o třiceti položkách, jako to bývá u nás běžné. Tady jsou na výběr jen dvě klasiky – Margherita nebo Marinara (případně půl na půl). Zní vám to jako nuda? Věřte mi – není, lepší pizzu jsem nikdy nejedla. Navíc za směšných 5 euro.

Dobrou pizzu najdete v Neapoli na každém kroku. Užitečným ukazatelem toho, jak poznat autentickou restauraci je otevírací doba. Pokud má otevřeno celý den, můžete si být jistí, že se jedná o místo pro turisty. V Itálii restaurace dodržují odpolední siestu, kolem jedné odpoledne zavřou a znovu otevírají až večer. Pokud tedy plánujete oběd v restauraci, dobře si ho časově naplánujte.

Foto: Lenka Gréková

Jak se pohybovat po městě

Vzhledem k tomu, že jsme na Neapol měly jen něco málo přes 24 hodin, zvolily jsme na sobotu koupi celodenního lístku na MHD. Cena je 3,50 euro (lístek koupíte snadno v automatu) a za ty ušetřené kilometry nám nohy večer poděkovaly. K pohybu po centru vám stačí využít metro linku L1, která začíná na hlavním nádraží (Garibaldi). Neapolské metro je navíc relativně nové a má spoustu zajímavých stanic.

Nejhezčí je rozhodně zastávka Toledo, která má evokovat život pod vodou, ze které se postupně vynoříte až na povrch. Díky svému umístění je také skvělým výchozím bodem na cestě k památkám nebo třeba do populární Španělské čtvrti. Pokud ale máte na prohlídku města více času nebo bydlíte přímo v centru, zvládnete to nejdůležitější klidně i pěšky.

Co vidět

Zastávku Toledo jako výchozí bod jsme zvolily proto, že je poblíž většiny zajímavých míst. Pokud se po Via Toledo vydáte směrem k pobřeží, dorazíte k populární nákupní Galerii Umberto I. Tento obchodní dům z 19. století je známý hlavně pro svou krásnou prosklenou střechu. K našemu překvapení tu ale moc obchodů není. Co ale rozhodně nesmíte minou je malý stánek umístěný právě u vchodu z ulice Via Toledo – La Sfogliatella Mary. Jedná se o jednu z vyhlášených neapolských pekáren, kde seženete i tradiční dezert zvaný baba.

Hned naproti nákupní galerii se nachází nejstarší opera na světe Teatro San Carlo a o pár kroků dál najdete Královský palác a přilehlé náměstí Piazza Plebiscito s dominantním kostelem San Francesco da Paola. Z náměstí se pak můžete vydat prozkoumat populární Španělskou čtvrť. V typických úzkých uličkách se nachází velká spousta restaurací a barů a je tak skvělým místem třeba na oběd.

Vydat se ale můžete i směrem k moři. Po pobřeží vede promenáda, která spojuje dvě středověké pevnosti. Menší Castel dell’Ovo a majestátní Castel Nuovo. Castel dell’Ovo je možné navštívit zdarma (bohužel v době naší návštěvy byla pevnost uzavřená), do Castel Nuovo stojí lístek 6 euro. Pokud si přečtete recenze místa, návštěva interiéru za tu cenu ani nestojí, protože velká část pevnosti není vůbec přístupná. Bohatě tedy stačí si projít volně přístupné okolí.

Foto: Lenka Gréková

Naše kroky vedly zpět do centra města a u stanice metra Universitá jsme se změtí uliček dostaly až ke klášternímu komplexu Chiostro di Santa Chiara, jehož součástí je i krásná zahrada. Za vstup se platí 6 euro a tahle oáza klidu v centru města za to rozhodně stojí. Hned naproti si ještě prohlížíme kostel Gesu Nuovo, který zaujme hlavně svou fasádou, ale skrývá i krásný interiér. Kostelů je v Neapoli mimochodem spousta, na nějaký narážíme téměř v každé uličce.

Za zmínku stojí ještě neapolská katedrála Santa Maria Assunta. Jen pár kroků od katedrály se napojíte na ulici Via de Tribunali, která je od rána do noci místem plným života. Lemuje ji spousta restaurací, včetně velmi populární pizzerie di Matteo a Gino e Toto Sorbillo. Obě místa prodávají výbornou pizzu a taky to podle toho vypadá, velké fronty se tu stály kdykoliv jsme kolem procházely.

Pokud si chcete z Neapole přivézt nějaký suvenýr, zahněte z Via de Tribunali do uličky Gregorio Armeno. Tu lemují od začátku do konce malé obchůdky, nabízející vše od sošek Diega Maradony, až po krásné ručně vyráběné zmenšeniny Betlémů.

Nejlepší výhled

Protože už se blížil čas západu slunce, nasedly jsme znovu na metro a vyvezly se až na zastávku Vanvitelli, odkud je to už jen pár minut chůze k pevnosti Sant’Elmo. V rámci lístku na MHD můžete využít i lanovku do stanice Morghen. Vstupné do celého komplexu pevnosti je 5 euro a za tu cenu získáte krásný výhled na celou Neapol, Vesuv i Neapolský záliv a jeho nejslavnější ostrovy.

Pokud bych v Neapoli měla vybrat jedno jediné místo, které navštívit, bude to právě Castel Sant’Elmo. Ideálně právě během zlaté hodinky, kdy zapadá slunce (pevnost je otevřená jen do 18:30, takže v létě se vám to bohužel nepovede). Cestou zpátky na ubytování už se jen proplétáme osvícenými uličkami, které začínají ožívat nočním životem, kupujeme láhev vína a jdeme brzo spát, protože další den nás čeká celodenní výlet z Neapole.

Foto: Lenka Gréková

Pompeje

Na návštěvu Pompejí jsme si nechaly celou neděli. Z Neapole se sem dostanete snadno přímým vlakem EAV, který odjíždí každou půlhodinu z nádraží Garibaldi a jedna cesta stojí 2,80 euro. Lístky není potřeba kupovat předem, koupit je můžete buď v automatech nebo na pokladnách na nádraží. Na Garibaldi sledujte šipky Circumvesuviana, které vás dovedou na správné nástupiště. Vlak, který hledáte má konečnou zastávku v Sorrentu a zastávka na které budete vystupovat se jmenuje Pompeii Scavi. Jízda vlakem je docela zážitek, obzvlášť v sezoně se připravte na to, že budete celých 40 minut cesty muset stát ve starém vlaku bez klimatizace. Připravte se taky na to, že vám hned po vystoupení z vlaku začnou nabízet vstupenky, nenechte se ale nachytat, jedná se o překupníky.

Vstup do areálu je pár metrů od vlakové zastávky a lístek stojí 16 euro. Na prohlídku si opravdu nechte dost času. Dvě až tři hodiny jsou naprosté minimum, my jsme ani zdaleka neprošly všechno, a i tak jsme tu strávily pět hodin. Doporučuji taky svačinu s sebou! V areálu fungovalo jen jedno malé bistro/kavárna a sortiment nic moc. V létě budete navíc zajisté čelit dlouhým frontám. Co naopak řešit nemusíte, je voda, po celém areálu jsou funkční (dobové) fontánky, ze kterých si můžete vodu doplnit, což rozhodně oceníte. V létě pamatujte i na opalovací krém a něco na hlavu. Koneckonců procházíte ruinami, míst kde se schovat před sluncem tu moc není.

Zpátky do Neapole můžete jet ze stejného nádraží nebo si výlet prodloužit ještě o návštěvu „nových“ Pompejí. Výhodou je, že z centra (zastávka Pompei) jezdí novější rychlovlaky Trenitalia, které mají klimatizaci, jedou blíže u pobřeží takže nabízí krásný výhled na moře a také jsou mnohem méně obsazené. V Neapoli staví stejně jako vlaky EAV přímo na Garibaldi.

Foto: Lenka Gréková

Vesuv

Za návštěvu rozhodně stojí i slavná sopka Vesuv. Z Pompejí vypravuje společnost EAV na vrchol autobusy, jedna cesta stojí 3,10 euro. Opět si dejte pozor na chlapíky, kteří vám budou tvrdit, že autobus vás nedoveze až nahoru a že cesta s nimi bude rychlejší. To je možná pravda, ale určitě bude taky dražší. Autobusy na Vesuv odjíždějí buď z centra Piazza Anfiteatro nebo přímo naproti nádraží Pompei Scavi. Vstup do národního parku stojí 10 euro a lístek je potřeba koupit předem on-line a to na konkrétní čas (+- půl hodiny). Na místě se lístky momentálně vůbec neprodávají. Návštěvu Vesuvu si tedy dobře naplánujte. A to nejen časově, ale myslete i na to, že zatímco dole v Neapoli je počasí na tričko a kraťasy, nahoře může být klidně o 15 stupňů méně.

Bezpečnost a čemu se vyhnout

Jak je to tedy v Neapoli s bezpečností? Asi jako všude jinde ve velkých městech. Jsou místa, kterým je lepší se vyhnout, obzvlášť po setmění. Pokud se ale budete pohybovat hlavně v turistickém centru, nemusíte se bát. Doporučuji základní opatrnost – důležité věci nosit u těla a hlídat si je. Čemu se bohužel nejspíš nevyhnete je okolí hlavního nádraží. To patří hlavně bezdomovcům a slouží jako veřejná toaleta, což musí být hlavně v létě ve vedrech docela očistec.

Spousta cestovatelů navíc sdílí své negativní zážitky s tím, že je tu okradli i za bílého dne. Vzhledem k tomu, že naše ubytování se nacházelo v jedné z uliček přímo u nádraží, procházely jsme tudy dvakrát denně. Žádný problém jsme naštěstí neměly. Tohle místo je zkrátka dobré jen rychle projít a nenavazovat oční kontakt.

Nepořádek v ulicích je tak trochu součástí Itálie, a není to tu o nic horší než v ostatních italských městech. Na co si určitě dejte pozor je množství podvodníků, kteří vám budou s klidem lhát o všem, aby z vás vytáhli peníze. Překupníci lístků v Pompejích, falešní turističtí průvodci, taxikáři nabízející odvoz na Vesuv nebo z a na letiště jsou asi tím nejčastějším, na co tu narazíte.

Foto: Lenka Gréková

Stojí za to Neapol navštívit?

Určitě ano! Její pověst je daleko horší, než jaká je ve skutečnosti. Na prodloužený víkend mimo sezónu je ale podle mě skvělá. Dáte si nejlepší pizzu na světě, ztratíte se v úzkých uličkách, podíváte se do kráteru sopky a užijete si Pompeje bez davů turistů a úporného vedra. V létě je Neapol zase skvělým výchozím bodem, pokud pokračujete na Amalfské pobřeží nebo ostrovy, a navíc sem lítají přímé lety z Prahy.

Zdroj informací: autorský text, Tripadvisor
Zdroj foto: Lenka Gréková