Dobrodružství pokračuje a my se nacházíme ve městě El Jem, které je vzdálené asi 70 kilometrů od města Sousse. Právě zde se nachází jedna z památek zapsaných na seznamu světového dědictví UNESCO. Jedná se o koloseum – amfitéatr, které je považováno, a také se o tom později sami přesvědčíme, za nejzachovalejší arénu starověkého římského impéria. Svými rozměry se také jedná o třetí největší koloseum, hned za Neapolí a Římem.
Dnešní den se opravdu povedl. Venku bylo příjemých 20 stupňů a svítilo sluníčko, přestože bylo teplo, ve stínu jsem byla ráda i za mikinu. Naše výprava se ke koloseu vydala už dopoledne a nemohla to být lepší volba. Kromě nás v koloseu nebyl skoro nikdo. Až budete plánovat svou návštěvu, jeďte sem spíše v týdnu a dopoledne. Pozitivní také je, že do města jezdí vlak, takže nepotřebujete auto. Cesta trvá asi hodinu ze Sousse. Pokud nechcete cestovat vlakem, můžete využít služeb tzv. louage. Jsou to „sdílené taxi“, které odjíždí do cílové stanice hned po tom, co se jejich kapacita zaplní – nemají tedy žádný přesný čas odjezdu. Cesta ze Sousse do El Jemu vyjde na 6 dinárů. Mimochodem aktuální kurz je 1 tuniský dinár -> 8 korun.
Před arénou uvidíte stát velboudy, dejte si ale pozor. Jedna fotka vás může vyjít i na 10 a více dinárů. Abyste se do arény dostali, musíte zaplatit vstup, který je 12 dinárů (v ceně máte i vstup do Muzea římských mozaek – o tom si budete moci přečíst v příštím článku) a jeden dinár stojí povolení k focení. Projít musíte také bezpečnostním rámem. Toto bezpečnostní opatření se týká všech kulturních památek a také hotelů.
Jeden krok a před vámi se rozprostírá v celé své monumentálnosti koloseum. Jakoby na vás právě dýchla historie. Věřte, že jakmile projdete prvním obloukem až do nitra arény, budete si připadat stejně jako Russell Crowe ve filmu Gladiátor, ostatně některé scény z filmu se natáčely právě zde. Stavba je impozantní a dlouho jsem neviděla nic tak úchvatného, co by na mě udělalo velký dojem. Člověka až zamrazí při představě, že se sem vešlo 35 tisíc diváků, kteří sledovali nelítostný boj gladiátorů a ti jim před očima umírali v hrozivých bolestech. Mimochodem věděli jste, že gladiátoři nebyli žádní hubeňouři? Ba naopak. Museli mít pořádnou zásobu tuku, asi aby se jejich rány lépe léčily. V aréně kromě gladiátorů bojovali i otroci a zloději, kteří si výhrou nad lvem mohli zajistit svobodu – avšak to se moc často nestávalo. Objevovali se tu i profesionální bojovníci, které si bojem v aréně vydělávali.
Po výkladu naší průvodkyně Katky jsme měli čas si celé koloseum projít. Spolu se svým cestovatelským kolegou jsme stavbu prošli skrz na skrz. Nevynechali jsme ani podzemní chodby, ve kterých se nacházely cely. V nich byla chována zvířata a také drženi gladiátoři s nejasným osudem, co je potká na povrchu. Přežijí dnešek nebo ne? Překvapením pro nás také byly schody, které vedly do vyšších pater kolosea. Byly neobvykle vysoké a strmé. Nedivila bych se, kdyby zde byli lidé při odchodu i ušlapáni. Jeden špatný krok a před pádem není úniku. Impozantní byly i vysoké stropy jednotlivých pater a samozřejmě výhledy do okolí i samotné arény. Pokud si budete povídat ve vyšších patrech, nikdo vás neuslyší. Avšak stanete-li dole uprostřed arény, měli byste si dávat pozor na jazyk, uslyší to lidí i v nejvyšších patrech.
Není proto divu, že amfitéatr neslouží jen turistům, ale probíhají tu stále kulturní akce. Zejména pak koncerty vážné hudby, neboť akustika je zde dech beroucí. Stačí zavřít oči a jen si to představit. Určitě vám ihned naskočí husí kůže a musí to být jeden ze zážitků, na které se jen tak nezapomíná. Zdi kolosea hostí také Festival International de Musique Symphonique d’El Jem.
Koloseum v El Jem, o kterém se spíše říká, že je to amfitéater, bylo postaven zhruba někdy kolem roku 230 našeho letopočtu. Je oválného tvaru. Na šířku má 122 metrů a na délku necelých 150 metrů. Vystavěn byl do tří pater a nejvyšší zeď má 38 metrů. Nechal ho postavit císař Gordianus. Tehdy se městu El Jem přezdívalo Thysdru. Jednalo se o prosperující město Římské říše. Díky důmyslnému zavlažování zde vysadili olivovníky a už ve 3. století našeho letopočtu zde plantáže dosahovaly několika desítek tisíc hektarů. V té době se také město stalo druhým nejdůležitějším městem v africké provinci, a to hned za Kartágem. Stavěly se zde luxusní vily s římskými mozaikami, které mimochodem můžete vidět v muzeu (o kterém se dozvíte více v příštím článku) a nechyběly ani římské lázně. Bohužel ve 4. století začalo docházet k úpadku města vlivem nepokojů a povstání. Dnes v městečku žije zhruba 20 tisíc obyvatel.
Jakmile skončíte svou pouť, můžete se zastavit v kavárně naproti koloseu. Dá se tu pohodlně sednout a vychutnat si dobrý oběd nebo jen mátový čaj. Ceny jsou lidové, ostatně jako všude jinde v celém Tunisku. Zatímco někteří spolucestovatelé si cpali pupek dobrým jídlem, přišel za námi majitel kavárny a nabídl nám na ochutnání baklavu – to je velmi sladký pokrm, který se skládá z vrstev listového těsta, medu a mandlí. Stačí jeden kousek a přísun sladkého pro dnešní den mám už vyčerpán. Ale bylo to mňam!
Náš čas u kolosea se blíží ke konci a my se vydáváme zase za dalším dobrodružstvím, a tak nezapomeňte sledovat sérii článků týkající se naší týdenní cesty po Tunisku, kterou jsme absolvovali díky Tuniskému národnímu úřadu pro cestovní ruch a také EXIM Tours.
Zdroj informací: zkušenost autorky textu, autorský text, Tuniský národní úřad pro cestovní ruch
Zdroj foto: Michaela Rubešová