Tradiční i netradiční exotické ovoce, které překvapí chutí i vzhledem

Autor:

Zdroj info: dle zjištění autorky článku, Wikipedie ; zdroj foto: Pixabay

To, co bylo dříve vzácností, se dnes stalo běžnou součástí našich jídelníčků. Řeč je o exotickém ovoci, které se k nám díky otevřeným hranicím a volnému obchodu běžně dováží již na tři desítky let.

Zda je nutné, aby k nám banán na odpolední svačinu putoval několik tisíc kilometrů je při nejmenším diskutabilní. Pravdou ale je, že jiný úhel pohledu vám nabídne ekologický aktivista, ekonom, koncový spotřebitel i farmář, kterému pěstování ovoce a jeho vývoz zajišťuje obživu pro celou rodinu. Nechme ale polemiky stranou a pojďme si představit ty nejčastější nebo nejzajímavější druhy exotického ovoce, které si u nás můžeme koupit.

„Česká“ klasika

Banán, který se k nám dováží z jižní a střední Ameriky (Guatemala, Panama, Kostarika, Ekvádor) je zaručenou jedničkou na trhu s exotickým ovocem. Oblíbený je díky své nasládlé chuti i výživové hodnotě (obsahuje vysoké množství draslíku a hořčíku). O oblibě trsovitého ovoce navíc svědčí i fakt, že ho průměrný Čech ročně zkonzumuje více než 12 kg, dnes už na něj ale na rozdíl od dob minulých nemusíte stát frontu.

Nejen v našich končinách se obrovské oblibě těší i pomeranče. Ty jsou nejen bohatým zdrojem vitamínu C, ale pro svou vůni a obsažené přírodní barvivo se až 90% jejich produkce zpracuje v potravinářském, kosmetickém nebo lékařském průmyslu. Přestože má ovoce svůj původ ve Vietnamu a Číně, dnes se k nám dováží především ze Španělska a Blízkého Východu. Kromě klasických pomerančů můžeme ochutnat i červené pomeranče, existují ale i pupečné pocházející z Brazílie.

Období Vánoc má většina z nás spojeno s mandarinkami. Menší citrusové ovoce má svůj původ v Číně a Japonsku, dnes se k nám dováží zejména ze Středomoří. Mandarinky jsou skvělým zdrojem vitamínu C, ale například i bioflavonoidů. Z rodiny citrusů u nás dále vedou citrony, limety, grapefruity, pomelo, ale i netradiční sweetie, pocházející z Izraele, které se svou chutí podobá sladkému grapefruitu.

Za „zdomácnělé“ ovoce můžeme považovat i ananas, ten k nám sice obvykle putuje až z dalekých Havajských ostrovů, Thajska nebo Filipín, ale jeho konzumací svému tělu dodáme řadu vitamínů (B1, B2, A a C). Obsahuje také enzym bromelin, který napomáhá trávení. Běžně u nás koupíme také kiwi, papáju, mango, kaki, granátové jablko, kokos, fíky nebo liči.

Foto: Pixabay – trh s ovocem

Ta pravá exotika

Durian pocházející z jihovýchodní Asie je snad nejdiskutovanějším ovocem a to kvůli své dužině. Ta má tak pronikavý zápach, že se pro mnohé stává až nesnesitelným. Plod durianu cibetkového jde cítit po shnilé zelenině, někteří lidé tento zápach dokonce přirovnávají k zápachu ze žumpy. Z toho důvodu je v mnoha zemích zakázáno převážet durian v hromadných dopravních prostředcích, zakázaný je také v hotelech a ubytovacích zařízeních. Král ovoce, jak se plodu přezdívá, dorůstá délky kolem 30 cm a váhy 1-3 kg. Konzumuje se nejen jeho dužina, která vyniká sladkou a lehce vanilkovou chutí, ale po uvaření je možné jíst také semena.

Z jižní Ameriky, konkrétně z oblasti severních And, pochází čerimoja. Plody malého opadavého stromu dosahují 7 až 12 cm a jsou pěstovány pro svou sladkou vatovitou dužinu. Ta je zdrojem minerálů a vitamínu C.

Stále větší oblibě se těší i plody exotického chlebovníku, které jsou u nás známé i pod svým anglickým názvem jackfruit. Vejcovité plodenství dosahuje váhy 5 až 20 kg a pěstuje se pro svou dužinu. Ta má nasládlou chuť, která jde přirovnat k banánu. Dužina chlebovníku se nejčastěji suší, ale vyrábějí se z ní také sladkosti nebo alkohol. Stále častěji je také využívána jako náhrada masa ve veganské kuchyni.

Karambola neboli čínská hvězdice je oblíbená díky svému hvězdicovitému tvaru, který plody získají po nakrájení na plátky. Pěstuje se zejména v jihovýchodní Asii a během sezóny ji bez problému seženete i v českém supermarketu. Ovoce se využívá zejména při přípravě dezertů, během konzumace byste ale měli být obezřetní, karambola totiž obsahuje velké množství kyseliny šťavelové, která může ve větší míře způsobit otravu a selhání ledvin.

Naopak léčivé účinky jsou připisovány plodům mangostanu. Ten pochází z Indonésie, konkrétně ze Sundských ostrovů, odkud se pak dále rozšířil do Karibiku, Afriky a Austrálie. Šťavnatá, sladkokyselá dužina je bohatá na blahodárné xantiny a flavonoidy. Využívala se dokonce při léčbě malárie a tuberkulózy. V asijské gastronomii se zpracovává do pudingů, džusů nebo kompotů. Z tropických oblastí jihovýchodní Asie pochází i rambutan, plod rostoucí na zhruba 15 m vysokém stromě se vyznačuje sladkou dužinou, která chuťově připomíná známější liči.

Milovníky exotického ovoce jistě nadchne i salak, tamarillo, sapodilla nebo tamarind.

Zdroj informací: Titbit, Delmart, Grizly
Zdroj foto: Pixabay