I v Česku si můžete nakrmit žirafu

Je jeden z posledních letních dnů a my vyrážíme z Prahy směr Dvůr Králové nad Labem, kde na nás čeká další dobrodružství, které si budeme pamatovat do konce života. Ranní špička v Praze je peklo. Obzvlášť, když máte být někde na čas. Někdy nestačí ani hodinová rezerva, však to znáte.

Cesta ubíhá po dálnici rychle, místy se zdá až unylá. Změna tempa jízdy nastává daleko před Dvorem Králové, kdy sjíždíme na zkratku mezi vesničky, protože směr na Jaroměř je celý ucpaný a my už tak máme zpoždění. Zkratka by se dala přirovnat k jednomu velkému tankodromu. Naštěstí se do místa dostáváme celí, i když ze silničních děr vyklepaní.

Cedule ve městě nás snadno navedou, kudy máme jet. To, že se nejedná o ledajakou zoo poznáte na první pohled. Jedná se také o jedinou „zoo“, která vám nabízí projížďku po safari, ale o tom až později. Areál je poměrně velký a my parkujeme na obrovském parkovišti, kde je také vjezd mezi volně pobíhající zvířata na safari. Zde nastává můj komunikační šum. Čekali jsme totiž úplně na opačné straně, než jsme měli.

A tak jsme znova sedli do auta a popojeli k nově zrekonstruované budově Safari pivovaru. Začíná se vám tohle místo čím dál více zamlouvat? Hah. Na místě se setkáváme se s panem Oliverem Le Que, který nás provází restaurací Lemur a poskytuje potřebné informace o Safari Parku a také zážitku, kterého se brzy zúčastníme. Po cestě potkáváme také jednoho z přirozených nepřátel žiraf. Tím je hyena skvrnitá. Na první dobrou byste ho šli hned pomazlit, ale nadšený by asi nebyl. Za sklem lze vidět odpočívající samici. Samec se prý dlouho už neukázal. Pronesla jsem tedy poznámku o tom, že ho nejspíš sežrala, když jí lezl na nervy a bylo mi odpovězeno Oliverem, že by se tomu ani nedivil, protože v hierarchii hyenových šelem jsou samečci na té nižší úrovni a alfou je vždy samice.

Ještě před tím, než dorazíme do cílového místa, dostaneme slušivé černobílé safari vestičky, protože budeme vstupovat do prostoru, kam za normálních okolností veřejnost nesmí. Stejný zážitek si mohou dopřát ubytovaní hosté v Safari hotelu, za jiných podmínek i vy samotní. Pro více info se podívejte na webové stránky Safari Parku Dvůr Králové. Ostatně nabízejí tam i jiné zážitky, které se vám neodmyslitelně zapíšou do paměti. Ale zpět k našemu dni.

Pomalu vyrážíme k dřevěné věži, cestou ještě míjíme početnou skupinu surikat, které máme téměř na dosah ruky, ale pozor! Nesahat. Po levé straně se nachází ohrožený druh zeber bezhřívých. Zvláštností na těchto zebrách je, že se narodí s hřívou, ale ta jim postupně kolem druhého až třetího roku vypadá. To nejdůležitější už na nás pomalu vykukuje zpoza dřevěných latí. Nápadité hnědé skvrny a dva růžky nám hned prozradí, o koho se jedná! Jsou to žirafy a už nás z dálky vyhlížejí. Mimochodem v Safari Parku chovají nejpočetnější stádo ve střední Evropě.

Žirafy, které se nacházejí v této ohradě jsou v období puberty, ale už mají úctyhodných pět metrů. Je to neuvěřitelný zážitek stát tak blízko těmto majestátním vysokým tvorům. Při svém pobytu u žiraf si musíte dávat pozor. Stále v jejich žilách koluje divočina. K zvířatům se nikdy neotáčejte zády a pozor na jejich hlavu, která dokáže být velmi obratná a zákeřná.

V prvních momentech mám z našeho setkání rozpačité pocity, protože jsem nikdy dřív takhle blízko k africkému zvířeti nestála. To vše odpadá, jakmile mi Oliver podává první větev a dává instrukce. Musíte ji pevně držet a nechat žirafu, aby si sama slupla z větvičky listy. Následně větvičku pustíte a žirafa ji před vámi dožvýká. Pozorovat přitom můžete její dlouhý nepřirozeně fialový jazyk. Ale to už se přidává i druhý sameček. I on by rád ochutnal větvičku. Neváhám a větvičkou mířím jeho směrem. Pro milovníka žiraf jako jsem já, je tohle splněný sen.

Oliver nám také vypráví o dlouhých končetinách žiraf, které dokáží snadno zpacifikovat nepřítele, který by je chtěl sežrat. Stačí jedno mohutné kopnutí a dokážou zabít i lva. Během vyprávění dojdou větve a zvědavá hlava jedné z žiraf začne čumáčkem loudit u Oliverovy kapsy u vesty. Nachází se tam totiž granule a žirafáci už jsou zvyklí, že po krmení následuje ještě něco dobrého. Jednu granuli dostávám a právě nastává můj životní okamžik. Byla mi olíznuta dlaň žirafou. Teď si tu ruku rok neumyji. Ba ne, ale byl to jeden z těch zážitků, při kterém se vám zběsile rozbuší srdce a vy nevíte, co máte říct. Prostě jste jen vděční, že to prožíváte.

Jakmile žirafy zjistí, že už nic dobrého nedostanou, přesunou se na druhou stranu dřevěné rampy, kde mají čerstvě nasekanou trávu. Jedna z nich ladně obejde rampu a baští, ta druhá u toho vypadá více komicky. Snaží se prostrčit malou škvírkou mezi dřevy čumáček a když jí to nejde, tak alespoň špičkou jazyka se snaží ulovit kousek trávy. Je to úsměvné.

Ještě chvíli zde setrváme, než se s vysokými zvířátky rozloučíme a vyrazíme na průzkum celého Safari Parku. Zde se také s Oliverem rozloučíme, neboť ho čeká daleká cesta do Afriky. Safari Park totiž spolupracuje s národním parkem v Rwandě, do kterého byli převezeni nosorožci, a tak se jede podívat, jak se jim v novém domově daří. Mimochodem Safari Parku se také podařilo získat pohlavní buňky od nosorožců severních bílých. Poslední samec jejich druhu zemřel a na světě tak existují už jen dvě samice, které ale bohužel nejsou vhodné pro odnošení embryí, proto k tomuto účelu budou nejspíše využity jejich druhově příbuzné. Pokud se vše podaří, jak má, zapíše se Safari Park ve Dvoře Králové neodmyslitelně do dějin.

Jak vidíte Safari Park je prostě ojedinělý a to, co tu uvidíte, neuvidíte nikde jinde. Například jako jediní v ČR tu chovají okapi, které jsou druhově blízké žirafám. Jsou velmi plaché, ale pro jejich tmavé zbarvení se velice dobře v přírodě maskují. V Safari se podařilo v minulých letech odchovat dvě mláďata a v současné době je samice březí, tak snad se znovu zadaří.

Od května do září můžete také absolvovat Safari Offroad, a to hned několika způsoby. Buď vlastním autem, safaribusem, africatruckem a nebo po pěší zóně. Tento výjimečný zážitek si můžete dopřát pouze zde a nikde jinde v ČR. Záleží jakou trasu a jakým prostředkem jedete, ale ve většině případů nesmíte mít u sebe psa. Z pochopitelných důvodů a spolu s tím se váže i jedna věc.

Zvířatům nesmíte dávat jídlo. Je třeba si uvědomit, že zvíře neví a hlavně nepozná, že nabízený pamlsek mu může uškodit. V zahradě se o ně starají dobře a opravdu mají co k jídlu. Několikrát už se stalo, že lidé zvířata nakrmili a ty následně trpěli v bolestech a museli být bohužel utraceni.

Uf, to jsem se zase rozepsala a ani jsem vám nesdělila vše, co jsem chtěla. V pokračujícím článku, který bude brzy vydán, si budete moci přečíst i ostatních zvířatech v Safari Parku a také o tom, co zajímavého vám Park ještě může nabídnout. Závěrem bych chtěla ale podotknout, že Safari ve Dvoře Králové je jedinečné místo, které musíte prostě navštívit. Svým prostorem je sice menší, ale budete tu mít většinu druhů téměř na dosah ruky a ještě uvidíte zvířátka, která jinde ne. Rozhodně se sem ještě s radostí vrátíme.

Foto: vlastní


Místo pro vaše názory

Autor:

ČeskoCestujemeZajímavosti