Když jsme kupovali vstupenky, těšili jsme se na výjimečný zážitek, aby také ne za ty peníze. Realita surrealistického bálu byla ale poněkud jiná.

Ples Sobje je trochu jiný formát akce. Na oficiálním účtu stojí, že se jedná o „ples, který stojí mezi berlínskou party a vídeňským plesem“, od toho vídeňského plesu však příliš nečekejte. Akce tíhne spíše k té party. Upřímně, stále i po měsíci od proběhlé akce se v nás míchají pocity. Asi jsme od toho čekali mnohem více. Líto je nám také trochu těch peněz, za které jsme mohli jet třeba do zahraničí a něco zažít. Nejsme na tom sice finančně špatně, ale když máme za něco zaplatit, chceme, aby to tomu adekvátně odpovídalo.

Možná se to tvůrcům plesu, pokud se k nim článek dostane, nebude číst dobře. My však podáváme informace tak, jak jsme to vnímali a cítili my. To, že někdo jiný byl spokojený, je v naprostém pořádku.

Maska povinná!

Jednou ze zajímavých prvků akce je, že se musíte obléknout podle zvoleného téma. Letos to bylo: Creative time machine (try to make it black tie), což se dá vyložit hned několika způsoby. To se později i potvrdilo, protože během pár měsíců a týdnů byl dresscode různě interpretován, takže člověk vlastně nevěděl, co si může a nemůže obléknout. Asi týden před akcí přišel na sociálních sítích vzkaz od tvůrců, že jsou „zakázané“ typické masky ve stylu černé škrabošky na očích nebo šaty ve stylu „Velký Gatsby“ a podobně. Prý se máme kreativně vyřádit. Zajímavé je, že co pro nás „plebs“ bylo zakázané, neplatilo tak úplně pro lidi ze showbyznysu, protože za ten večer bychom takových masek napočítali hned několik. Přitom se na sociálních sítích jasně psalo, že kdo nesplní dresscode, nebude na akci vpuštěn.

Hlavu jsme si s maskou lámali docela dlouho, navíc to byly další finance, které jsme museli vynaložit. Ve finále nás tedy celá záležitost stála pořádný balík. Hodiny brainstormingu jsme si nakonec mohli odpustit, protože na akci zas tolik skutečně minulých já (tedy z období jejich vlastního života) nebylo. Přišlo nám, že každý si prostě něco vzal, aby se neřeklo a v tom dorazil. Abychom nebyli tak skeptičtí, někteří účastníci měli masky skutečně propracované do posledního detailu, avšak co měli společného s daným téma jsme moc nepochopili.

Ve finále jsme možná na celém „plese“ působili jako dva mimoni. Já jsem zvolila poněkud netradiční formu vyjádření. Svou dětskou nevinnost a naivitu jsem vyjádřila zcela nenalíčenou půlkou tváře, zatímco budoucnost druhé tváře – aby se vytvořil co největší kontrast – jsem měla silně nalíčenou, totéž jsem provedla s vlasy. Výsledek za mě skvělý. Partner se pro změnu prezentoval jako své minulé já, které propadlo hraní počítačových her, a tak jsem se kreativně vyřádila na jeho košili. Asi by to na této party první cenu v soutěži o nejlepší kostým nevyhrálo, ale alespoň jsme se snažili a nesáhli jen po škraboškách.

Jednohubka za 150

Když jsme platili vstupenky, které nás oba vyšly na tři tisíce, říkali jsme si, že doufáme alespoň v malé občerstvení. Více jsme se mýlit ani nemohli. Jako přivítání jsme dostali jednu skleničku šampaňského. Veškeré další nápoje a jídlo jsme si museli zaplatit. Samozřejmě, že to je obvyklé i na jiných plesech, ale ne s takovými cenami – a to jsme už na pár plesech nejen v Praze byli.

Sama jsem pak trochu během večera tápala nad tím, co jsem tedy svou vstupenkou vlastně zaplatila. Byli to hudební umělci? Prostory Nové scény nebo těch asi šest fotografů, kteří nás vyfotili, ale ani jedna fotografie se k nám už nedostala? Byla jsem z toho upřímně zklamaná.

Foto: Michaela Rubešová

Abychom si spravili chuť, řekli jsme si, že si dáme něco z jídelního menu. Jaké bylo naše překvapení, když tatarák s libečkem byl servírován doslova jako jednohubka, navíc za 100 korun. Podobně na tom byl i chlebíček s vajíčkovou pomazánkou a lanýžem, který k velikosti skutečného chlebíčku měl docela daleko, ten jste si mohli pořídit za 150. V nabídce byly ještě brambůrky s lanýžem – mistička za 150 a křupavá palačinka s kaviárem ze pstruha nebo jesetera za 150 a 350 korun. To jsme už neochutnali. Tím však nechci občerstvení od projektu ZE MĚ shazovat, protože chutě byly skutečně delikátní, nicméně nám ceny přišli trochu vysoké. Nemáme problém zaplatit za dobré jídlo, ale jeho velikost té ceně úplně neodpovídala.

Velké překvapení se nekonalo ani na baru. Jedna deci šampaňského za 215 korun, koktejly pak od 195 korun a výše, ovšem vodka s Red Bullem za 235 korun mi přišla už totálně mimo. Půl litr piva točili za 85 korun. Inu věděli jsme, že tu ceny nebudou z levného kraje, ale tak vysoké jsme možná úplně nečekali. Jasně, někdo by mohl oponovat, že jsme v Praze, tak co čekáme, ale sakra, však jsme zaplatili už tolik peněz za lístky! Vážně jsem si myslela, že tu bude chodit obsluha s tácem, na kterém bude malé občerstvení, i kdyby to bylo jen časově omezené na první dvě hodiny. Zkazilo mi to trochu zážitek, protože v tom případě jsem těch 1500 za vstupenku mohla utratit v kterémkoli jiném baru v Praze bez dalších nákladů.

Úchvatné prostory, ale bez programu

Novou scénu známe spíše jen z pohledu, když si jdeme koupit vstupenky na divadelní představení, ale její další patra pro nás do konání plesu byla velkou neznámou. Těšili jsme se, jak bude místo vyzdobené a co vše nás tam čeká. Ples začínal netradičně až v devět hodin. První zajímavou scénografií byla ta na schodech v mezipatře, kde se nacházela kamera. Když jste se před ní prošli, viděli jste se v černobílém uměleckém ztvárnění na plátně. Po vystoupání schodů do prvního patra nás hned přivítaly hostesky a dostali jsme skleničku šampaňského MUMM. Pak už vše bylo ale na nás. Nekonalo se prakticky žádné oficiální zahájení večera, kde by třeba tvůrci řekli pár slov k letošnímu ročníku nebo prostě cokoli.

Na plese jsme tedy zůstali asi do jedné hodiny ranní, protože jsme se popravdě pak trochu nudili. Nečekal nás žádný program, kde by někdo předvedl něco zajímavé. Už asi chápete, proč mi to přijde srovnatelné jako jít do nějakého jiného klubu v Praze a tam si užít noc. Ano, hráli tu sice přední čeští interpreti a DJs, hudba byla skvělá, dalo se na ni perfektně tančit a projevovat své vlastní pohybové kreace, stejně jako osvětlení prostoru bylo fantastické, ale prostě mi k dokonalému zážitku něco chybělo. Na ples Sobje jsme chtěli jít, protože to měla být nezapomenutelná, odlišná, no prostě jiná společenská událost, než jsou všechny ostatní. Navíc se o ní (a předešlých ročnících) všude psala jen samá pozitiva. Ale tak nevadí, byla to zkušenost.

Na závěr znovu připomínám, že se jedná o náš názor a plně akceptujeme, že tuto akci mohl někdo vnímat jinak (pozitivněji). My to nerozporujeme, pouze jsme se podělili o naší zkušenost.

Zdroj informací: Autorský text, zkušenost autorky textu
Foto: Michaela Rubešová