Výlet na Valašsko: Vyzkoušela jsem si upéct tradiční frgál

Autor:

Východní Morava je plná překvapení. Mají tu významné památky, ale i tradiční pochoutky.

Za jedním z těchto sladkých pokrmů jsem se vydala do Velkých Karlovic, přesněji do hotelu Galik, kde probíhají kurzy pečení frgálů. Ty jsou pro Valašsko přímo pověstné a byl by hřích odjet odsud a minimálně jeden si nepořídit. A zrovna zdejší hotel, leč to na první pohled nemusí při příjezdu vypadat, je centrem, odkud produkují valašské koláče do celého regionu – ať už se jedná o restaurace, hotely nebo obchody.

Kurz probíhá tři hodiny a stojí 990 korun. V létě ho můžete v hotelu Galik absolvovat také, a to v úterý nebo neděli. Je nutné se ale předem na lekci objednat.

Ten pravý má jen jednu příchuť

Velká placka, která váží něco kolem 600 gramů, je vždy s jednodruhovou náplní. Nejčastěji se setkáte s tou makovou, povidlovou, hruškovou nebo tvarohovou. Podle Pavly Stoklasové, která je v hotelu hlavní pekařkou a rovněž mou skupinku provází kurzem, říká, že některé domácnosti dělají frgály i ve slané verzi. Například je potírají uvařeným zelím nebo dýní.

A kde se tento koláč vzal? Objevil se na Moravě zhruba někdy kolem roku 1826, možná se pekl ale už mnohem dříve, jenom neměl své jméno. Jedná se tedy o „nepodarek“, tedy koláč, který se prostě nepovedl. Z něčeho tak obyčejného se ale po čase stalo něco velmi podstatného, co uvidíte na každé valašské svatbě, na Velikonoce i v neděli jen tak k pohoštění po obědě.

Základem je tekuté a nelepkavé těsto

Když jsme se s naší dívčí skupinkou postavily kolem Pavly Stoklasové, nejdříve si nás vyzkoušela, jaké jsme hospodyňky. Je pravda, že jsme na řadu otázek znaly správnou odpověď. Ale to, že když nemám ani máslo, ani olej, mohu do těsta přidat místo toho majonézu, mě překvapilo. Pak už začala příprava těsta, která byla plně v rukou Pavly a její pomocnice z našich řad. Nechci o zážitek, rady od pekařky a postup ochuzovat budoucí návštěvníky kurzu, a tak jen prozradím, že ve finální podobě – bude těsto hodně tekuté. Když jsem si na něj sáhla, prakticky mi protékalo mezi prsty. Kynuté těsto jsem nikdy předtím v takové podobě neviděla. Má to ale svůj důvod, pak totiž vydrží po upečení čerstvé i několik dnů.

Foto: Michaela Rubešová

Každá jsme tedy dostaly na kulatý papír svou kuličku o 240 gramech a měly jsme ji dále zapracovat. Pravda, psát kreativní texty mi jde lépe než správně zpracovat těsto, a to běžně peču, proto mi s tím musela Pavla pomoci. Pak už bylo na nás, abychom pomocí dřevěného válečku rozválely těsto do kulatého tvaru a následně ho osázely vším, čím jsme chtěly. Tentokrát jsme se nedržely striktně jednoho druhu, ale každá jsme do jedné čtvrtiny koláče daly něco jiného. Na vrch přišla ještě drobenka. Můj frgál vidíte na úvodní fotce.

Koláče se nechaly ještě chvíli kynout, než zamířily do tepla pece. Zde strávily asi 20 minut při teplotě 200 stupňů. Když se vrátily zase zpátky k nám, zbýval poslední krok. Natřít je řádně rozpuštěným máslem s rumem, protože to podtrhne chuť. A jak to dopadlo po příjezdu domů? Frgál jsem vyndala na talíř, rozkrájela a zhruba do deseti minut bylo po něm, a to jsem ho vozila v autě dva dny – přesto byl jako zrovna upečený!

Zdroj informací: Autorský text, zkušenosti autorky textu, Centrála cestovního ruchu Východní Morava
Foto: Michaela Rubešová