Kýžené volno je tady a my jsme pro menší dovolenou zvolili Vysoké Tatry. Na cestu jsme si půjčili designový kousek Opel Mokka.

Na Slovensku jsme byli pět dní. Ubytování jsme si našli ve Velké Lomnici, odkud to bylo kousek do všech našich turistických cílů. Navštívili jsme známá i méně známá místa ve Vysokých Tatrách, o kterých se s vámi podělíme v dalších článcích.

Na dlouhé trasy jedině nafta!

Když jsem si auto vyzvedávala, měla jsem na výběr dvě motorizace. První benzinová 1.2 Turbo s výkonem 96 kW a automatem, druhá naftová s motorem 1.5 CDTi o výkonu 81 kW a s manuálním řazením. Ačkoli je řazení s automatem vždy pohodlnější, volila jsem tentokrát spíše cestu rozumu – tedy naftu.

Mokka je spíše menším autem, které se hodí pro jízdu ve městě a jeho okolí, trochu jsem si nedovedla představit, jak zvládneme tak dlouhou cestu v pohodlí. Ale jak se říká, kdo neočekává moc, bývá mile překvapen. Ne jinak tomu bylo právě s tímto modelem. Když jsem vyzvedávala partnera, měla jsem trochu obavy, jestli naskládáme veškeré naše věci do prostoru kufru o objemu 350 litrů. Nakonec to byla docela hračka.

Vešel se tam jeden velký kufr, dále ten příruční a do rohu jsme strčili poloprázdné batohy. Jako holka samozřejmě tahám ještě další věci, které si však své místo našly na zadních sedadlech. Mokka je tak ideální pro pár, maximálně rodinu s malými dětmi, protože nevím, kam bychom dali další zavazadla, kdyby nás jelo více. Bez plného kufru se ale dozadu pohodlně vejdou dva dospělí, pokud tedy nebudou mít přes 180 centimetrů, protože pak budou trpět na nedostatek místa před koleny.

Jedeme na Slovensko, a tak jsem dálniční známku koupila den předem. Stačilo si najít oficiální stránky a koupit ji skrze ně. Platbu jsem zvolila kartou online, díky čemuž viněta začala platit v den, kdy jsem chtěla. V současné době vás ta na deset dní vyjde na 12 euro. Pozor ale pokud pojedete elektromobilem, osvobození od placení dálniční známky platí pouze u nás v Česku.

Foto: Michaela Rubešová

Za sedm hodin tam budeme!

Přes navigaci jsem se podívala, kudy bude nejlepší jet. Aplikace ukazovala, že cesta bude trvat zhruba sedm hodin, což je ještě ta lepší možnost. S nevyzpytatelnou dálnicí D1 to může být klidně i více hodin, pokud se stane třeba velká dopravní nehoda. Vyrazili jsme tedy z Prahy směrem na Brno, dále na Uherské Hradiště. Na Slovensko jsme se dostali přes hraniční přechod Starý Hrozenkov a odtud jsme pokračovali na Trenčín. Pak už jsme se napojili na dálnici vedoucí do Žiliny, Liptovského Mikuláše, Popradu a nakonec skončili ve Velké Lomnici, kde byl náš cíl cesty.

Největší bonus vidím v tom, že až do cílové destinace jedeme téměř furt po dálnici, což vše dost urychluje. Dálniční tempo si Mokka docela užívala, protože jsme se drželi se spotřebou kolem 4,7 litrů na 100 kilometrů. V podstatě jsme vyráželi s plnou nádrží, která nám vydržela ještě na cesty po Tatrách. Tankovali jsme zhruba po 750 kilometrech, kdy jsme v autě měli dojezd ještě 120 kilometrů. Dalším příjemným bonusem byl fakt, že jsme načerpali palivo za 20 euro a na displeji nám stoupl dojezd o dalších 500 kilometrů. Naftová Mokka je tedy velmi úsporným společníkem, který v tomto ohledu dokázal opravdu překvapit. Navíc disponuje 41litrovou nádrží. To však nejsou jediné přednosti.

Ačkoli na první pohled vypadá jako malé autíčko se stísněným prostorem, opak je pravdou. Jeho kompaktní velikost (4,15m) napomáhá při parkování i do špatně přístupných míst, navíc má dobrý rejd. Auto je tak solidně obratné a mrštné, když je potřeba. Vyšší světlá výška umožní přejet i horší terén, který ale stále zdolává s předním pohonem, tak je na to potřeba myslet.

Vyhovoval nám i prostor uvnitř, který je dostatečně vzdušný a prošel si digitálním detoxem. Stále tu zůstala fyzická tlačítka pro nejdůležitější funkce, včetně klimatizace. Infotainment je pravda trochu pomalejší, ale není problém se přes kabel připojit k Apple CarPlay nebo Android Auto. Uvítali jsme také dostatek odkládacích prostorů a velmi hlubokou otevíratelnou přihrádku před spolujezdcem.

Manuál je stále dobrá volba

Jediné, co bychom vytkli – píšu oba, protože jsme se při cestě s partnerem střídali v řízení – jsou sedačky. Přestože byly s certifikací ARG, tak jsme už po čtyřech hodinách jízdy začali pociťovat diskomfort a o to více zastávek na protažení jsme si poté dělali. Ale to už ty chyby opravdu hledám, někomu jinému to vadit nemusí – zejména těm, kteří budou auto využívat na kratší vzdálenosti.

Trvalo nám také poměrně dlouho, než jsme dokázali nastavit klimatizaci, aby nám vyhovovala. Ovládání je jednoduché, spíše vychytat správný směr a míru foukání. Cestu na Slovensko jsme tedy prožili střídavě v zimě a následně v horku. Je potřeba si s tím přeci jen trochu vyhrát.

Co ale musíme pochválit, je manuální řazení. Já se mu občas vyhýbám, protože ne každá automobilka to má dobře zpracované. Opel má za nás palec nahoru, protože řazení jde absolutně bez problému, spojka zabírá téměř okamžitě, a tak se nemusí pedál příliš vyšlapovat. Kultivovanost motoru je solidní, stejně jako jeho odhlučnění. Podvozek je trochu tvrdší, ale nerovnosti žehlí dobře, větší díry už pocítíte, ty menší vůbec. Možná za to mohou i 18palcová kola. Při dálničních rychlostech neztrácí dech, ani když je plně naložené. V zatáčkách zase potěší svou stabilitou. Prostě auto na každodenní ježdění!

Závěr

Celkově nás Mokka hodně překvapila a ač jsme si ze začátku mysleli, že je to jen fajnovka s nevšedním designem do města, tak nás model vyvedl z omylu! Naše hodnocení je pozitivní. Až na malé výtky, které jsme měli ke klimatizaci a sedadlům, je Mokka skvělým společníkem na cestování. Nutno na závěr ještě říct, že pro Slováky je tento model asi oblíbený, protože v regionu Vysokých Tater jsme jich potkali asi deset a každý v jiném barevném provedení.

Zdroj informací: Autorský text, zkušenost autorky textu, Opel
Foto: Michaela Rubešová