V srdci krásné Šumavy se nachází místo, které je v letních měsících domovem pro sovy. Přes zimu jsou ptáci v Záchranné stanici pro handicapovaná zvířata v Klášterci. Pokud jste vyrazili na dovolenou nebo máte v jižních Čechách chalupu, pak byste si tento výlet měli připsat na cestovatelský seznam – strávíte tu hezké dopoledne.
My jsme vyrazili za sovami v sobotu, a přesto jsme se ve voliéře nemuseli s nikým mačkat. Když dojedete autem do Borové Lady, můžete zaparkovat auto nedaleko dřevěné stezky vedoucí k voliérám. Parkoviště je obrovské, takže jej nemáte šanci minout. Ukazatel vám následně ukáže, kam máte jít.
Jako první vás přivítá informační tabule o otevírací době, dále už pokračujete po dřevěné cestě. Pozor na psí exkrementy, někteří lidé si asi myslí, že je sbírat nemusí. Po pár minutách dojdete do vstupního lesa, ve kterém je voliéra postavená. Mezi sovy se nesmí se psy, avšak mysleli na ně a pejska tak můžete nechat venku v dřevěném kotci a pak si jej tu zase vyzvednout, až půjdete domů. Vyžití tu naleznou také menší děti na prolejzačkách a skluzavce.
Do voliéry se dostanete přes dřevěnou budou – vstup je zdarma, ve které jsou v menší místnosti také nainstalované expoziční panely se zajímavými informacemi ze života sov. Naleznete zde i kukátka, přes která můžete nahlédnout třeba na hnízdění sov nebo jejich krmení.
Poté pokračujete už přímo do voliéry. Jediné, co vás zde bude obtěžovat jsou létající mravenci, kterých je tady dost, ale dá se to přežít. Voliéra je rozdělena do šesti částí. Dvě části jsou volné a tak se může klidně stát, že vám sova proletí nad hlavou, ale nemusíte se bát, v této části jsou jen sovy, které nejsou agresivní a neútočí na návštěvníky. Další části už jsou pro bezpečí zvířat i lidí opatřeny přepážkami z nerezových lanek.
Spatřit tu tak můžete například výra velkého, puštíka bělavého nebo sovu pálenou. Dohromady je zde k vidění přes 20 sov. U každé části voliéry je informační tabulka, ze které zjistíte informace o dané sově. Při pozorování sov musíte být vytrvalí. Rády se skrývají, a tak by vám snadno mohly splynout třeba s kamenem. Když jsme tam byli my, tak sovy měly asi zrovna po obědovou pauzu, protože téměř všechny byly skryty a odpočívaly, přesto jsme při pozorném sledování pár z nich zahlédli.
Zdroj informací: zkušenost autorky textu, autorský text, Národní park Šumava
Zdroj foto: Michaela Rubešová