Je sobota 7. září a už od rána je slyšet hluk vozidel, která z výrobní linky vyjela před mnoha lety. Na Zbraslavi se koná už po 52. legendární závod, kterého se smí účasnit jen historická vozidla. K vidění nebyla jen vozidla, ale svou dávku slávy dostaly i motocykly. Letos poprvé se závod stal i součástí nového šampionátu GRAND PRIX historických automobilů. Jen tak pro zajímavost úplně první závod do vrchu se konal 25. března 1908 ku příležitosti pražského autosalonu. Závod byl pak z důvodu druhé světové války zrušen a obnovil se až po roce 1967.
Celé dopoledne patřilo majitelům vozidel, kteří se postupně začínali shlukovat na Zbraslavském náměstí. Tentokrát počasí závodu moc nepřálo. Celý den bylo zataženo a pršelo, avšak to nebránilo více jak 200 vozidel, aby se na místo dostavila. Návštěvníků, kteří se na akci přijeli podívat i z daleko bylo více než tisíc.
Já jsem se dostala na náměstí asi někdy kolem čtvrt na jedenáct. Raději jsem vystoupila o zastávku dřív, abych si mohla vše v klidu prohlédnout a nemusela se dostat hned do masy lidí. Jako první mě kroky zavedly na výstavu motocyklů, která mě ale moc nezajímají, a tak jsem je prohlédla jen zběžně. Daleko víc mě srdce táhlo k vozidlům, a to k těm pekelně starým. Jestli jste někdy hráli počítačovou hru Mafia, tak byste se téměř okamžitě jako já zamilovali do vystavených vozů.
K vidění bylo opravdu dost. Od starých Mercedesů, které bych si vzala hned domů, po Bugatti, Tatrovky, Chevroletty až po Aero a Rolls Royce. Návštěvníci se mohli podívat i na historický poštovní autobus, který se mimo jiné také projel po závodní trati. Mezi nejvzácnější vozy nejen výstavy ale i závodu patřilo vozidlo Laurin&Klement 100 z roku 1912.
Pokud jste se vydali od náměstí dolů mohli jste spatřit výstavů závoďáků – nejen těch historických, ale i moderních, kterým určitě vévodila závodní Škoda Fabia R5 Filapa Mareše, který se stal čerstvým juniorským mistrem Evropy a dále pak Peugeot 208 R2 Jana Talaše.
Blížila se dvanáctá hodina a lidí na místě přibývalo, žaludek zavelel a šlo se jíst. V místní hospodě na náměstí bylo celkem plno, a tak jsem si sedla k jedinému prázdnému stolu, během chvilky se ke mně připojili i dva gentlemani oděni v dobovém obleku třicátých let. Z jejich vyprávění jsem se dozvěděla, že jeden z nich přiletěl dokonce až z Irska, aby mohl závod vidět a podpořit své přátele.
O půl jedné jsem už stála u zábran startovní čáry, jednak abych vám mohla přinést fotografie z první linie a jednak lepší místo stejně neexistovalo. Ještě před závodem jsme se mohli pobavit kulturní vložkou. Kolik si myslíte, že je třeba lidí na zavěšení startovního ukazatele? No, nakonec tam bylo 6 lidí a ještě si málem shodili betonové sloupky, ke kterým to přivazovali. Nakonec se vše vydařilo, i když byl nápis na křivo a mohlo se začít.
Z dálky začaly burácet motory a první závodní formule se začaly řadit ke startu. Nebylo slyšet vlastního slova, avšak všichni včetně mě hltali závodní speciály a zvuk, který se dral z výfuků. Je třeba také upozornit, že tato akce není pro eko-aktivisty, neboť za 3 hodiny se nadýcháte tolika spodin z výfuků, že máte vystaráno na deset let dopředu.
Je 13:10 hodin a startovní čárou projíždí první formule. Celá akce je za doprovodu Policie ČR, neboť trať vede přes dálnici, tak aby se nikomu nic nestalo. Jezdí se na pravidelnost. Ten závodník, který má nejmenší rozdíl mezi dvěma koly, vyhrává. Vítězem šampionátu GRAND PRIX o putovní pohár prezidenta Autoklub ČR se stal Jan Profeld se svým vozidlem Jaguar SS 20 z roku 1936.
Za tři hodiny se na startu vystřídalo pomalu celé náměstí, včetně motocyklů. Davy jásaly a v každém dospělém člověku se probudilo dítě s jeho čistou a nefalšovanou radostí.
Vy se nyní můžete podívat do galerie, co bylo k vidění a třeba vás to naláká na návštěvu příštího ročníku.
Zdroj informací: autorský text, vlastní zkušenost
Zdroj foto: Michaela Rubešová
