Přes den už zemi i její obyvatele rozehřívají sluneční paprsky, ale v noci ještě teploty klesají hluboko pod nulu. V údolí, kam až oko dohlédne, rotují mrazové kropiče. Farmáři se tak snaží ochránit ovocné stromy a květy před zimou. Pokud by totiž byly ponechány chladu, „spálily“ by se, tedy uhynuly, což by vedlo k masivním škodám a neúrodě.
„Bez mrazové závlahy bychom si zde pěstování jablek, jak je známe nyní, jen těžko dokázali představit. Riziko poškození mrazem by zůstalo příliš veliké,“ vysvětluje farmář Josef Götsch před svým sadem. A skutečně: 5 400 z 9 000 hektarů plochy pro pěstování jablek ve Vinschgau a okolí Merana je nyní vybaveno mrazovým zavlažováním. Na druhou polovinu dubna 2017 zdejší farmáři nemohou stále zapomenout. Na tři noci sem přišel tuhý mráz V zónách, kde dosud nebylo možné mrazové zavlažování, došlo k téměř stoprocentnímu zničení úrody. Teď už jsou připraveni lépe. Pokud se v předpovědích počasí objeví hrozba nočních mrazíků, odpovídají vlastní protiakcí.
Hustá síť 119 meteostanic poskytuje zemědělcům neustále aktualizovaná čísla a naměřená data o místní teplotě, vlhkosti a směru větru. Když se teploty blíží nebezpečným limitům (např. -5 °C v první fázi vegetace a 0 °C během květu), spustí se mrazové poplachy – někdy o půlnoci, někdy ve 4 hodiny ráno. Nízko položené sady, například podél řeky Etsch, jsou náchylnější mrazivé hrozbě než ty na svazích. Pouhých několik metrů nadmořské výšky může způsobit rozhodující teplotní rozdíl mezi mrazem a „nezámrazem“.
Takzvaní hlídači mrazu spěchají od teploměru k teploměru a varují zemědělce dlouhou sirénou. Ovocnáři se i dnes vzájemně upozorňují telefonem, ale můžete si také nechat zasílat automatické poplašné zprávy na svůj mobil, nově také přes různé poskytovatele aplikací. Jakmile zazní poplach, farmáři vyběhnou z postele na svá pole, aby aktivovali protimrazové postřikovače. Jednotlivé čerpací systémy jsou uváděny do provozu pomocí traktorů nebo motorů, které odčerpávají spodní vodu do vzduchu. Ta je pak kruhovým zavlažovacím systémem rovnoměrně rozváděna po stromech a květech. Ty se následně obalí tenkou vrstvou ledu.
Zatímco voda mrzne, fyzikální procesy vytvářejí teplo (tzv. krystalizační teplo), které paradoxně chrání květiny před nízkými teplotami. Jakmile jsou ranní teploty trvale pár stupňů nad nulou, mrazové kropení se vypne a voda se vsakuje zpět do spodních vod. Ještě jeden vedlejší efekt nabízí mrazivé kropení: Když ráno dopadají sluneční paprsky na ledové pláty, celé údolí se třpytí a září a vypadá jako z pohádky.
Tam, kde mrazové zavlažování není možné, protože vodu nelze čerpat, například na mírných svazích, se zemědělci snaží zachránit mrazivou noc „svíčkami“. Tento způsob byl znám již ve starém Římě a zpočátku převládal v Jižním Tyrolsku, zejména ve vinařských oblastech. Dnes se osvědčuje i v ovocnářství. Malé kontrolované ohně, které se zapalují v pravidelných intervalech mezi řadami stromů, ohřívají vzduch na malé ploše o většinou důležité dva až tři stupně Celisa, navíc kouř způsobuje i turbulence vzduchu. Vzhledem k tomu, že ne všichni farmáři mají kropicí systém na ochranu pupenů zmrzlou vodou, někteří se musí uchýlit k prastaré tradici.
Ostatně, pokud jde o kropení mrazem, odvedli průkopnickou práci právě tady. V roce 1949 postavil farmář z Terlanu ze starých trubek a válečného materiálu první systém kropení mrazem. Uvedl ho do provozu o rok později a poté sloužil jako model.
Nebyli bychom ale v Jižním Tyrolsku, kdyby neexistovala o původu vynálezu legenda. Farmář se večer vydal vypnout závlahu na své louce, ale cestou potkal pár přátel a nechal se jimi přesvědčit, aby si dal sklenku vína. Samozřejmě nezůstalo jen u jedné, celou noc se slavilo a pilo v sousedním hostinci. Mezitím se ochladilo a farmář si cestou domů s trhnutím všiml, že mu na jabloních visí rampouchy. Až při sklizni si uvědomil, že jeho stromy normálně nosí jablka, zatímco ty ostatní byly téměř prázdné. Pak ho napadlo, že tahle osudná mrazivá noc musela něco změnit, a tak se zrodilo mrazivé kropení.
Zdroj informací: Jižní Tyrolsko
Zdroj foto: Pixabay
