V Tunisku, především tedy v písčité a kamenité oblasti, se můžete setkat se zajímavými stavbami – ksary. Jedná se o berberské opevněné vesnice, které často disponovaly i sýpkami.
Ksary jsou snadno rozpoznatelné od jiných staveb, ale zároveň i trochu neviditelné z dálky, což byla jejich taktická výhoda před nájezdníky, či jinými okupanty. Vesnice se stavěly na kamenných terasách a to ve vrstevnicích vápencových skal, do kterých se dalo snadno tesat. Vyhloubili se zde jeskyně a další příbytky. Dodnes v některých z nich žijí lidé. Přežívají především díky cestovnímu ruchu. Velkým hitem je v současné době pronajímání obydlí – jako zážitkové airbnb. Jiní obyvatelé poskytují služby průvodce a to včetně výkladů a legend vztahující se k těmto skalním objektům nebo ukazují běžné činnosti, případně pro představu zpřístupní svá obydlí, která samozřejmě nemají žádný přívod elektřiny nebo vody. Návrat v čase zajištěn.
Ksar Chenini se dá projít několika trasami. Nejlepší je začít se stoupáním do liduprázdna, až se po pár minutách a vrstevnicích dostanete až k bílé mešitě Sedm obrů. Můžete ji obejít a prohlédnout si i odvrácenou stranu města. Naleznete zde obchod se suvenýry i malou kavárnu. Platí se samozřejmě hotově. Nejoblíbenějším suvenýrem je tradičně pouštní růže nebo keramika (s vysokohorskou přirážkou). Od mešity se lze vydat na druhou stranu vesnice a prolézat různými uličkami, které jsou leckdy i slepé. Především pozor, kam šlapete. Některé cesty se totiž už více drolí a rozpadají. Jedno ale platí jistě, z jakéhokoli úhlu je skalní město prostě nádherné – velkolepé.
Méně navštěvovaným, ale za to turisticky přívětivým místem, je i Ksar Ouled Debbab. Jedná se totiž o zážitkový hotel, který nabízí turistům 20 pokojů a má své vlastní muzeum, které doporučuji rovněž navštívit. Stravovat se lze v místní restauraci a posedět můžete i na vyhlídkové terase. Radím si s sebou vzít něco teplého na sebe, ačkoli je venku teplé počasí, uvnitř staveb je prostě zima – neb jsou prostory vytesány do skály.
Zdroj informací: Autorský text
Zdroj foto: Michaela Rubešová