Není tramp jako tramp, avšak ti čeští věří, že sbalit si to nejnutnější a následně se toulat po krajině bez cíle, je normální. Tady je svět ještě v pořádku. První trampové se začali objevovat už na počátku vzniku Československa. Pomalu prozkoumávali okolní krajinu a také našli zalíbení v romantice nočních toulek a ani ji nevadilo, když jim na kůži sednul třeba komár. I když uplynulo už sto let, podstata trampování zůstala stejná, jen vybavení je trošku modernější, nebo…?

Jejich autentický slovník, které mu rozumí jen oni sami, přežil spolu s nimi. To samé platí i o jejich přezdívkách. I když v delších polemikách by člověk řekl, že něco přeci jen trampy ohrožuje. Je to jak jinak moderní doba a s ní spojené všeljaké moderní zařízení a vymoženosti. Toulání se krajinou není už tak svobodné a bezpečné, jako v dřívějších dobách. Pokud se zeptáte, kteréhokoli trampa, pokud tedy na něj narazíte, určitě vám řekne, že už to není takové jako dřív, avšak přesto se své životní lásky nevzdá. Místa, která dříve zela prázdnotou a byla radost jimi procházet, teď trpí pod náporem turistů. Je to bohužel stejné jako všude jinde ve světě.

Často si lidé zaměňují tramping se skautingem. Dejte si na to pozor, jedná se o zcela dvě různá označení. Zatímco skauti mají přesný řád a organizují se, u trampů je to úplně naopak. Nejraději vyráží na své túry osamotě a parťáka jim dělá jen vítr v zádech a kytara. Z trampování se stal fenomén, který překročil snad všechny hranice světa. Kam se možná nedostal, byla jedině antarktida. Masarykův naučný slovník charakterizoval trampy následovně : „Tramp, anglicky tulák, bezcílný cestovatel pešky. V nejnovější době název pro výletník, pěstující pravidelný weekend a táboření v přírodě…“

První čeští trampové se začali pohybovat kolem údolí řek jako je třeba Sázava nebo Vltava. Po většinou to byli muži, kteří se vraceli z války. Na večer si dělali táboráky a když přišel čas ke spánku, přehodili přes sebe jen deku. Vyřešeno. Městský život jim nic neříkal a hlavně je ani nepřitahoval. Srdce měli divoké a sny veliké. Možná, že byli trochu ovlivněni Divokým západem, ale kdo by taky nebyl?

Trampové vždycky žili ve vlastním, trošku snad snovém, světě. Jejích potulné písně se staly fenoménem a přežily tak celá století. Ještě dnes si je rádi u táboráku zazpíváte, že ? Když jsme mluvili o jejich autentickém slovníku, mysleli jsme tím, že si vytvořili i svůj vlastní jazyk. Víte například co je to řebradlo? Tak to je prosím chlebník. Mezi českými osobnostmi se k trampování hlásil i Zdeněk Burian. Z jeho vyprávění víme, že co se týče jídla, nemohli si trampové moc vyskakovat, a tak se vařil silný černý čaj, do kterého se přidávalo sádlo a jedl se opečený buřt. I když vám to možná nepřipadá moc vábné, žaludek to zaplnilo a to bylo hlavní.

Mohlo by se zdát, že byl tramping pouhým fenoménem dřívější doby, ale není tomu tak. Ještě dnes můžete v kopcích nedotknutelné krajiny potkat výletníky s krosnou na zádech, před sebou tisíc mil a cíl neznámý. Přesně tak, jak jim káže jejich srdce poháněné dobrodružstvím.

Zdroj foto: pixabay
Zdroj info: vlastní zkušenost, tradice má smysl, wikipedie