GrossGlockner Hochalpenstrasse s BMW 330Ci. Řidičská nirvána uprostřed Rakouska

Autor:

Občas není od věci  vykašlat se na obligátní dovolenou v Chorvatsku a vydat se někam, kde zažijete opravdovou řidičskou nirvánu a mimo to tam necháte taky kousek svého srdce. Alpy jsou prostě ráj na zemi a tamní příroda, kvalita služeb a vstřícnost lidí ve vás zanechá dlouhodobě příjemný zážitek, kterému může konkurovat už jen opravdu exotická dovolená.

Jelikož jsme i my v redakci praví “petrolheadi” tak jsme se rozhodli, že pro vás čas od času nějakou tu ikonickou oblast projedeme a přineseme z ní reportáž a tipy na opravdu kvalitní prodloužený víkend. Letos v červnu jsme vzali BMW 330 Ci E46 na nejvyšší vysokohorskou silnici v Rakousku – GrossGlockner Hochalpenstrasse! Ta se nachází v oblasti nejvyššího rakouského vrcholu, 3 798 metrů vysokého Grossglockneru v oblasti Vysoké Taury poblíž známého jezera Zell zhruba 70 km pod městem Salzburg.

Cesta spojuje Fusch [813m] na severní straně hlavního alpského hřebene s Heiligenblutem [1288m] na straně jižní. Ve svém nejvyšším bodě prochází krátkým tunelem v místě zvaném Hochtor [2504m]. Mimo tento bod můžete u parkoviště zvaném Biker´s Point odbočit na nejstarší část silnice, která vás dovede až na Edelweisspitze [2571 m].

Už od Salzburgu pojedete mimo dálnici a vychutnáte si krásné alpské silničky a městečka, která vám v kontrastu s šedým českem budou připadat přímo pohádkově. Pozornosti také neunikne křišťálové jezero Zell a stylové čisté město Zell am see. Odtud se již bude pozvolna stoupat směrem k Fusch am GrossGlockner Hochalpenstrasse a poslední kilometry před vstupní bránou vysokohroské silnice budete vnímat onu všudypřítomnou atmosféru výjímečnosti této oblasti. Zhrňme si tedy fakta, Hochalpenstrasse byla postavena před 75 lety a měří celých 48 kilometrů, čekat na vás bude 38 vracáků a nespočet menších zatáček a vlásenek. Převýšení je 1500 m!

Chcete-li si výjezd na Grossglockner opravdu užít, doporučuji vyrazit v sezóně mezi 15. červnem a 15. září, kdy je silnice otevřena již od pěti hodin ráno. Minimálně do osmi bude jen vaše. Řidičský zážitek v prvním úseku je bez nadsázky fantastický a můžete si jej užívat plnými doušky. Krom pár úseků platí na celé silnici klasická rakouská okresková stovka (to je oproti mnoha jiným horským cestám výjimka), což je rychlost, kterou v technických pasážích prakticky nelze porušit a nikdy jsem jí zde neviděl nikoho kontrolovat.

Na zvláštní kapitolu by pak vydala samotná kvalita povrchu, která se dá přirovnat k okruhům. Povrch je zde totiž opravdu dokonalý bez jediné díry a asfalt je kompromisem mezi hladkou a hrubou směsí což ve výsledku ještě umocňuje řidičský zážitek. Kdo byl například na slavném italském Passo dello Stelvio tak se nemusí obávat, že tato silnice bude stejně nekvalitní a nepropustná. Na GrossGlockneru se dá s přehledem předjíždět, šířka cesty je velmi neobvyklá.

Svoji cestu jsem začal ve zmiňovaném Zell am See. Po patnácti kilometrech, za vesnicí Fusch, cestu přehradí budky, kde odevzdáte vstupné 34 Eur. Je to hodně, za většinu alpských horských silnic se neplatí vůbec, nebo výrazně méně. Berte to jako daň za vyhlášené místo. Na téměř tisíc korun mýtného ale rychle zapomenete, protože se svým vozem hned začnete šplhat nahoru. Přestože se začátkami o malém poloměru často obrátíte o sto osmdesát stupňů, jsou přehledné, dobře klopené a dá se jimi projíždět rychle.

Až se bude zdát, že nastane klidná jízda, nepřehlédněte odbočku doleva na vrchol Edelweissspitze. Moderní povrch zde vystřídá úzká silnička s dlažebními kostkami. Pocházejí ještě z třicátých let minulého století, kdy byla Hochalpenstrasse postavena. Zde je už třeba větší opatrnost, při větším provozu se už míjející se auta musí navzájem pouštět. Chtěl jsem napsat, že nahoře je nádherný výhled, ale ten je samozřejmě z každého místa na celé horské silnici. Fajn také je fakt, že téměř za každou zatáčkou naleznete odpočivadlo, kde můžete zastavit a kochat se, nebo si nafotit auto.

Nyní se začne střídat stoupání s klesáním, jak silnice kopíruje úbočí hor. Projedete dvěma krátkými tunely, až se dostanete k odbočce na Kaiser-Franz-Josefs-Höhe. Pravě poslední část stoupání k ledovci je prostě fantastická a řidičsky nejlepší. Rychlé úseky plné vlásenek střídají vracáky a zase rovinky s tunely a silnici doslova vytesanou do skály. Dá se tu jet opravdu rychle a je to skvělý zážitek plný adrenalinu.

Z celé 48 km dlouhé silnice je to nejzáživnější úsek. Cestou také potkáte vodopád, malou přehradu, až nakonec přijedete k ledovci Pasterzen pod skalnatým vrcholem Grossglockneru. Zde necháte auto odpočinout a vyrazíte po svých. Raději než sestup k ledovci doporučuji několikakilometrovou trasu Kamzičí stezkou k vodopádům.

Tahle oblast není jen o silnici. Musím doporučit také jezero Zell, které je obklopeno horským masivem Kaprun a již koncem května jeho voda mívá 24 stupňů a je to opravdu zážitek koupat se pod zasněženými vrcholky hor. Navíc alpská jezera jsou daleko čistější než většina evropských moří. V okolí Zell am See mohu doporučit například již zmiňovaný Kaprun. Třemi lanovkami dorazíte až do výšky tři tisíce metrů, pod sebou uvidíte letní sjezdovku. Za návštěvu stojí i kaprunské přečerpávací elektrárny.

Pár desítek kilometrů na západ leží městečko Krimml vyhlášené třemi vysokými vodopády. V součtu patří mezi čtyři nejvyšší na světě. Kolem vodopádů je pěkná pěší trasa, po které vystoupáte až na vrchol vodopádů. Kousek od Krimmlu vede mezi horami Gerlospass, další horská silnice. Pod vlivem zážitku z alpské silnice pod Grossglocknerem si možná budete chtít podobnou jízdu zopakovat, ale v tomto případě to spíše nedoporučuji.

Z Krimmlu pěknými zatáčkami vyjedete nahoru k výběrčí stanici, zaplatíte sedm eur a čekáte, co uvidíte. Jenže neuvidíte už téměř nic, platili jste za uskutečněný výjezd. Pokud si tímto průsmykem nezkrátíte cestu, nemá moc smysl jím jezdit ( anebo vyjet a před výběrčími se vrátit zpátky ).

Alpy nejsou daleko a ceny za služby jsou v tomto regionu už téměř stejné, jako kdybyste vyrazili do českých hor. Řidičský zážitek na horských silnicích pod Grossglocknerem se ale s tuzemským cestováním nedá srovnat.


Místo pro vaše názory