Městečko ani ne s tisíci obyvatel leží u stejnějmenovaného jezera. Slunce sem svítí jenom několik hodin, neboť zbytek paprsků pohltí velké hradby v podobě vysoký hor, které obklopují celé město a vlastně i jezero. Bohužel, jak už to bývá, je také velkým lákadlem pro turisty, zejména asiaty, i když…

My jsme se vydali Hallstatt navštívit v lednu. Všude sníh a mráz, venkovní teplota dosahovala sotva mínus pěti. Možná to bylo příčinou, že se ve městě nenacházelo tolik turistů jako například v létě. Upřímně nedokážu si ani představit ty masy lidí v létě. Auto jsme zaparkovali v mezi průjezdu tunelů na provizorní zasněžené parkoviště. Hned jak člověk vystoupil, pohltil ho krásný výhled na jezero, čím dál jste šli blíž k zábradlí, tím víc se před vámi odkrývali stříšky domečků a hlavně kostel, který je dominantou městečka. Ten pohled snad ani nejde popsat slovy, prostě vám to vyrazí dech, pokud tedy máte rádi alespoň trochu hory a přírodu.

Ještě než jsem se vydali na prozkoumávání městečka a okraje jezera, vydala jsem se na druhou stranu parkoviště, kde jsem spatřila obrovský vodopád, který byl na půl zamrzlý. Nevím jak vás, ale mě tyhle přírodní scenérie prostě fascinují. Vydržela bych se na to dívat dlouhé hodiny.

Jak už jsem říkala, hlavní dominantou městečka je evangelistický kostel, jehož věžička je vidět na míle daleko. Stojí přesně ve středu města. Naleznete tu ještě jeden kostel, který je zasvěcen panně Marii a má také jednu unikátnost. Ve svých útrobách skrývá kostnici. Při návštěvě kostnice vám jistě zamrzne úsměv. Při vchodu dovnitř uvidíte jednu vedle druhé naleštěnou lebku se jménem a datem úmrtí, zdá se vám to poněkud morbidní? Inu, lehce. Když si vezmete, jak malé městečko to je, logicky tu trochu nezbývá místo na velký hřbitov, a tak se začalo šetřit. Lebky se začali už v 16. století ukládat do kostnice. Rakve na hřbitově vydržely přibližně 15 let, poté je hrobník vykopal, oddělil lebku od zbytku kostí, které pak vzal a jel je zakopat hluboko do hor. Lebky nechal vybělit na slunci a následně je předal umělcům, kteří dotvořili zbytek. No, každé město má to svoje ne ?

Jak jsem již zmínila turisty, kvůli velkému přílivu se mnohdy do některých částí ani nedostanete, neb sou zataraseny. Přeci jen stále zde žijí obyvatelé, kteří by rádi také trochu klidu. Nad Hallstattem se nachází vyhlídka, na kterou se dostanete buď pešky nebo lanovkou, avšak teď v zimě by to bylo o zdraví. Určitě se sem vrátíme ještě za teplých dní, protože věřím, že výhled ze shora musí být ještě více epičtější, než jen tady ze zdola.

Nicméně vraťme se ještě ke břehu jezera, ke kterému se snadno dostane po pár desítkách metrech. Jezero je krásně čisté a průzračné, na břehu lze zahlédnou labutě a kačeny, sakra zase žádnej rohlík v kapse. Tak příště. Přestože jsem si sama udělal pár fotek, musím uznat, že je až smutné, že sem většina turistů jezdí jen pro dobrou fotku a nejsou schopni ocenit krásu místa, na kterém se právě nacházejí. Pro perfektní fotku, cokoliv ne?

Na jaře nebo v létě musí být krásné se jen tak posadit na břeh nebo na molo a pozorovat okolí, bez rušivých elementů online světa. Prostě jen sedět a nasálat pozitivní auru místa, které je svým způsobem až mýtické. Dívat se na poletující ptáky a poslouchat jak voda naráží na břeh. Ah.

Už teď se těším, až opadne první sníh, louky a květiny se začnou pomalu probouzet ze zimního spánky a my vyrazíme znovu na tohle neuvěřitelné místo a tentokrát si ho budeme moci užít už se vším všudy.

Zdroj foto: pixabay, Michaela Rubešová
Zdroj info: vlastní zkušenost, obec Hallstatt