Fenoménem českých hor se stala v posledních letech cyklistika. Někteří ale podceňují povinnou výbavu i ochranné pomůcky a přeceňují vlastní schopnosti.

Nezaslepené konce řídítek

Zdánlivá drobnost, která ale při kolizi nebo pádu může způsobit velmi vážné zranění. Je to jedna z mnoha věcí, které ohrožují cyklisty při cestě do hor, a často si to ani neuvědomí. I proto už po 13. startuje další ročník projektu „Na kole jen s přilbou“, jehož důležitým partnerem je Horská služba České republiky. Setkat se s týmem projektu i záchranáři mohou cyklisté v rámci kontaktní kampaně v horských oblastech. Projekt je zaměřený nejen na povinnou výbavu a bezpečnost, ale také seznámí s riziky spojenými s cyklovýlety do hor.

Podle ředitele Týmu silniční bezpečnosti Jana Poláka je logické, že partnerem projektu je Horská služba ČR. „Její členové pomáhají těm méně zodpovědným cyklistům nebo koloběžkářům. Jízda na kole nebo koloběžce v horském terénu se výrazně liší od jízdy v městském provozu. Proto je důležité dobře naplánovat trasu, uvědomit si, že v náročném terénu rychleji ubývá sil i to, že rizikovým faktorem bývá počasí, které není dobré podceňovat. Je třeba myslet také na doplnění energie v podobě občerstvení a především na včasný a bezpečný návrat.“

Počet cyklistů, koloběžkářů i těch, kteří využívají elektrokola a elektrokoloběžky výrazně stoupl v době covidu. Bylo to logické, protože lidé uzavření ve městech a z velké části izolovaní protiepidemickými opatřeními hledali únik, zábavu a také alternativu k dosavadnímu způsobu života. „Po covidu ale cyklisté z hor nemizí a po dobu letní sezony, která pro Horskou službu platí od začátku května do konce listopadu, jsou cyklisté v poměru k pěším početnější skupinou. Cyklistika je pro české hory fenomén a ruku v ruce s tím jdou i úrazy, a to napříč republikou, od Jizerských hor, přes Krušné hory a Šumavu až po Beskydy,“ upozorňuje náčelník Horské služby ČR René Mašín.

Počet úrazů každoročně roste

Podle statistik Horské služby ČR se počet úrazů v letní sezoně za poslední roky zvýšil. V roce 2019 zasahovala u 801 úrazů cyklistů a 189 koloběžkářů. O rok později se počet zvýšil o 149 případů u cyklistů na kole, o 23 u koloběžkářů. V roce 2021 už zasahovala Horská služba v případě cyklistů u 1 109 úrazů a u 214 jezdců na koloběžkách. K tomu do evidence přibylo 20 úrazů na elektrokole. Tato kategorie do té doby evidována nebyla. Čísla z loňského roku trochu klesla, přesto jsou alarmující. Z celkového počtu 5 783 úrazů v horách, se na nich cyklisté podíleli 1 003 případy, koloběžkáři si „ukrojili“ 177 případů. Zvýšil se počet úrazů na elektrokole, záchranáři zasahovali u 27 případů.

„Na horách dochází nejčastěji k úrazům při nárazu do pevné překážky, třeba stromu. Tyto kolize se neobejdou bez vážných zranění. Nevyplácí se přeceňovat své schopnosti a podceňovat ochranné pomůcky, především přilbu,“ varuje Markéta Novotná z Týmu silniční bezpečnosti a dodává: „Na škodu není přidat ochranné rukavice a brýle.“ Výjimkou nejsou střety s pěším turistou nebo se psem. Zlomená ruka nebo vykloubené rameno při pádu není tak vážný úraz v porovnání s nárazem do překážky, při které jsou časté úrazy hlavy spojené s částečným nebo trvalým bezvědomým. S tímto druhem kolize se pojí také úrazy páteře. Nemalé zkušenosti má i náčelník Horské služby ČR René Mašín: „K takovým zásahům často voláme na pomoc leteckou záchrannou službu Zdravotnické záchranné služby. Tyto úrazy se musí řešit rychle, šetrně a zraněný musí být v co nejkratším čase dopraven do nemocnice.“

Náročnost zásahu ovlivňuje místo, kde se úraz stal a náročnost terénu. „Výrazně nám pomáhá aplikace Záchranka, kterou naštěstí používá hodně lidí. Pokud jí zraněný použije, máme jeho přesnou lokalizaci, víme přesně, kde je místo nehody. Znalost zaměstnanců i dobrovolných pracovníků Horské služby je dnes na takové úrovni, že podle lokality rozpoznají v kolika lidech, s jakou technikou a kudy se k dotyčnému dostat co nejrychleji“ dodává Mašín.

Cyklisté, milovníci koloběžek, i ti na jejich elektro variantách jsou v celkovém počtu návštěvníků hor početnou skupinou. Varování přidává ředitel Týmu silniční bezpečnosti Jan Polák: „U elektrokoloběžek by jezdci měli vždy zkontrolovat výkon. Někdy totiž nesplňují kritéria jízdního kola z pohledu legislativy. Pokud stroj přesáhne rychlost dvacet pět kilometrů za hodinu, dojde kvůli bezpečnosti k odpojení motoru. Pokud „elektrokoloběžka“ jede v horách vyšší rychlostí, je to stejně velké riziko a stejný problém jako v městském provozu. Smí vůbec takový stroj do hor?“

V horách je jízda na kole spíše sportem než relaxací

Pokud se do horských oblastí vydá vyznavač singletracku nebo downhillu, pak by měl mít kromě standardních ochranných pomůcek také páteřní chránič. Vyznavači downhillu v létě vyráží do lyžařských areálů, kde jsou patřičné sjezdy a chránit by si tak měli také kolena i lokty. „Pokud jezdí downhill dvacetiletí kluci, najdou si trasu, mají natrénováno a zvládají techniku, pak příliš neriskují. Ze zkušeností víme, že to není problém,“ upřesňuje náčelník Horské služby ČR René Mašín a upozorňuje na jiná rizika: „Problém přichází, když starší člověk, který nejezdil dlouho na kole vyrazí do hor na jeho elektro variantě. Jede vyšší rychlostí po cestě, která není z nejrovnějších a je pravděpodobné, že to fyzicky a dovednostně nezvládne. Stává se tak větším rizikem než mladíci se skvělou fyzičkou, kteří mají znalosti a dovednosti při sjíždění horských kopců.“

Zdroj informací: Tým silniční bezpečnosti, Horská služba
Foto: Pixabay