Toulky po Tunisku: Djerba

Autor:

Při projíždění celé země jsme nemohli opomenout ani ostrov, který neodmyslitelně patří k Tunisku. Z pevniny jsme se na něj dostali pomocí římské cesty, která je jedinou suchozemskou spojnicí mezi pevninou a ostrovem. Tato cesta tu je už přes 2 tisíce let a postavili ji Římané. Jedná se o obrovský násep dlouhý 6 kilometrů. Vedle cesty je vedeno i potrubí, kterým se na ostrov dopravuje pitná voda. Pokud nechcete jet přes římskou cestu, můžete využít k přepravě trajekt.

Na Djerbu jsme dorazili poměrně pozdě v noci, a tak jsme si její krásy mohli prohlédnout až další den. Ubytováni jsme byli v hotelu Iberostar Mehari Djerba. Jedná se o poměrně velký komplex s přístupem k moři. Nechybí bazén, tenisový kurt nebo fitness. Ubytovaní hosté si mohou dopřát i občerstvení během dne. Pokud máte horší orientační smysl, pak věřte, že se zde možná párkrát ztratíte – jako já. Veškeré stravování probíhá formou bufetů. Jídlo je rozmanitého charakteru, a tak by mělo uspokojit téměř každého.

Dnes je neděle a my máme dopoledne volno, což znamená, že nemusíme vstávat brzy. Na druhou stranu, kdo by vyspával v peřinách, když je u moře a může prozkoumávat okolí. To byl i můj případ. Po snídani jsem se vydala na průzkum hotelového areálu, až jsem tak nějak došla na pláž. Nutno podotknout, že v lednu byl příliv, takže pláže byly opravdu ošklivé. Nebyl tu snad metr hezkého místa. Ale nevadí, v momentě, kdy jsem chtěla odejít, mě zastavil místní muž a nabídl mi jízdu na koni. Nejdříve jsem nechtěla, ale pak jsem si řekla – proč by vlastně ne.

Foto: vlastní – Djerba

Kousek cesty jsem se projela sama a bylo to wau! Vítr čechral vlasy a do uší doléhal zvuk moře, je snad něco lepšího? V druhé polovině cesty jsem už koně pobídla jen do kroku a s mužem jsem si povídala. O jeho rodině a životě na Djerbě, stejně tak jsem mu vyprávěla o svém povolání a cestě po Tunisku. Místní lidé jsou velmi přátelští, a tak se jich nebojte. Cesta ubíhala rychle, a tak jsem se ani nenadála a byli jsme zase na pláži u hotelu. Potřebovala jsem si ještě sbalit, a tak byl čas odejít. Muž ode mě žádné peníze nechtěl, přesto jsem mu pár dináru nechala.

Z hotelu jsme odjížděli kolem oběda a naše cesta netrvala dlouho, neboť jsme po pár set metrech zaparkovali v Explore Parku. Doporučuji si poznačit a určitě sem vyrazit. Součástí areálu je muzeum Lalla hadria, skanzen řemesel a krokodýlí farma, která čítá na 400 jedinců krokodýlů. Jednodenní vstupenka váš vyjde na 20 denárů a děti od 2 do 12 let zaplatí 12 denárů. Vhodné je mít lístek vždy na blízku, protože při procházení do jednotlivých částí vám ho budou kontrolovat. V muzeu máte jedinečnou příležitost vidět až 1000 exponátů, které zachycují vývoj islámské kultury. Ve skanzenu se podíváte na fungování tradičních řemesel jako je například hrnčířství nebo ruční tkaní. K vidění je také starý mlýn. Avšak tou nejzajímavější částí je krokodýlí farma.

Foto: vlastní – krokodýlí farma

Chovají zde nilské krokodýly. Po většinu dne se krokodýli ani nehnou – ostatně nemají moc důvodů, neboť ošetřovatelé je poctivě krmí. Pokud je tedy nebudete nikterak dráždit nebo nespadnete do výběhu (vtip) – budou ležet a sotva se pohnou. My jsme měli štěstí a sem tam nějaký jedinec udělal pár kroků nebo se šel ochladit do vody. Zajímavou částí je také líhnutí se z vajec. To jistě ocení i vaše děti, které se nebaví dívat na nic nedělající zvířátka. Nicméně krokodýlí část projděte celou, jsou místa, kde se dostanete krokodýlům téměř na dosah. Součástí areálu je samozřejmě i kavárna s vyhlídkou, kde si můžete dát něco dobrého nebo si koupit suvenýr.

Tak to by bylo, snad žádný z krokodýlů nepůjde na kabelku… Ehm, ale o tom zas někdy jindy. Den utíká jako šílený a my se přesouváme na další místo, kterým je židovská synagoga El Ghriba. Synagogu naleznete u vesnice Er Riadh. Můžete ji navštívit kterýkoli den kromě soboty. Při návštěvě byste měli mít zahalená ramena a kolena. Pokud ženy nemají šátek, dostanou ho na místě a musí si jím zakrýt vlasy. Před vstupem do síně se také musíte vyzout.

El Ghriba je nejstarší synagogou v severní Africe a také tou nejvýznamnější v Tunisku. Proč nejstarší? Protože původní synagoga zde stála už od roku 586 před Kristem. Legenda práví, že stojí na místě, kam z nebe spadl svatý kámen a kde se objevila záhadná žena, která dala pokyn k výstavbě. Synagoga se v průběhu let měnila, ale její současný vzhled zůstává z dob 20. století. Dodnes se jedná o jedno z nejdůležitějších židovských míst.

Foto: vlastní – synagoga

Ve vesnici Er Riadh ještě chvíli zůstaneme, protože se tu nachází další zajímavé místo – a to zejména pro umělecké duše. O několik ulic dál a že budete muset trošičku pátrat, se nachází živé muzeum street artu Djerbahood. Jedná se o propojení tradiční architektury s moderním uměním graffiti. Při procházení se můžete ztratit, ale cestu snad rychle naleznete dál. Neexistuje žádný univerzální průvodce místem, protože každá postranní ulička vás může zavést k dalším krásným a mistrovským dílům na stěnách budov.

Graffiti má na svědomí více jak 150 umělců z celého světa. Projekt Djerbahood vznikl pod záštitou pařížské Galerie Itinerrance. V ulicích tak můžete spatřit jednoduchá díla, ale také ta, která zabrala minimálně pár dní – jsou tak propracovaná, že by člověk na okamžik zaváhal, jestli nejsou skutečná. Z vesničky se tak stala rázem galerie pod širým nebem. Zatímco dřív turisté na toto místo zapomínali, dnes už jich tu potkáte dost. Maleb by mělo být na stěnách zhruba 250. Tak co, zkusíte je všechny najít?

Foto: vlastní – graffiti

My na to čas neměli. Bylo odpoledne a nám večer letělo letadlo do hlavního města. Měli jsme ale ještě chvíli, než jsme odjeli na letiště, a tak jsme se zastavili v místním obchodě, kde jsme si nakoupili samé dobroty. Někteří z nás pak měli problém pochutiny narvat do svých kufrů, které už tak byly plné suvenýrů. Naštěstí se zadařilo. Na letiště jsme se dostali se západem slunce. Let z Djerby do Tunisu trval poměrně krátkou dobu, ale co bylo zajímavější, byl letoun, kterým jsme letěli. Jednalo se o dvoumotorový turbovrtulový dopravní letoun ATR 72.

Na hotel Golden Tulip Carthage Tunis jsme se dostali pozdě, protože let z Djerby měl zpoždění. Ničemu to ale nevadilo, s večeří se na nás počkalo a s vínem taky. Ale teď už je čas jít spát, protože zítra… zítra nás čeká další dobrodružství!

Foto: autorský archiv


Místo pro vaše názory