Toulky po Tunisku: Jak přežít na Sahaře bez elektřiny

Autor:

Tunisko je krásná země, do které se vždy ráda vracím, neboť po každé mi odkryje svá další tajemství. Rozhodně to není jen ta turistická hotelová destinace podél pobřeží, kde se pouze položíte na lehátko u moře a tím to pro vás hasne.

Kdo má dobrodružného ducha nebo alespoň jiskřičku odvahy k poznávání, měl by rozhodně vyrazit hlouběji do země. Na místě rovněž není žádný strach z neznáma. Tunisané jsou velmi ochotní a pohostinní lidé. Jediné, na co si člověk musí dávat pozor, je dodržovat základní pravidla – nefotit si státní budovy, nepřibližovat se k alžírským hranicím bez doprovodu a když vás někdo otravuje, ignorovat ho – na to by si měli dávat pozor ženy, a nenosit mimo turistické lokace například hluboké výstřihy, o pozornost si tím totiž řeknete přímo sama.

V dnešním článku se přesuneme o hodně dál. Tam, kde není žádný signál a tam, kde to mám na světě stejně asi nejraději. Tuto noc totiž strávím na Sahaře, kde se turisté bez pořádného auta a průvodce ztratí na dvě doby. Dneska spím v Campu Mars. A jaké to tady je? Stačí se postavit doprostřed kempu a rozhlédnout se kolem sebe. Nikde – nic. Jediné co tu naleznete jsou stany – řekněme lepších poměrů – zázemí z cihel a hlíny, džípy, kterými hosté dorazili a tím jsme výčet asi ukončili – jo vlastně, ještě jsou tu provizorní toalety a sprchy se studenou vodou. Abyste v takové oblasti přežili, byť máte samozřejmě pohostinství zdejšího kempu, je důležité si přibalit do zavazadla pár věcí, které se vám extrémně budou hodit.

P.S.: Zimní měsíce jsou vhodné pro cestování na poušť, neboť veškerá havěť, kterou byste určitě nechtěli mít jako návštěvu ve stanu, spí.

Foto: Michaela Rubešová

Co přihodit do zavazadla, když spím v poušti:

Powerbanka – jak již bylo řečeno, uprostřed pouště nečekejte zavedenou elektřinu. Ta co je v zázemí kempu slouží k důležitějším věcem, než že si potřebujete nabít telefon. Před cestou si tedy pořiďte, pokud nemáte, kvalitní a výkonnou powerbanku, která zvládne i tři plná nabití. Na druhou stranu, když tu není elektřina, není tu ani signál, a tak ušetříte podstatnou energii za neužívání mobilních dat (která jsou stejně v Tunisku drahá, a proto je lepší si zakoupit místní sim kartu) a mobilního signálu. Telefon vám v poušti bude prakticky sloužit jen k tomu, abyste mohli fotit. V noci pak supluje jako světlo za baterku, kterou jste si zřejmě zapomněli s sebou taky vzít.

Teplé oblečení – my jsme tradičně vyrazili v zimních měsících, kdy teplota v noci na poušti dosahuje nulových hodnot. Přes den jste zvesela v tričku, ale v noci už stojí zato se zachumlat do zimní bundy. Stany totiž nejsou vyhřívané, a tak se budou hodit i teplé ponožky, legíny, termo prádlo a další důležité svršky, díky kterým neumrznete – já si tradičně vzala ještě čepici a kožené rukavice.

Foto: Michaela Rubešová

Lahev vody – nejdůležitější tekutina, která pro vás existuje, když jedete na takové místo je voda. Vždy mějte u sebe jednu velkou lahev, kterou jste si někde zakoupili a víte, že je tak neotevřená. Nepijte vodu z kohoutku! Pokud jedete jako skupina hodí se, aby se nakoupily dva balíky, v kufru se totiž vždy místo najde. Neexistuje nic horšího než dehydrovaný člověk na poušti, kde není dostupná lékařská péče (nebo spíše jen ta velmi základní). Než se totiž člověk dostane do prvního města, trvá to někdy i 5 hodin.

Obal na techniku – pokud si s sebou chcete vzít například dražší fotoaparát, který po cestě domů stejně budete muset nechat vyčistit, je vhodné si vzít obal, který nepropustí žádný písek, když zrovna fotit nebudete. Věřte, že i pár týdnů po příjezdu domů jsem stále z oblečení, ač už bylo dávno vyprané, sypala písek – nemluvě o botách. Jaké to pak tedy asi musí být v drahé technice.

Hotovost – v zázemí kempu si většinou můžete něco koupit navíc, obvykle to bývá alkohol, pivo, nebo třeba vodní dýmka. Vše je nutné ale zaplatit hotovostí, neboť podle již zmíněného jsou tyto oblasti bez signálu a elektřiny. Moc dobře tu tedy nebude fungovat platební terminál. Připravte si i na fakt, že ceny nebudou takové jako třeba ve městě, ale trošku vyšší. Navíc až pojedete zpátky do “civilizace”, můžete se zastavit v pouštní kavárně (stan s vařičem a pár židlemi před ním) a koupit si tradiční mátový čaj, který vás nakopne pro další cestu.

A na závěr rada! Vždy se držte své skupiny a nevydávejte se sami na průzkum okolí, neboť i chození po “hřebenech” navátých dun má svá pravidla. Navíc pokud byste se ztratili, těžko si přivoláte pomoc telefonem, když nikde nefunguje signál…

Zdroj informací: Autorský text
Zdroj foto: Michaela Rubešová