Vyrazte na výlet do Loun a na Červený vrch

Autor:

Občas se stane, že člověk neví, kam na výlet. Otevře mapu a kouká, kde ještě nebyl. Nějak podobně to bylo s námi. Rozhodli jsme se, že se pojedeme podívat do Panenského Týnce, avšak při cestě jsme nezvládli úplně odbočit. Mimochodem horší odbočku jste určitě ještě neviděli. A tak nás cesta zavedla až do Loun.

Pokud jako my vyrazíte o víkendu, počítejte s tím, že v Lounech nebude ani noha. Bude vám to tu připadat jako město duchů. Ostatně atrakcí tu také není moc. Čeho je tu moc, jsou kruhové objezdy. Než jsme se dostali na náměstí, projeli jsme jich asi pět. Louny jsou prostě město kruhových objezdů.

Zaparkovali jsme tedy na náměstí. O víkendu máte parkování zadarmo. V týdnu se platí 20 korun na hodinu.

Jsme tady. A co teď? Google nám s tím pomohl. Vyrazili jsme k chrámu sv. Mikuláše. Otevřená branka vás bude lákat k hledání tajemství. Možná ale budete zklamaní, protože projdete jen kolem dokola kostela, abyste vyšli nakonec na stejné ulici. Na vrchol věže vás naláká cedule, avšak pozor, dveře do věže budou zamčené. Musíte vejít do nitra chrámu a koupit si lístek na věž. Lístek stojí dvacet korun a pak už vás čeká přesně 180 betonových a dřevěných schodů na vrchol, odkud je mimochodem nádherný výhled do Českého středohoří a také na samotné město Louny.

Byl čas oběda a my jsme dostali hlad. Bylo nám doporučeno, abychom se uchýlili do restaurace U Žida, která se nachází v České ulici. Doporučujeme si v létě sednout na zahrádku, kde proudí čerstvý vzduch. V jídelním lístku je až přemíra jídel. Také tu naleznete typicky české “pokrmy” jako je kuřecí prso s broskví a šunkou. Dají se najít i normálnější jídla. Oběd pro dva vás vyjde zhruba na 300 korun.

Ještě než jsme opustili Louny a vyrazili domů, rozhodli jsme navštívit jedno místo, které nám bylo doporučeno tamějšími obyvateli. Jedná se o rozhlednu na Červeném vršku, někdy přezdívanou jako Ejemova chata. Místo se nachází asi pět kilometrů od Loun směrem na Most. Odbočka, kterou budete hledat, je naproti benzínové pumpě.

Auto můžete zaparkovat u odbočky na parkovišti anebo vyjet až nahoru, záleží zda-li je otevřená závora. My jsme si cestu zkrátili jen do půlky, kde jsme zaparkovali na uměle vytvořeném “lesním parkovišti”. Ten největší a nejstrmější kopec jsme si nechali jako třešničku na dortu pro naše nohy. Přece se nebudeme všude dopravovat autem. Hurá na to! Kopec téměř neubýval, ba naopak zdál se stále strmější. Avšak přibližně po deseti minutách vyjdete nahoru. Co vás jistě zaujme, je cedule s nápisem „Pozor včely“. Tento ohrazený pozemek obejdete a jste v cíli.

Chata není veliká. Z dáli už je vidět malá věžička, na kterou je vstup dobrovolný. V chatě to vypadá, jako by se v ní zastavil čas. Nábytek a zařízení jsou přibližně z 80. let, ale ve své podstatě to dodává na kouzelné atmosféře celého místa. Pokud máte jazyk na patě, pak si tu můžete zakoupit nealkoholické nápoje a nebo také pivo. My jsme si nic nekoupili, ale jistě se dá sehnat i něco k snědku.

Na vrchol věžičky vás čeká už jen pár schodů. Slibovaný výhled na krajinu je dech beroucí. Člověk by se nechal pohltit místem a klidně by se na rýsující se kopečky díval celé hodiny. Měli jsme také štěstí, že byla poměrně dobrá viditelnost. Prakticky jsme měli celou západní část Českého středohoří jako na dlani.


Místo pro vaše názory