Vyrazila jsem s nejmenším členem z rodiny Mercedes-Benz na Moravu. Potěší praktičností a komfortem na cestách

Autor:

Na konci září jsem podnikla malý výlet do luhačovického regionu a společnost mi dělal Mercedes-Benz třídy A. Byla jsem zvědavá, jak zvládne i náročnější podmínky a zda bude stále tak komfortní, jako když jsem se s ním setkala poprvé.

Auto spíše pro holky

Konfigurace testovaného modelu je trochu specifická. Karoserii má totiž v barvě rose gold a kabina je pro změnu laděna do tyrkysové s černými detaily. Mně tato kombinace přijde naprosto úchvatná a ke stylu vozu prostě sedí více než běžná bílá, černá nebo stříbrná.

Na Moravě jsem strávila čtyři dny, a tak jsem si sbalila jen palubní kufr, který si obvykle beru s sebou do letadla. V 350litrovém zavazadlového prostoru nezabral příliš místa. Ani při zpáteční cestě nebyl kufr plný, přestože velkou část zabraly suvenýry. Klidně by se tam ještě jedno zavazadlo vešlo. A kdybych snad potřebovala převézt něco většího, můžu jednoduše sklopit zadní sedadla v poměru 40:20:40.

Co se týká velikosti, je auto docela malé. Jako městský hatchback má však své nesporné výhody. Na délku měří jen 4,4 metru, to zaručuje perfektní manévrování v ulicích a také pohodlné zajíždění do podélných míst. Poloměr otáčení je také solidní, takže není potřeba se do některých úseků štelovat na vícekrát a zdržovat tím provoz. „Áčko“ není úplně auto pro rodinu. Dětská sedačka se do něj dá namontovat, ale starší děti a dospělí se vzadu budou cítit už dost stísnění, obzvlášť pokud mají dlouhé nohy. Ideální volbou je tedy pro jedince, maximálně pár a je to zcela v pořádku, protože pro rodiny s dětmi nabízí automobilka jiné modely.

Dlouhé trasy zvládá bez obav

Odpolední program v Luhačovicích začínal až ve 13 hodin, cesta ale vedla přes dálnici D1, a proto jsem zvolila dřívější odjezd. Mezi Prahou a Brnem se může stát jen maličká nehoda a zkysnete tam klidně i několik hodin. Do ubytování kousek od centra Luhačovic to bylo tedy něco přes 300 kilometrů. Samotná cesta trvala asi tři a půl hodiny. Zpátky už to bylo o něco horší. Vyrážela jsem ze Vsetína a v autě strávila téměř 5 hodin, protože byla neděle a tradičně šílený provoz.

Do uší mi na obou trasách hrála hudba z prémiového audia, a protože jsem jela sama, mohla jsem se pobavit nad trefnými vtipy od palubní asistentky, která slyší na slova „Hey, Mercedes“. Hlasové ovládání je mimochodem skvělé i v případě, že máte dotaz například na počasí nebo změnu navigace. Středová obrazovka, která je sdružená s palubním displejem, má ideální rozměry – osobně nemám příliš v lásce velké displeje, které zabírají místo a často i pozornost řidiče. Uvnitř infotainmentu to běží na operačním systému MBUX, který je velmi intuitivní, neseká se a má skvělé rozlišení.

Multifukční dvouúrovňový volant mi také vyhovoval, protože skrze něj snadno přepnete písničky, změníte si třeba barvu nebo vzhled pozadí na palubním počítači a načtete si jiné důležité informace. Volant je rovněž vyhřívaný, což jsem v září příliš nepotřebovala, ale jinak si myslím, že to je jedna z nejzákladnějších funkcí, kterými by moderní auta měla disponovat.

Co se mi také moc líbilo, byla rozšířená realita, která se pomocí kamery a senzoru na čelním skle promítala do obrazovky infotainmentu. Například při zapnuté navigaci se při blížícím se sjezdu automaticky přepne obrazovka. Je tak vidět, co se na silnici reálně děje. Navíc obraz doplňují grafické šipky, které navádějí, kam přesně jet. Tato funkce zobrazení se také hodí, když dojedete ke křižovatce a nevidíte na semafor, hlídat zelenou tak lze právě odsud, aniž byste se museli vyklánět.

Abych jen nechválila, existuje tu pár věcí, které mě trošku iritovaly. První z nich je lesklý plast, který se táhne kolem výdechů klimatizace až do řidičovy zóny. Osobně tento druh materiálu nemám ráda, protože je to chytač prachu, otisků a také je snadné ho poškrábat. Na druhou stranu neznám příliš automobilek, které by ho v dnešní době nenabízely, je to holt takový trend.

Druhou maličkostí je odkládací prostor ve středu mezi řidičem a spolujezdcem. V minulosti tu býval ovladač, který s novou generací zmizel a vznikla tu tahle nízká „miska pro pejska“. Jako designový prvek asi fajn, ale praktické využití nula. Tedy já jsem si do ní vysypala bonbony, abych je měla při ruce, ale hádám, že to není její původní využití.

Morava prostě očaruje

Cesta se i přes zastávky na protažení a doplnění tekutin zdála nekonečná, obzvlášť u Brna, kde se stálo dlouho v koloně. Naštěstí je vůz komfortní, a tak mě nebolela záda, ani zadek. Obvykle totiž po tak dlouhé cestě mám tendence se různě kroutit a počítat minuty, kdy konečně vylezu z auta. Dost tomu pomáhá podvozek, který mi přijde vyvážený i přes fakt, že model ho má snížený. Přejetí větších nerovností jsem nijak drasticky nepocítila. Kabina vozu je odhlučená do takové úrovně, že při rozhovoru nemusím křičet a na dálnici si zvyšovat hlasitost hudby. Za mě spokojenost.

Nakonec jsem za menší auto byla ráda, protože parkování před hotelem Nivamare byla trochu vyšší dívčí. Mercedes tu v bezpečí odpočíval až do sobotního rána, kdy jsme už společně vyrazili do Zlína. Čekali nás netrpěli v Zikmundově vile. Parkovaní na pozemku tak vzácné vily musí zákonitě zvednout cenu auta (vtip).

Po obědě v Bistrotéce, kde mimochodem fakt dobře vaří a vždy, když jsem ve Zlíně, tak jdu na jídlo právě tam, jsem měla už vlastní program. Vyrazila jsem ze Zlína směrem na Vsetín, což je asi 40 minut jízdy. Ubytování jsem si zařídila přes Booking v penzionu U Vychopňů. Pochválit musím jejich servis, protože jsem se zrovna trefila do termínu svatby. I tak o mě bylo postaráno přímo královsky. Jednolůžkový pokoj byl prostorný a moderní, umožňoval také vstup na obrovský balkon, ze kterého jsem krásně viděla na auto.

Vykouzlí úsměv na tváři

Po zabydlení jsem však na místě dlouho nesetrvala a vyrazila jsem s autem na projížďku. Byl krásný podzimní den a byla škoda toho nevyužít. Okolí Vsetína moc neznám, a tak jsem jela prostě za nosem a ukázalo se to jako nejlepší řešení, protože jsem zcela náhodou narazila na úchvatně klikaté cesty, na kterých jsem mohla vyzkoušet lépe jízdní vlastnosti „Áčka“. Mám tedy tip pro milovníky zatáček. Ze Vsetína jsem jela na Horní Jasenku, dále pak do Valašské Bystřice, kde jsem se otočila a jela k vodní nádrži Malá Bystřice a pak už jen do Velké Lhoty a k vyhlídce u Javoru. Odtud je krásný výhled na zdejší krajinu a také se můžete vydat na procházku k právě zmíněnému stromu. Tam si sednete a pro zapomnětlivé, jako jsem třeba já, si stačí otevřít v telefonu mercedesáckou aplikaci a zjistit, že jste skutečně zamknuli auto.

Během ježdění jsem zapnula režim sport a z jindy tichého společníka se stalo mládě dravce, které se ve vhodný okamžik nebálo ozvat. Stále bylo velmi spolehlivé, živé, podrželo i za limitních situacích a řízení byla prostě čirá radost. Do zatáček se vrhalo s chutí, přesto sedělo na silnici jako přikované. K tomu malému zlobení na vozovce sváděla navíc sedadla s výrazným bočním vedením. A alespoň vizuálnímu sportovnímu dojmu pomohl snížený podvozek i liniové prvky AMG.

Srdcem tohoto auta je benzinový motor vyvinutý ve spolupráci se značkou Renault, má objem 1,3 litru a výkon 120 kW. Součástí je mildhybridní technologie, která pomáhá nejen snižovat emise, ale také při hladkých a rychlých rozjezdech. Díky tomu je auto také celkem tiché v městském provozu. Zrychlení z nuly na sto proběhne za 8,2 sekundy v závislosti na zvoleném typu motoru. Převodovka je už standardně automatická. Do nádrže se vejde 43 litrů benzinu. Za celý týden jsem najezdila dohromady asi 950 km. Mívám docela „ekonomickou nohu“, což znamená, že moje spotřeba dokázala klesnout i pod 5 litrů na 100 kilometrů. Samozřejmě dálniční tempo i režim sport si uzmou vždy trochu více.

Asi začnu šetřit…

Mercedes-Benz třídy A není auto stavěné na velkou zábavu v zatáčkách, přeci jen není to čisté AMG. I tak ale dokáže vykouzlit úsměv na tváři, když na to chcete trochu více šlápnout nebo nakopnout mladistvého ducha ve svém těle. Je to prostě auto pro denní ježdění, které umí dělat radost, ale především je tím nejlepším parťákem, když už víte, co od života chcete. Nabízí moderní technologie, armádu bezpečnostních asistentů i chytré vychytávky.

„Áčko“ ve mně zanechalo velký dojem. Po každé, když jsem do něj usedla, cítila jsem se jako doma. Kdybych tedy měla možnost si takové auto koupit, neváhala bych.

Zdroj informací: Autorský text, zkušenost autorky textu, Mercedes-Benz
Foto: Michaela Rubešová