Země se každý den vypořádává s miliony padajících hvězd

Autor:

Každý den do atmosféry narazí několik milionů malých meteorů, které okem sotva zahlédneme. Přitom se rychlost takového jednoho objektu může pohybovat až 40 200 km/h.

A ačkoli slovo meteor zní děsivě, tak tyto útvary dosahují ve většině případů velikosti zrníčka písku, takže se spálí v atmosféře a na povrch nedolétne téměř žádný z nich. Přesto ale studie uvádí, že ročně na Zem spadne 5200 metrických tun mikrometeoritů. Většina z nich končí na dně moře a nebo v daleko neobydlených oblastech.

Pro vysvětlení na úvod, rozlišujeme tři názvosloví:
meteor – je útvar, který pronikne do atmosféry a v ní následně i shoří (padající hvězdy)
meteorit – je kosmické těleso, které prolétne atmosférou, neshoří v ní a dopadne na zem
meteoroid – je kosmické těleso, které vznikne například jako úlomek po srážce asteroidů

Víte, jak meteoroidy vznikají?

Celkem jednoduše. Jsou k tomu potřeba asteroidy, které do sebe neustále narážejí a z toho vznikají kusy meteoroidů. Ostatně mezi Marsem a Jupiterem se nachází tzv. pás asteroidů, tudíž zde jsou srážky na denním pořádku. Tím, jak se odlomí kousek meteoroidu, tak rychlost, kterou je to provedeno, může zapříčinit vychýlení tohoto kusu mimo pás. Ten se následně může dostat do kolizního kurzu se Zemí.

Každopádně meteoroidy mohou vznikat také z trosek, které zůstanou po kometě, když prolétává vesmírem. Minimum meteoroidů pak vznikne v důsledku nárazu asteroidu například do Marsu nebo jiného vesmírného tělesa, odkud se odtrhne kus povrchu a vyletí do vesmíru.

Jaké je jejich složení?

Tyto vesmírné útvary jsou většinou složeny z křemičitanů. Obsahují kovy, kyslík a také minerály. Když meteoroid vstoupí do naší atmosféry, vlivem atmosférických plynů nastane odpor vzduchu, který zapříčiní zvýšení teploty a brzdění objektu. Teplo stačí k odpaření a ionizaci povrchu meteoroidu i okolního plynu, což následně způsobí jasnou zář. Říká vám něco padající hvězda? To je přesně ono. Z meteoroidu se stává v pojmenování meteor a ten následně shoří v naší atmosféře.

Co je to meteorický roj?

Ačkoli se může vesmír zdát velmi opuštěný, čas od času se v něm objeví kometa (jádro ledu a prachu). Ta proletí v ideálním případě kolem Slunce, které na ni začne působit vysokou teplotou a způsobí, že část jejího “těla” se vypaří a vytvoří tím “ocas” komety. To není nic jiného než prach a plyny. Komety mají běžně velké elipsovité dráhy, a tak se může stát, že Země snadno protne jejich dráhu.

A pokud se v tom úseku zrovna nachází ocas komety, způsobí to právě onen roj meteorů. Ostatně například v létě můžete na obloze pozorovat za jasného počasí Perseidy. Tento a další roje se vyskytují pravidelně každý rok. Některé z nich jsou tak intenzivní, že lze spatřit až tisíc “padajících hvězd” za hodinu. Mezi ty nejintenzivnější patří například Leonid, který se objevuje zhruba jednou za 33 let a udává se, že za hodinu protne atmosféru přes 100 000 mikrometeorů.

Pár zajímavostí na závěr

Největší známý meteorit se jmenuje Hoba a nachází se v jihozápadní Africe – objeven byl zcela náhodou při orání pole. Tvoří ho převážně železo, váží zhruba 60 tun a předpokládá se, že na Zemi dopadl před 80 000 lety. Jeden z těch dalších zajímavých je například meteorit, který dopadl do Mexika v roce 1969. Je totiž údajně starý 4,6 miliard let.

Pokud vás někdy napadlo, jak by Země mohla odvrátit blížící se vesmírnou hrozbu, asi vám film Armagedon moc v přemýšlení nepomůže. V takovém případě by bylo nutné odklonit objekt z jeho dráhy, aby se nestřetl se Zemí. To by znamenalo vypustit do vesmíru jaderné zařízení, které by následně explodovalo v jeho blízkosti. Jestli by mise byla úspěšná, to je otázkou, na kterou neznáme zatím odpověď. Je ale jisté, že v blízké budoucnosti se taková simulace bude testovat, aby se zjistilo, co to udělá.

Podle dat NASA je dosud známo, že na Zem dopadlo více jak 60 000 meteoritů, ale pouze 126 z nich pocházelo z Marsu. Mimochodem, věděli jste, že prodej marťanských úlomků je velký byznys? Jsou cenné a leckdy se prodávají za více jak 1000 dolarů a to za pouhý 1 gram.

Zdroj informací: Interesting Engineering
Zdroj foto: Pixabay