Adršpašské hory aneb nejkrásnější skalní město u nás

Autor:

Možná si někteří vybavíte záběry na skály v reklamě na nejmenovanou pramenitou vodu. Pokud vás to uchvátilo v televizi, co pak na vlastní oči. Je to prostě nádherná příroda. Připravte se, ale také na pořádnou „horskou“ turistiku. Slečny by měly vyměnit lodičky za pořádné botasky. Počítejte, že i když svítí sluníčko a teplota se šplhá na krásných dvacet stupňů, ve skalách je zima. Tady není čas na hrdinství, vezměte si teplou bundu.

My jsme se vydali do Adršpachu v pátek. Jeden by řekl, že už tak tam bude přeplněno, avšak opak byl pravdou. Za celou dobu strávenou ve skalách jsme potkali jen pár lidí a dvě početnější skupiny cizinců. Ostatně cizinci jako Poláci jsou ti, které potkáte nejčastěji. Čechů sem moc nejezdí, což si myslím, že je opravdu škoda. Nedokážu si úplně představit, jak to ve skalách musí vypadat přes letní období, dle článků, které jsem četla na internetu, asi dost hrůzostrašně, dokonce se prý čekalo na vstup až z parkoviště. Ale zpět k našemu dni.

My jsme rozhodně nečekali na vstup od parkoviště, které je mimochodem bezplatné. Dopravit se sem můžete také vlakem. Vlaková stanice se nachází jen pár set metrů od vstupu do skal. V poklidu jsme tedy přešli koleje, aniž by nás přejel vlak a zamířili ke vstupní bráně, kde se kupuje i vstup. Dospělá vstupenka je za 120, ta snížená pak za 70 Korun. Vstup je celodenní, tzv. můžete kdykoliv odejít a zase se do skal vrátit. Spolu se vstupenkou dostanete i informační letáček, na kterém mimo jiné naleznete i mapku. Jakmile ujdete pár desítek metrů dostanete se ke krásnému jezírku. Povídá se, že je to nejhezčí skalní jezero v České republice a já si skromně dovolím souhlasit. Pokud s sebou máte rohlík, určitě se zavděčíte zdejších kachničkám a kačerům. My neměli, bohužel.

Kam vedli naše kroky dál? Rozhodli jsme se obejít zelený okruh, v určitém bodu na konci asi poloviny cesty můžete zamířit ještě dál do části Teplických skal, ale tam jsme nešli, už tak se naše plíce váleli daleko za námi, později vysvětlím proč. Zprvu se zdála cesta velice jednoduchá a nudná. Kolem sebe jsme se mohli kochat krásnými skalními útvary, ve kterých jsme dle své fantazie mohli spatřovat různě věci. Chvíli na to jsem prohlásila, že jsem si myslela, že to bude náročnější. Ale to jsem já bláhová ještě nevěděla, co náš čeká v druhé polovině. Pokud by vás to zajímalo, tak turistický okruh městem je dlouhý 3,5 kilometru a jdete podél zelených značek, dle naší aplikace jsme ale ušli nějakých 8 km, včetně okruhu kolem jezírka. To víte, občas člověk jde víc, než by měl, i když schody se prý počítají za víc kroků a navíc jsme netušili, že nás při cestě budou čekat zákeřné schody. Díky mapce, kterou máte u sebe a také ukazatelům poznáte skalní útvary, většina z nich je pojmenovaná. Ale zpátky k naší cestě, když jsme došli tedy na konec první půlky, rozhodli jsme se, že se podíváme na vodopád. Byly tu dva. Malý a velký. Malý vypadal jako čůrek vody tekoucí ze skály, proto jsme se těšili na ten velký, nemusím vám říkat, jaké bylo překvapení, když jsme ho spatřili, neboť v létě bylo málo vody, tak ani ten velký vodopád nebyl tak ohromující, jak jsme očekávali, prostě pár kapek deroucí se z horizontu dolu. No, aspoň jsme se zasmáli, krize došla i na vodu, co už. Když už jsme byli u vodopádu, řekli jsme si že se podíváme na druhé jezírko, které se nachází směrem k teplickým skalám.

Právě zde začal náš nemalý boj se schody, pokud si představujete klasické schody, které jsou například v panelácích, jste na omylu. V Adršpašských skalách naleznete jen dva druhy, první lepší kovový, kdy nohy tak moc nebolí a druhý dřevěný typ, kde jsou jednotlivé plochy prken od sebe daleko a nízko, brzy vás začnou bolet nohy jak blázen, ale my co máme fyzičku na jedničku ehm ehm. No nic. Strávili jsme dobrou půl hodinku lezením po schodech, až jsme zjistili, že jdeme špatně. Kdo by to jen řekl, že jsme se ztratili. Rozhodli jsme se, že se vrátíme zpět a budeme raději pokračovat dále v zelené trase. Nedokážu říct, jestli slejzání schodů je lepší než jejich vycházení? Na druhou stranu je to dobrý trénink na zadek a nemusíte pak do posilovny, protože vám zaručuji, že budete mrtví ještě následující den. I když jsou to muka, tu nádheru skal vám nic nevynahradí. Výhledy z vrcholků jsou fenomenální a člověk se cítí zase trochu víc blíž k matičce zemi. Pro mě asi nejzajímavějšími skalními útvary byli Milenci, Starosta a Starostová, Myší díra (tady pozor, představovala jsem si všechno, ale tohle mě překvapilo, cestička ven z ní se nebezpečně zužuje až na pouhých 50cm, proto tuto cestu nedoporučuji více objemnějším lidem, mohli byste mít problém s tím, že se zašprajcnete a co pak?) a Sloní náměstí, které jen tak mimochodem je vážně kouzelné, je to jako byste stáli uprostřed sloního stáda, stačí se jen dotknout. Dokonalá iluze. Během našeho zdolávání druhého úseku trasy jsme nepotkali téměř nikoho. Chvíli jsem si myslela, že jsme tu fakt sami. Jen my a skály, které na nás promlouvají. Stačí se na vteřinu zastavit a zavřít oči, hned jste o něco šťastnější. Mám sice ráda město, ale příroda ve mně vždy vyvolává euforické cítění.

Během trasy nás čekalo ještě mnoho schodů, jak těch železných, tak těch dřevěný. Naštěstí má většina zábradlí z obou stran, takže si hezky můžete pomáhat rukama, usnadní to vaše stoupání a nebudete tolik unavení. Ve skalách jsme strávili dobré tři hodiny. Uteče to jako voda. Po tom, co se dostanete téměř ke konci skalní trasy, vás čeká průchod lesem až k louce na jehož horizontu stojí stánek, kde si můžete koupit vtipné sošky, které vydávají zvířecí zvuky. Nám ochotná slečna prodavačka předvedla houkání sovy. Člověk by až neřekl, jak realistické to bylo. Nyní vás už čeká jen rovinka, tedy žádné schody. A věřte mi, že následující noc se vám o schodech bude určitě zdát. Trvá to ještě pár minut, než se dostaneme zpět na počáteční rozcestí. A protože když už jsme byli tady, rozhodli jsme se, že pár kilometrů navíc nás už nezabije, a tak jsme se vydali obejít jezírko. Někdo na začátku pronesl, že to už nemůže být tak daleko. Jo jo, takové odborníky moc neposlouchejte. Ale musím říct, že fotogeničtější jezírko v Česku jsem zatím neviděla. My jsme měli štěstí, protože v den, kdy jsme vyrazili na výlet do skal, bylo jasno a krásně slunečno, takže se z hladiny odrážely nádherné paprsky, které tak dokreslovaly celou scenérii přírody.

Co říct závěrem, asi jen to, abyste si nezapomněli přibalit do batohu lahev vody a ne jako někteří experti ehm ehm. Ale nebojte se, od žízně a hladu vás zachrání rychlé občerstvení, které se nachází hned za kolejemi naproti parkovišti. Dojít na toaletu si můžete buď v informačním stánku, hned vedle vstupu, zde je to zadarmo, a nebo pak u stánků, kde je ale toaleta zpoplatněná. Překvapující pro mě bylo, že se někteří lidé vydali do skal s kočárkem, nedokážu si představit jak s ním chtěli zdolat strmé schody a úzké uličky, návštěvu hor bych zřejmě doporučila, až budou vaše dítka přeci jen o něco větší.

Pokud tedy nevíte, kam jet na výlet, určitě se vydejte sem. Čas strávený ve skalách za to rozhodně stojí!

Foto: pixabay


Místo pro vaše názory