Dolomity si připomínají 150 let moderního horolezectví

Autor:

Hory přitahovaly lidi odjakživa, avšak základy moderního horolezectví byly položeny až v druhé polovině 19. století. Předtím se to zdálo jako nereálná činnost, hlavně určité úseky byly pro dobrodruhy nebezpečné a bez kvalitního vybavení takřka nemožné zdolat. V Jižním Tyrolsku považují léto roku 1869 za zlomové. Vídeňský horolezec Paul Grohmann spolu s místními horskými vůdci Franzem Innerkoflerem a Peterem Salcherem zdolali během několika týdnů tři obtížné vrcholy, na které si do té doby netroufli ani ti největší odvážlivci. Z dnešního hlediska se stále jedná o velmi obtížné výstupy na Dreischusterspitze, Sassolungo a Große Zinne. Symbolem celého pohoří se tak staly ikonické skalní zuby Drei Zinnen.

Trojice smělých výstupů horolezci Paulu Grohmannovi přinesly přezdívku král Dolomit a současně inspirovali další dobrodruhy z celého světa v hledání dalších, čím dál obtížnějších cest vedoucí na vrcholy zbylých štítů. Čím nebezpečnější cesta byla, tím adrenalinovější dobrodružství je čekalo. V roce 1875 se Grohmann vydal několikrát do pohoří, aby mohl vytvořit podrobnou mapu, kterou vydal ve své publikaci Toulky v Dolomitech. Kniha se stala oblíbenou, a proto není divu, že díky ní se zvedl i zájem o pohoří. V Jižním Tyrolsku byl založen alpinistický klub, hledaly se nové cesty, stavěly se horské chaty a bujel zájem o služby profesionálních průvodců. Výročí vzniku moderního horolezectví si Jižní Tyrolsko připomene letos v létě řadou kulturních akcí.

Do historie objevování nových výstupů se zapsali samozřejmě i Češi. Bratři Michal a Miroslav Coubalovi v roce 1988 vytvořili cestu Alpská růže na nejvyšší z vrcholů Drei Zinnen a o rok později Cestu na památku Claudio Barbiera. Severní stěna štítu Große Zinne patří dodnes k extrémním výzvám a jen málokdo si na ni troufne. Stačí jedno špatné rozhodnutí a je s vámi ámen. Nejvýše pomyslnou laťku nasadil Alexander Huber, když v roce 2002 vylezl Große Zinne severní stěnou bez jištění. Jeho výkon byl pozoruhodný nejen z hlediska obtížnosti, ale i kvůli vlastnostem vápence, který se snadno láme a drolí.

Foto: Harald Wisthaler


Místo pro vaše názory