Hrad Loket láká na strašidelnou mučírnu

Autor:

Počasí na výlet nevypadalo zrovna přívětivě, ale to nám nezabránilo vyrazit na výlet. Kdo má duši cestovatele, cestovat bude vždycky – určitě to znáte. Na výlet jsme vyrazili o víkendu, a tak jsem si myslela, že potkáme spoustu lidí, to se ale nakonec ukázalo jako mýlka. Možná proto, že byl začátek prosince a zima.

Dnešním cílem byl hrad Loket. Když jsme vyjížděli z Prahy bylo celkem pochmurno a žertovali jsme nad tím, jaký pěkný den jsme si vybrali na výlet. O to vtipnější bylo, když jsme se dostali do oblasti Žatce, zvesela na nás vykukovalo sluníčko zpoza mraků. Najednou jsme dostali lepší pocit, že přeci jen ten den bude slunečný a pěkný. To se velmi brzy změnilo, když jsme dorazili do Karlovarského kraje. Sluníčko šlo raději spát a nechalo nás bloudit v mlze a dešti. Cesta netrvala dlouho. Z Prahy se do Loktu dostane za dvě hodiny.

Na vrcholku cesty, která vede do centra města, byste měli vidět, jak se na kopci pyšní hrad. My jsme toho zrovna moc neviděli, protože byla mlha. Auto jsme zaparkovali přímo na náměstí, a protože byl čas oběda, rozhodli jsme se nejdřív zaplnit hladový žaludek a až pak se vydat na hrad. První vtipný okamžik nastal hned při vystoupení z auta. Můj spolucestovatel se natáhl na ledu. Ono totiž nosit letní – jak říká on „celoroční“ boty – v zimě, je poněkud o zdraví. Následně jsme zjistili, že celé náměstí pokrývá jedna velká krusta ledu. Dále náš pohyb připomínal spíše tučňáky na Antarktidě.

Po naplnění bříšek jsme se vydali k hradu. Z náměstí k hradu vedly schody, také jste mohli ale obejít pár domečků a dostali byste se k němu také – po lepší cestě. My zvolili kratší, o to horší cestu – ledovou. Pro mě tedy žádný problém – vzpomínáte si na tu letní obuv? Po náročném ledovém výstupu jsme byli konečně nahoře. Před námi se majestátně tyčil hrad a lákal na prozkoumání do svých útrub. Vstupenka nás pro oba stála 200 korun. Ke vstupence dostanete plánek hradu a pak už si můžete hrad prozkoumávat sami, jak chcete.

Foto: vlastní

My jsme podle plánku nešli, zalezli jsme do prvních dveří, které vedly dovnitř. Postupně jsme objevovali tajemná zákoutí, která nás občas i překvapila. Hrad je rozdělen do sedmi částí, a to do markrabství, vězení, věže, rotundy, východního křídla, hejtmanství a křídla při věži. My jsme šli prví do věže, která měří úctyhodných 26 metrů. V přízemí věže naleznete zdejšího draka Šarkana, ale nemusíte se ho bát. Drak je dobrák a zdejším hospodyním poskytuje oheň do kamínek. Věž má několik poschodí a díky okenním výklenkům můžete pozorovat okolní krajinu. Při stoupání do výše si můžete také prohlédnout, jak kdysi vypadal středověký záchod. Inu od toho dnešního téměř k „nerozeznání“.

Když jsme prozkoumali věž, vrátili jsem se a dostali se do markrabství. Zde se nachází sbírka exponátů, stejně tak jako v prostorách hejtmanství a křídle při věži. Naleznete tu rozmanitou sbírku zbraní, porcelánu, nábytku a minerálů. Ve vitríně je tu také k vidění loketský meteorit, který je nejstarším nálezem na světě a o jeho původ se zajímal i J. W. Goethe. V samostatné místnosti lze vidět apothéku – místnost plnou neidentifikovatelných lahviček. Dalšími kroky jsme se dostali do velkého sálu, který je zde připraven pro významnější události. Všude byly původní malby, a proto překvapí moderní zásuvky ve stěnách. Za velkým sálem se nacházela o něco menší kaple.

Tím nejzajímavějším, co vás může potkat na hradě, je vězení. Prohlédnou si zde můžete původní kobky, ve kterých vězni trpěli hladem a nebo nedostatkem slunečního svitu. Později, jak budete pokračovat dál, uslyšíte zvuky a skřeky vězňů, které se tak rozléhaly po celé délce vězení a občas z toho šel opravdu mráz po zádech. Realističtěji byly pojaty expozice útrpného práva. Tímto právem se dostávala z vinných – ale občas i nevinných – lidí pravda.

Za každými železnými dveřmi jsme mohli spatřit jeden způsob mučení. Autentičnost dokazují dřevěné pohyblivé figuríny. Vidět tu můžete například natahování na skřipec, pálení oči žhavým uhlem, zazdívání za živa a nebo krvavou panu. Já jsem si z podzemního vězení odnesla další zážitek. Když jsem se po prozkoumání vracela za svým spolucestovatelem, byla jsem tak zaujatá exponáty, že když se u jedné kopky pohla silueta – živé paní, málem jsme dostala infarkt a hrozně jsem se lekla. Pár vteřin na to jsem se ale začala smát a ona taky. Inu, nesmíte se moc vžívat do atmosféry místa, pak to dopadá takto. Proč jsem se ale lekla, důvod byl spíš ten, že jsem tam nikoho nečekala, neboť jsme za dobu naší prohlídky nepotkali nikoho dalšího.

Když jsme skončili ve vězení, šli jsme se podívat dál. Hradní rotunda je tou nejmenší na světě a má průměr pouhých 3,6 metru. Je zasvěcená sv. Anežce. Prohlídka všech zákoutí hradu nám zabrala určitě tak dvě hodiny, ještě nás ale čekalo nádvoří. Člověk si na okamžik připadal jako na Zimohradě (Hra o trůny). Hrad je opravdu pěkný. Pozitivní je, že si všechny prostory můžete projít sami a nikdo vás nehoní, že už musíte jít dál. Možná bychom se zde měli zastavit znovu – tentokrát ale za hezkého počasí a bez ledu!

Foto: autorský archiv


Místo pro vaše názory