Lesní zookoutek v srdci Chuchelského háje

Autor:

Je jeden z těch dní, kdy člověk při volném dnu nezůstává doma, ale vyrazí neznámo kam. Tedy ne tak docela. Zookoutek jsem měla v hledáčku návštěv už delší dobu, avšak nikdy nebyl čas nebo nálada se tam vydat.

Zatímco v ostatních částech Česka lilo jako z konve, v Praze to vypadlo jinak. Bylo pod mrakem a také trochu dusno. Déšť v nedohlednu – nebo to jsem si alespoň myslela. Nad svým výletováním jsem moc nepřemýšlela, ostatně to také dokazovaly boty s hladkou podrážkou, které nejsou zrovna vhodnou obuví do rozbláceného lesa. Co se dá dělat.

Auto jsem zaparkovala na prvním možném parkovišti v Malé Chuchli a vyrazila. Vše jsem si naťukala poctivě do navigace, protože co kdybych se náhodou ztratila. Navigace ukazovala krásných 30 minut cesty, avšak s mými zastávkami a praní se s kopcem bahna, jsem se do cíle dostala asi tak za 50 minut. Navíc jsem slepě věřila navigaci, že mě vede tou nejlepší cestou – to se ovšem později ukázalo jako lež – nevadí.

Foto: Vlastní – cesta do zookoutku

Nutno podotknout, že se zookoutek nachází na kopci, což samozřejmě znamená, že celou cestu nahoru jdete do kopce. Zcela ideální pro člověka, který poslední dva týdny ztrávil doma se skleničkou dobrého vína. Samozřejmě jsem u sebe neměla ani lahev vody, a tak nezbývalo nic jiného, než že jsem si dělala časté zastávky a popadala dech. Nicméně bude dobré, když se budete orientovat podle žluté turistické značky – pak se neztratíte.

Asi ve třetině cesty jsem narazila na pramen, a také snad i zkratku. Chvíli jsem si zde sedla a přemýšlela nad tím, zdali se vydám zpět na cestu, a nebo zdolám ne příliš prudký kopec nahoru. Možná, kdybych se rozhodla pro variantu jedna, udělala bych lépe. Jak už jsem říkala, hladká podrážka a bahnitá hlína dělá svoje – první pokus skončil nezdárně – samozřejmě, jak taky jinak. Přesto jsem se nechtěla vzdát a zkusila to znovu, tentokrát už se zadařilo, brzy jsem se ocitla nahoře a ušetřila si asi 5 minut chůze.

Pokračovala jsem dál, když jsem za kratičký okamžik zahlédla veverku na stromu. Pohybovala se tak rychle, že zachvíli byla pryč. Nebudu lhát, vykouzlilo mi to úsměv na tváří. Nicméně k zookoutku už to nebylo daleko. Ještě pár set metrů do kopce a budu tam – ostatně tak se i stalo. Na začátku vás uvítají dvě velké obory. V jedné jsou daňci a v druhé jelen, abyste je lépe viděli, můžete vyjít na dřevěnou rozhlednu.

Foto: vlastní – liška

Cestou dál budete mít lepší výhled. Za malý okamžik minete první příbytky lesních zvířat. Kouzelnou a bystrou lišku nebo i fretku. Své bydlení tu má také mýval, který ale zrovna nebyl doma. Pozorovat můžete i rysa, který si zrovna v době mé návštěvy užíval zasloužený spánek. Abych tedy nekřivdila, na pět sekund zvedl hlavu, zívl si a pokračoval dál ve své činnosti. Asi náročný den.

Mají tu také mnoho živočichů z ptačí říše – výra, sojky, havrany, krkavce, bažanty – těch nejrůznějších barev, ale i straky. Pro děti je to velmi poučné místo. Navíc u každého příbytku se nachází i informační tabule o daném zvířeti. Dozvíte se tak mnoho zajímavých informací, které jste možná ani netušili. Všechna zvířata tu mají tu nejlepší péči, ostatně jedná se převážně o tvory, které jejich matka v lese opustila nebo o zraněná zvířata, která by v lese sama už nepřežila.

Lesní zookoutek je celoročně přístupný. V areálu naleznete i bufet s velmi lidovými cenami (platit se dá pouze hotově) a nebo také lesní školku.

Foto: autorský archiv


Místo pro vaše názory