Občas nemusíte za výletem nebo procházkou chodit daleko. Stačí otevřít mapu a podívat se co nabízí vaše okolí. Přesně tak jsem to měla i já. Osobně vyhlídky jsou má srdeční záležitost, mohla bych se z nich dívat po okolí celé hodiny a stejně by to bylo málo. A tak jsem objevila i tuto vyhlídku. Stačilo už zabalit do batůžku jen pár drobností, aby člověk neumřel žízní ani hladem a hurá na procházku. Na cestu tam jsem se do půli cesty nechala dovést příměstským autobusem, protože neznám nikoho, kdo by dobrovolně šlapal do kopce.

Autobus mě vyhodil nad Strakonickou R4, odtud jsem šla už podle navigace lesem. Les vás dokáže často zmást, protože na místě, kde má být jedna cesta jsou na jednou tři a všechny se tváří jako zkratky. Ale nenechám se obalamutit a jdu směrem, který ukazuje telefon. Až se dostanu k začátku obory. Trochu to vypadá, jakoby za dřevěným plotem na vás během chvíle měl vyskočit třeba tyranosaurus rex. Ale dobrý, nic takového se nekoná.

Cesta je příjemná, protože se jde většinou po rovince a sem tam z dálky už zahlédnete řeku, avšak na konci ještě zdaleka nejste. Ruch aut z dálnice je slyšet celou oblastí, přesto když se na moment člověk zastaví a zavře oči, dokáže vytěsnit všechen hluk a naslouchat jen přírodě a zpěvu ptáků. Mocný to les. Vlastně celou cestu k vyhlídce jdete kolem obory, kterou musíte obejít, jiná cesta tam nevede. Cestička je ušlapaná a je vidět, že tu často někdo chodí.

Jedinou překážku spatřuji v nepovedeném vodním odtoku. Najednou se před vámi objeví velká bahitá kaluž, kterou ale můžete obejít. Někdo si dal tu práci a vyrobil tam dřevěný můstek. Pak už rovnou za nosem a trochu do kopce. Jasně, že do kopce, žádná vyhlídka přeci není na rovině. O tom, že jste na správném místě, vás ubezpečí elektrický stožár. Stačí zdolat už jen prudký kopec k němu a hurá. Máte Vrané jako na dlani. U sloupu je sice pěkný výhled, ale vy byste se měli vydat doleva do dubového lesa kolem plotu, kde narazíte na kameny a zde je ten pravý výhled. Pozor jen na to, aby vám neuklouzla noha. Odtud by vás těžko někdo zachraňoval.

Rozbaluji sušenku a otvírám pivo. Kolem mě prolétává čmelák a já si užívám výhled. I z té dálky je slyšet vodní skútr, který o něco později zaregistruji i svým zrakem. No, není to balzám na duši?

Zdroj foto: Michaela Rubešová
Zdroj info: vlastní zkušenost, autorský text