Přístavní město Piran aneb slovinské Benátky

Autor:

Naše putování po Slovinsku pokračuje. Každé ráno po dobu čtyř dní jsme se společně se skupinou ostatních kolegů vydávali do měst a přilehlých atrakcí slovinské Istrie. Nyní tu pro vás máme report. Dnes navštívíme Piran. Město, které si okamžitě zamilujete a možná i oblíbíte víc, než jsou přelidněné Benátky. Právě pro to, že lidí je tu tak akorát.

Je středa ráno a my vyrážíme za dobrodružstvím. Ještě dřív než navštívíme město, se vydáváme do blízkosti obce Sečovlje. Zde na nás čeká průvodkyně, která nás provede místem, kde se ještě starým způsobem těží mořská sůl. Jedná se o několika hektarové „plantáže“. Je neuvěřitelné, že jen pomocí bahna, slunce a mořské vody, na konci výroby vznikne tolik oblíbená mořská sůl. Nejlepší na tom je, že tuto prohlídku můžete absolvovat i vy. Procházíte se po stezce a pozorujete okolí. Nad hlavou vám prolétávají malá letadla, protože nedaleko od vás asi tak 5 kilometrů se nachází letiště Portorož. Jistě si pamatujete z minulého článku o Izole, že Slovinské pobřeží má jen pár desítek kilometrů, a tak je všude blízko.

Po prohlídce solin se konečně vydáváme do města. Naši čeští průvodci nás vysadí u náměstí, neboť vjezd do města je zpoplatněn a parkovat zde s autem se opravdu nevyplatí, zdarma máte jen vjezd na 15 minut. Kde tedy parkovat? Auto můžete nechat na velkém parkovišti na začátku města anebo v přilehlém parkovacím domě. Pak už si můžete udělat procházku podél moře nebo nasednout na bezplatný autobus, který vás doveze do centra, to už je jen na vás.

Stát na tomhle místě, mi udělalo velkou radost. Přestože město není nijak veliké, je tu vše, co potřebujete k bohémskému odpočinku. Najednou stojíte na Tartiniho náměstí. Před sebou vidíte přístav a kotvící lodičky, naopak za sebou máte kostel s terasou, která poskytuje ojedinělý pohled na město a moře. Na náměstí se nachází pošta i turistické centrum. Samozřejmostí jsou různé kavárny a restaurace, včetně obchodu se suvenýry. Opět nás přivítala velmi milá paní průvodkyně, která si výklad o městě velmi užila a my s ní.

Během hodiny jsme prošli vše významné a něco navíc. Z náměstí jsme šli jen kousek, než jsme se zastavili. Uvítal nás velký dům s kdysi červenou fasádou romantického stylu (teď je to spíše písková barva). Budově se přezdívá Benečanka. Jedná se o nejslavnější dům v Pirani. Dům byl postaven v 15. století a váže se k němu legenda, že ho nechal postavit benátský kupec své lásce. V současné době zde naleznete prodejnu soli a také hotel.

Pokračovali jsme dál spletitými uličkami města. Potkávali místní usměvavé obyvatele a také narazili na místní trh, který překypoval čerstvou zeleninou a ovocem. Vše levné a hlavně čerstvé. Jednou z dalších zastávek bylo Náměstí 1. Máje. Rozhodně není tak velké jako to Tartiniho. Uprostřed náměstí najdete velkou kašnu, která v dřívějších dobách zachraňovala místní obyvatele od sucha. V létě tu můžete zaslechnout tóny vážné hudby, neboť se tu často konají koncerty. Jako modelka mi tu posloužila bílá mazlivá kočka, která trpělivě čekala, až jí dá někdo něco dobrého. Později při prohlídce města nás čekali také únavné schody, které vedly na vrchol ke kostelu sv. Jiří. Avšak pozor za tu všechnu námahu si užijete ojedinělý výhled na Piran. Wau! Jo a nezapomeňte si na začátku vaší výpravy sbalit do batůžku pití, nebo budete mít jazyk na patě jako já.

Mé další kroky se oddělili od skupiny, která vyrazila na městské hradby. Já spolu s dalšími dvěma kolegy jsme vyrazili k zátoce. V plánu jsme totiž měli dronování. Sami se pak můžete pokochat fotografiemi a pohledem na Piran z trochu jiného úhlu, než jste zvyklí. Zatím co kluci dronovali a fotili, já jsem seděla na obrovských kamenech a pozorovala moře. Jako by to bylo to jediné, co pro mě v tu chvíli existovalo. Užívala jsem si každou vteřinu. V dáli byly vidět velké výletní lodě a na nebi se hašteřili racci. Když bylo hotovo, vydali jsme se už zpět podél pobřeží po promenádě do centra. Naleznete tu mnoho restaurací s letními zahrádkami.

Po pár minutách na konci poloostrova se dostanete až k Mysu Madona. Jistě vás zaujme novogotický maják a také socha mořské panny. To, co už neuvidíte, je bohatý a pestrobarevný svět v moři. V hloubce asi 40 metrů se nachází království rostlin a živočichů. Dál po pobřeží dojdete až na Prešernovo nábřeží. To, že tu je kavárna na každém rohu, nemusím ani připomínat. Jedná se o nejkrásnější promenádu v Pirani, protože vede po pobřeží celého poloostrova. Pokud se rozhodnete, že se chcete vykoupat není problém, stačí jen zdolat kamenný násyp a moře je vaše. Pokud ale chvíli vyčkáte a vydáte se opačným směrem. Přímo na konec promenády, kde jsem seděla a pozorovala moře, naleznete zde kamenitou pláž. Vstup do moře je pak mnohem snazší.

Protože nám zbyl čas a naše zbývající skupinka teprve scházela k náměstí. Šla jsem navštívit obchod se suvenýry a koupila pohledy. Hrozně ráda je dostávám a ještě raději posílám. Je to takový osobnější kousek opravdové vzpomínky, než jen fotka poslaná na messenger. Samozřejmě po vyplnění prvního pohledu mi dopsala propiska, a proto sem se vrátila zpět do obchůdku a poprosila pána o zapůjčení tužky. Přestože anglicky nerozuměl ani slovo, nakonec jsme se domluvili. Díky bohu za online slovník slovinštiny. Byl ochotný a věnoval mi jednu propisku z místního hotelu a mimochodem předtím mi prodal pohledy se slevou. Úsměv a dobrá nálady dělají své.

Poštovní schránky tu naleznete doslova na každém rohu, což byla vítaná změna oproti Severní Makedonii, kde ani nevěděli, co to je poštovní známka. Tam mě zachránilo až letiště, kde byla otevřená pobočka pošty.

Po pár minutách čekání dorazil zbytek výpravy a šli jsme se najíst do místní restaurace na náměstí, kde jsme ochutnali přímořské dobroty a také sladkosti. Samozřejmostí bylo víno. Sluníčko pomalu dozrávalo na síle a rýsoval se krásný den. Po vydatném obědě, jsme se vydali na zastávku autobusu, která se nachází hned u náměstí a nechali se zadarmo odvést k parkovacímu domu. Pak už jsme zamířili do Koperu. Ale o tom si budete moci přečíst zase v dalším díle.

Zdroj foto: Michaela Rubešová
Zdroj info: vlastní zkušenost
, autorský text, Turistická centrála Slovinsko (I feel Slovenia)