Projeli jsme polské Krkonoše v T-Rocu

Polské Krkonoše jsou stále neprobádaným místem pro Čechy, přitom se v nich ukrývá mnoho přírodních krás jako jsou ledovcová jezera, horská městečka či vodopády. Pár z těchto míst jsme se rozhodli prozkoumat jeden listopadový víkendy i my na vlastní pěst. Prozkoumávat krajinu jsme mohli také díky Volkswagen T-Roc, který jsme měli od společnosti zapůjčený.

Vyrazili jsme modrým nenápadným autem směr severní Čechy. Už po cestě jsme si mohli všimnout, jak všestranné auto je. Nejen, že vypadá reprezentativně, tak má i skvělé jízdní vlastnosti, jak na suchu tak na mokré vozovce. Auto mělo automatickou převodovku, takže o to byla cesta jednoduší. Ve vybavení nechybí ani virtulní přístrojová deska. Netřeba se bát ani prostoru na zadních sedačkách a do kufru se vám pohodlně vejdou 2 kufry a další zbytečnosti.

Cesta ubíhala poměrně rychle a za pár hodin jsme byli už na hranicích, které vás ničím nepřekvapí, ale raději si hlídejte rychlost. Nikdo nechce dostat pokutu hned na začátku. Do naší cílové stanice to bylo ještě pár desítek kilometrů a obloha se pomalu temněla. Co je nutné podotknout, obalte si pořádně nervy, protože polští řidiči jsou to nejhorší, co na cestě můžete potkat. Je jedno jestli jedou v kamionu nebo v osobním vozidle. Většina značek pro ně taky neplatí a nedejbože, aby blikali při odbočování. Na to jsem nebyla úplně připravená, a tak po cestě padlo pár silných sprostých slov.

Potěšila mě ale cesta od hranic do Szklarske Poreby, neboť jako překvapení pro nás bylo nachystáno pár ostrých začátek, na kterých se dalo vyzkoušet, jak auto drží a dokáže se chovat při rychlé změně jízdního stylu. Překvapilo mě, jak dobré to bylo, až by člověk nejraději do jedné zatáčky vlítl bokem, ale je třeba myslet na vystrašené spolucestující a také auta naproti vám. Ne vždy se vyplatí machrovat za každou cenu.

Do Jelení Gory to bylo už jen kousek a stejně tak k našemu ubytování, které jsme nemuseli ani dlouze hledat. Pro svůj polský pobyt jsme si vybrali Palac na Wodzie Emotions&Thermal Spa. Kdo chce bydlet na zámku, je toto pro něj vhodná volba. Parkoviště by chtělo ještě trochu vylepšit, přeci jen brodění se v blátě moc nepotěší, ale to je asi jediný detail, které byste ubytování mohli vytknout. Pokud máte štěstí, bydlíte hned ve staré části zámku, pokud ne pak vám stačí projít přístavbou a vyskytnete se v nově postavené budově, avšak neberte si těžké kufry. Není tu výtah.

Pokoj byl poměrně velký a vkusně zařízení, nechyběla ani obří televize a ke každému pokoji v patře náležela i menší terasa, která je ideální pro ubytování v létě. Koupelna byla taky hezká, ale pobavila nás velikost umyvadla vůči odkládacímu prostoru, raději bychom uvítali jedno velké a nebo alespoň tedy dvě malá.

Po vybalení jsem se rozhodli, že půjdeme nejdřív na večeři. Měli jsme zařízenou polopenzi a tříchodové večeře, které byly typicky polské a chuťově velmi dobré. Poté, co jsme si nacpali pupky, jsme vyrazili do wellness, abychom spálili všechny kalorie. Spa centrum mají obrovské a vyřádí se tu každý. Pokud vás neláká sauna, můžete se objednat na masáž, fyzioterapii nebo i voné koupele. Možná by do budoucna byl vhodný i bazén, avšak prozatím stačí velká vířivka a tři sauny. Dobré je, že si můžete sami nastavit, na kolik stupňů se chcete uvnitř opékat. K dispozici jsou také ručníky a voda.

Po užití wellness jsme se vydali zpět na pokoj a nalili si skleničku vína, které jsme po cestě koupili v místním obchodě. Je pravda, že alkohol tu mají poměrně drahý, avšak jste na výletě, tak není třeba se dívat zas tolik na cenovky. Teď už byl ale čas jít spát, zítra toho máme před sebou dost.

Ráno jsme zavítali na snídani, která se podávala v prosklené zimní zahradě. K dispozici byla spousta jídla ve formě švédských stolů. Vše čerstvé a vybrat jste si mohli od slaných pochutin až po sladké a nechybělo ani ptačí zobání pro fitness tvory. Spolu s námi tam bylo velmi málo lidí. A tak jsme se pořádně najedli a vyrazili na pokoj, zatímco si můj spolucestovatel dobíjel telefon, vydala jsem se trochu auto pofotit v zámeckých prostorách. Inu, jak z katalogu, řekla bych.

Odbila desátá hodina a mohli jsme vyrazit. Naše první zastávka nebyla vůbec daleko, neboť jsme ujeli asi jen 3 kilometry a dostali jsme se do obce Staniszów, kde jsme měli v plánu vylézt na vyhlídku – Góra Witosza. Netřeba připomínat, že byl podzim a také foukal trošku protivný vítr. To nám, ale ve výstupu nezabránilo. Vesnice vypadala trochu jako město duchů, a tak jsem zaparkovala poblíž polorozpadlé budovy bývalého hotelu. Inu vzhůru do kopce. Asi takhle, pokud nemáte pořádnou kondičku, tak se trochu zapotíte, což není moc dobrý, protože se vám začne přehřívat organismus a vy začnete být unaveni, o to horší, pokud jste si nechali láhev vody dole v autě.

Po vystoupání nás čekala sladká odměna, tedy než začalo příšerně foukat, ale zase jsme mohli už z dálky vidět, jak se ženou sněhové mraky na hory. To je ten moment, kdy vám je jedno, že máte hrozný účes, ale chtěli byste zastavit čas a vychutnávat si chvilky, které teď máte. No nic, už máme fakt zmrzlé uši a vyrážíme zpět k autu, které tu naštěstí zůstalo a nikdo ho neukradl. Pár snadných kliknutí a nastavuji navigaci. Cílem zadávám město Karpacz.

Cesta nám chvíli potrvá a tak si vkládám mobil do prostoru bezdrátové nabíječky, která se opravdu hodí po tom, co mi přestal fungovat dobíjecí káblík. Cesta utíká rychle a je bez chybičky, dokonce tady chytáme i české rádio. Auto se zahřeje během chvilky a tak musím ubrat na stupních, přestože jsem zmrzlina a nechávám si zapnuté vyhřívání sedačky. Letmo se také podívám na spotřebu a je skvělá. Stále se pohybuje kolem 6 litrů na 100 kilometrů.

Během pár desítek minut jsme na místě. Ještě dřív než jsme vyjeli, tak jsme měli smělé plány o tom, že bychom se třeba vydali i na Sněžku, avšak vše bylo zmařeno nejen pohledem na online kameru, ale také po tom, co jsme dorazili do Karpacze a viděli husté sněhové mraky zakrývající kopec. Pokud byste ale přeci jen měli štěstí na počasí, můžete se nahoru dostat speciálním autobusem. V Karpaczi jsme zaparkovali u turistické zóny a vyrazili do ulic. Všude prodávají sýry a zimní oblečení, což se docela hodí, ale jinak tu moc k vidění není.

Po návštěvě města jsme měli v plánu i návštěvu přírodní památky, a tou byly Kolorowe jeziorka. Avšak protože navigace funguje skvěle, ale můj orientační smysl ne, tak jsme trošku zabloudili. To nás ale dovedlo až k zámku, ve kterém by chtěl bydlet každý z nás. Původně jsme si mysleli, že někomu patří, avšak později jsme se na internetu dozvěděli, že je to normální hotel. Pokud byste se tam chtěli ubytovat, pak hledejte Zamek Karpniki Fischbach. Na chvíli jsme se tu tedy zastavili a udělali si krátkou procházku kolem. Potkali jsme i pána, co se zrovna koupal v horké kádi u zámku. Takhle bych si dokázala představit žít.

No nic, je čas vyrazit. Ale už to nepotrvá dlouho a konečně dojedeme na parkoviště k jezírkám. Doporučuji, abyste dojeli až nakonec na P2, jinak vás čeká pěkně velká štreka do kopce a věřte, že síly budete potřebovat ještě při objevování jednotlivých jezírek. Jakmile zaparkujete, přijde vás zkásnout pán. Připravte si tak 10 zl. Zatímco můj spolucestovatel zaplatí, máme čas se podívat na auto jako celek.

Už na první pohled se jedná o velmi zajímavé a svým způsobem extravagantní auto v segmentu SUV. Zaujmou nejen LED světla, ale také světla blinkrů, která jsou zabudovaná do nárazníku. Svým ojedinělým vzhledem auto připomíná spíše kupé, a to zejména díky linii střechy a mohutného zadního sloupku. Uvnitř je to klasický Volkswagen. Interiér je konzervativní a dobře uspořádáný. Středovému sloupku vévodí 8 palcový skleněný displej. Funguje stejně dobře jako vypadá. Odkládacího prostoru je v celé přední části vozidla také dost. Ve výbavě nechybí vyhřívání předních sedaček, bezdrátová nabíječka telefonu, klimatizace nebo například i tempomat. Volant je praktický a skvěle se drží v rukou. Naleznete na něm také tlačítka, kterými ovládáte multimediální systém. Jedním slovem prostě paráda.

Jakmile bylo zaplaceno, je čas na vykročení do menšího kopce. Hned na začátku narazíte na první vyhlídky a také jezírka. Pokud máte radost, že vlastně zas tolik chodit nebudete, tak se nenechte ošálit, další barevné jezírko odsud leží asi 3 kilometry lesem a do kopce. Co vám určitě nebude sedět, je i barva jezírek a také musíte mít štěstí, že zrovna bude voda, abyste se jako my nedivili jestli Žluté jezírko, je opravdu ono, nebo je to jen velká louže. Vedle něj se ale nachází Purpurové jezírko, které také není purpurové ale spíše tak dočervena. Všude je písek, takže volte vhodnou obuv, jinak si rázem nabijete čumák.

Poslední jezírko, které jsme navštívili bylo Modré. Tentokrát barva trošku odpovídala názvu. Nachází se u něj i pár laviček, takže můžete v klidu vydechnout a snít si třeba svačinu, kterou jsme my samozřejmě neměli. Pár fotek a vyrážíme zpátky, nezdá se to, ale je opravdu zima, a tak pokud přemýšlíte o výletu sem, jeďte až bude teplo, na druhou stranu teď tu alespoň nepotkáte tolik lidí.

Na jeden den toho bylo trochu moc, co myslíte? Až jsme z toho zapomněli jíst, avšak naše žaludky se o svoje slovo přihlásily hned. Původně jsme mysleli, že narazíme na něco po cestě, ale nebylo kde, a tak jsme vyrazili přímo do Jelení Gory. Je to takové menší městečko. Náměstí jsme našli poměrně rychle, a tak jsme zaparkovali auto a už cupitali do centra, které bylo neobvyklé rozdělené a stačí chvilka nepozornosti a ztratíte se. Hlad byl už mučivý, a tak jsme zavítali do malé tradiční restaurace v podloubí náměstí, kde byly asi jen 4 stoly. Dali jsme si čaj a vlastně jsme si neměli z čeho vybrat, protože jídelní lístek tu nevedou. Dají vám to, co zrovna mají. A tak jsme si mohli pošmáknout na pirožcích s osmaženou cibulkou.

Když jsme dojedli a zaplatili, vyrazili jsme se podívat ještě po městě a pak zpět na hotel. Po cestě jsme se chtěli zastavit v obchodě pro maličkosti, avšak říkali jsme si necháme to na zítra. Haha. Jaké bylo naše překvapení, když druhý den bylo všude zavřeno, nějak nám nedošlo, že jsme v Polsku a v neděli je svátek. Trn z paty nám vytrhl velký trh na okraji města. Upřímně nečekala jsem, že půjde až o tak velkou plochu. Měli jsme chvíli problém, kde vůbec zaparkujeme.

Pokud si představujete farmářské trhy jako u nás, tak přesně tak to nevypadá. Na několika stovkách metrů čtverečních se rozkládají stánky se vším, a to doslova. Je libo počítač? Není problém. A co oblečení nebo prací prostředky? A nedáte si čerstvou zeleninu? Cokoli si v hlavě vymyslíte, to tady najdete. A navíc v druhé polovině trhu se nachází takový celkem velký blešák. Pokud vám docházeli nápady, tak tady najdete úplně všechno. Od záchodu přes zlatý příbor až po pneumatiky. Docela jsme z toho byli paf a nějakou hodinu tam strávili.

Původně jsme měli v plánu, že se při cestě zpět, vydáme ještě na vodopády, avšak byli jsme po předchozím a tomhle dni tak unaveni a uťapkáni, že jsme se zmohli jen na cestu domů. Zkušenost s polskými Krkonoši byla zajímavá a určitě se toho tady dá objevovat mnohem víc, avšak člověk by potřeboval přeci jen více času a také pořádnou kondičku. A pokud máte tak pohodlné a spolehlivé auto jako my, pak vám v cestě už nic nebrání.


Místo pro vaše názory

Autor:

CestujemeHotelyRoadtrip