Svatý Jan pod Skalou. Poutní místo vysoko na skále s nejkrásnějším výhledem do středočeské krajiny

Autor:

Ještě dřív než se z místa stal hit a začalo k němu proudit čím dál více turistů, jsme místo objevili spíše náhodou. Při projíždění Karlštejnska. Nachází se někde uprostřed mezi Karlštejnem a Berounem. Místo nás zaujalo a tak jsme se o pár dní později vydali znovu k němu. Připravili se nejen fyzicky, ale i psychicky na pořádný výšlap. Doporučuji vzít si sebou pořádné boty, nebo dopadnete jako mladý pár, který jsme potkali při cestě dolů. Ona mu nadávala a on to měl na párku. Oba v žabkách. Není to úplně ideální obuv, protože pevná podrážka je prostě pevná podrážka.

Když stojíte pod skálou, zdá se vám, že výstup na ní je téměř nemožný. Opravdu je to hodně vysoko. Nejlepší období na navštívení tohoto poutního místa je rozhodně jaro a nebo začátek léta, později byste se upekli ve vlastní šťávě. Opravdu. Je to náročnější cesta než se zdá, ale stojí za to.

Co se týče historie místa, ta sahá hodně daleko do minulosti. Zřejmě se jedná o jedno z nejstarších archivně doložených poutních míst v naší zemi. Zajímá vás, jak vzniklo jméno poutního místa? Ostatně nejen místa, ale i vesnice ležící pod ním. Vypráví se, že kolem roku 800 zde v jeskyni žil Ivan. Ivan byl velmi věřící, vedl život plný odříkávání a askeze. V jeskyni žil se svou jedinou společnicí a to ochočenou laní, kterou mu seslal Bůh, aby mu dávala mléko. Jak legenda uvádí dál, laň potkal špatný konec. Při honu v lesích ji zabil kníže Bořivoj. Laň se snažila dostat za Ivanem do jeskyně a tak jej objevil i samotný kníže. Bořivoj mu nabídl, aby se přestěhoval do luxusu hradu Tetín, ale Ivan odmítl, raději zůstal ve své jeskyni. A tak Bořivoj splnil alespoň jedno Ivanovo přání a vystavěl pod skalou kostel, na památku Jana Křtitele, který se Ivanovi několikrát v jeskyni zjevil. Povídal si s ním a chránil ho před vším zlým.

Zpět k našemu výšlapu. Věřte, že cesta je to do kopce. Hodně do kopce a až si budete myslet, že jste na vrcholu, tak přijde další prudší kopeček. Nemusíte se bát, půjdete i po schodech vytvořených z kořenů stromů, aby vás večer pořádně bolely nohy. Je to fuška, ale vyplatí se to. Zvládnete to, i když nejste bůhví jací turisti a v nohách nemáte tisíc mil. Večer si holt napustíte teplou vanu a uvolníte svaly.

Jakmile se dostanete už opravdu na vrchol. Čeká na vás lavička, skoro jakoby zářila z dálky a vaše srdce se zatetelí blahem. Nohy si můžou odpočinout a vy? Vy si užijete nádherný výhled do všech stran. Obdivovat můžete také obří kříž, který na místě stojí. Jste tak vysoko, že se budete téměř moci dotknout křídel káňat, která kolem vás proletí. Prostě božské místo. Pod vámi se bude rozprostírat malebná víska, které dominuje onen kostel Jana Křtitele. Na druhé straně se pak rýsují první domečky města Beroun. Avšak dávejte pozor, kam šlapete. Zábradlí zde téměř neexistuje a rozhodně je, kam padat. Asi byste se nechtěli rozplácnout tam dole. Ostatně z 180 metrové výšky by z vás zřejmě nic moc nezbylo.

Jedno je však jisté, vrchol se vám nebude chtít opouštět. Jakmile jednou dosednete na lavičku, téměř okamžitě vás pohltí prostředí kolem vás. Slunce držící se vysoko v oblacích vám o sobě bude dávat rádo znát. Přeci jen jste k němu mnohem blíž, tak ať se nespálíte. Je třeba také doplnit tekutiny, tak si nezapomeňte vzít lahev vody sebou, nebo zažijete pocit, jaké to je být vyprahlí jako Sahara.

Foto: vlastní zdroj


Místo pro vaše názory