Je konec září a my jsme se rozhodli, že vyrazíme navštívit ikonický kamenný most, který si jistě vybavíte z obrázků, když se mluví o Saském Švýcarsku. Z Prahy vyjíždíme něco po jedenácté hodině a cesta se zdá, že bude ubíhat rychle. Co nám dělá trošku vrásky na čele, je počasí. Čím víc se blížíme k severu republiky, tím víc se zdá, že bude pěkně pršet. Mraky se černí, přesto stále doufáme. Na druhou stranu, existuje nepsané pravidlo, že jakmile přejedete hranice Německa, počasí se zlepší. Tentokrát byla výhra i na naší straně.
Z Prahy k Bastei je to zhruba hodina a půl. Cestu vám poměrně urychlí dálnice, po které celou dobu jedete. Jakmile překročíte hranice, meze v rychlosti se nekladou. Vzhledem k tomu, že jsem zrovna tento týden měla na testování nový Peugeot 508, rozhodla jsem se, otestovat i jeho, kde jinde než právě na německé dálnici. Auto sviští rychlostí blesku a ani se člověk nenaděje a najednou má na displeji rychlost 180 kilometrů za hodinu. Dobře, ozkoušeno, tak raději zpomalíme. Po dálnici se totiž svezeme jen kousek, brzy budeme odbočovat na malebné německé okrsky.
Jedeme sice podle navigace, ale naše cílové místo je dobře značeno cedulemi. Z dálnice to trvá ještě tak 20 minut a už parkujeme na parkovišti. Nenechte se zmást parkovištěm u hlavní cesty při odbočování, čekala by vás totiž velmi dlouhá procházka nebo byste mohli využít autobus, který pravidelně jezdí mezi parkovištěm a Bastei. Raději jeďte dál asi 2 kilometry a zastavte až v lesích. Poznáte to snadno. Parkoviště má závoru, takže na konci svého výletu musíte zaplatit. Dobrá zpráva pro ty, kteří neumí moc dobře cizí jazyk, všechny popisky jsou uvedeny také v češtině. My jsme zde strávili necelé 3 hodiny a platili jsme 3 eura. Za celý den pak zaplatíte 5,5 eur.
Od parkoviště je to krátká procházka asi 500 metrů k areálu Bastei. Hned na úvod vás uvítá hotel a také stánky s rychlým občerstvením. Naleznete tu i jídelnu. Je třeba ale počítat s „vysokohorskou“ přirážkou. Nechybí ani obchod se suvenýry. To vše potkáte na cestě k první vyhlídce na pískovcové skály. Nutno podotknout, že jediný další výdaj vás bude stát vstup na bývalý hrad, a to dvě eura. K němu se dostanete v průběhu procházky. Při vstupu mysleli i na domácí mazlíčky, takže jsou tu celkem hezky vyřešeny misky s vodou pro pejsky, hned vedle toalet pro návštěvníky.
Nutno také podotknout, že místo je velmi navštěvované, především Němci a Poláky. Někteří nejsou moc ohleduplní k ostatním lidem, a tak raději chvíli setrvejte, než se místo u vyhlídky vylidní, než abyste slyšeli nadávky, že si vůbec dovolujete tam jít. Jakmile vyšplháte schody na skalní vyhlídku, naskytne se vám úchvatný výhled na skalní most. Bohužel se spousty lidmi, tak abyste nebyli moc zklamaní. Z vyhlídky uvidíte i ostatní skály. Nachází se zde také tabulka s jednotlivými jmény skal. Pokud by vás to zajímalo, tak kamenný most vznikl lidskou rukou někdy v roce 1826, kdy se hory začaly zpřístupňovat prvním návštěvníkům.
Most vede přes Kuní jámu a je tak jedinou spojnicí mezi Bastei a posledními zbytky z hrádku ze 14. století, který stál na skále Neurathen, odtud se bere také jeho jméno. Pokud tápete nad tím, jak mohli ve 14. století postavit hrádek tak vysoko a tak nepřístupno, nejste sami. Také nám to dodnes nedá spát. Avšak velmi strategické místo proti nepřátelům, nemyslíte? Hrad byl v držení rodu Michalovců, avšak do dnešního dne z něj zbylo opravdu pramálo. Přesto při procházení jednotlivými trasami si můžete díky své fantazii, alespoň představit, jak to tu asi tak vypadalo. Na konci trasy na vás čeká překvapení v podobě malé makety původní hradu. Tak teď vážně nechápu, jak to dokázali.
Stačí projít ještě branou a prohlídka končí, kam dál? To už záleží na vás. Buď se můžete vrátit na začátek a nebo podniknout výlet ke skalnímu divadlu, které byste uviděli z jedné ze skalních vyhlídek. O kousek dál od amfitéátru se nachází Kosí jezero – Amselsee. My volíme cestu zpět. Kupujeme pohledy a preclíky, které jsou také typickou pochutinou Německa. Ještě stačí vypít horkou kávu a můžeme vyrazit zase zpátky do Čech.
Zdroj informací: zkušenost autorky text, autorský text, Bastei
Zdroj foto: Michaela Rubešová
